Nezařazené

Výhody a nevýhody elektronického hledáčku

Elektronické hledáčky (též EVF čili Electronic View Finder) najdeme obvykle v přístrojích vybavených širokorozsahovými objektivy. Funkčně jsou podobné hledáčkům zrcadlovek, a mají řadu výhod. I některé nevýhody.
Elektronické hledáčky nejsou nic jiného, než malý LCD displej, obvykle s úhlopříčkou 0,5´´ a hustotou 235 tisíc pixelů. Nedíváme se na něj přímo, ale přes optický člen, umožňující korekci oční vady. Podobně jako LVCD v zadní stěně aparátu kryje prakticky celé zorné pole (selsky: co v něm vidíme, bude na fotografii), bývá to přes 95%, kdežto optické (průhledové) hledáčky ořezávají také někdy 10% z každé strany. Obraz který v něm vidíme nám poskytuje snímač aparátu, tedy zprostředkovaně vskutku vidíme skrze objektiv (through the lens). Funkčně se tedy chová jako hledáček jednooké zrcadlovky, jímž též vidíme přes zrcadlo a hranol (eventuálně další zrcadla) to, co vidí objektiv.

To je důvod, proč se někdy užívá (či spíš užívalo) pojmu „digitální zrcadlovka“ – je tím řečeno, že se přístroj chová jako zrcadlovka. V anglické terminologii se užívá pojmu SLR like, čili „jakoby SLR“, přičemž SLR je Single Lens Reflex čili zrcadlovka.
V elektronickém hledáčku si můžeme zobrazit i stav aparátu, čili základní údaje. Typicky v něm vidíme nastavenou clonu a čas, expoziční korekci, počet zbylých snímků, stav akumulátoru, citlivost, režim b lesku atd. Obvykle lze do něho pustit i menu, takže pak lze listovat v menu, aniž bychom museli dát aparát od oka. To je výhoda dokonce i oproti optického hledáčku pravých zrcadlovek, kde zpravidla vidíme při jeho dolním okraji jen clonu, čas a exp. kompenzaci.

Nevýhodou EVF hledáčků je především obrazová kvalita. Třebaže došlo postupně ke značnému zlepšení, obraz je nekvalitní a nelze „ostřit na matnici“ – tento problém je u některých přístrojů řešen tak, že po přepnutí na manuální režim se střední část obrazu přemění v jakousi „lupu“, v níž vidíme zvětšený obrázek. To je velmi užitečná funkce. Někdy je v EVF vidět neblahý obrazový efekt, například blooming – a ten pak nebude na obrázku, je to neduh hledáčku, nikoli snímače.

Další nevýhoda se někdy projevuje při ostření, kdy obraz jakoby zamrzl při namáčknutí spouště – a zase se „rozejde“, jakmile je zaostřeno. To je velmi nepříjemné, když fotografujeme rychlý pohyb. Není to obecná vlastnost všech EVF systémů, ale vyskytuje se to. Také při sériovém fotografování někdy dochází k výpadkům obrazu nebo dokonce ke zmizení obrazu při velmi rychlém snímání. Pak musíme fotografovat „na slepo“ s pochybnou nadějí na úspěch.

Konika Minolta v některých modelech zavedla zrcadlový systém, v němž vidíme v hledáčku zmenšený obraz velkého LCD. Obrazově to ale nepřineslo zásadní pokrok. Táž firma uvedla v modelu Dimage A2 jako první EVF hledáček s rozlišením 640×480 pixelů. Ani ten není ideální, ale znamená jasný pokrok. Na PMA v Orlandu v roce 2000 byl vystaven prototyp EVF s megovým rozlišením -zprostředkoval virtuální obraz ve zdánlivém prostoru, velký jak monitor počítače, s dokonalým podáním jasů a kresby. To je zřejmě cíl, k němuž se vývoj ubírá. Dokud ho nebude dosaženo, optické hledáčky jednookých zrcadlovek budou podávat lepší obraz než EVF.

Elektronické hledáčky (též EVF čili Electronic View Finder) najdeme obvykle v přístrojích vybavených širokorozsahovými objektivy. Funkčně jsou podobné hledáčkům zrcadlovek, a mají řadu výhod. I některé nevýhody.
Elektronické hledáčky nejsou nic jiného, než malý LCD displej, obvykle s úhlopříčkou 0,5´´ a hustotou 235 tisíc pixelů. Nedíváme se na něj přímo, ale přes optický člen, umožňující korekci oční vady. Podobně jako LVCD v zadní stěně aparátu kryje prakticky celé zorné pole (selsky: co v něm vidíme, bude na fotografii), bývá to přes 95%, kdežto optické (průhledové) hledáčky ořezávají také někdy 10% z každé strany. Obraz který v něm vidíme nám poskytuje snímač aparátu, tedy zprostředkovaně vskutku vidíme skrze objektiv (through the lens). Funkčně se tedy chová jako hledáček jednooké zrcadlovky, jímž též vidíme přes zrcadlo a hranol (eventuálně další zrcadla) to, co vidí objektiv.

To je důvod, proč se někdy užívá (či spíš užívalo) pojmu „digitální zrcadlovka“ – je tím řečeno, že se přístroj chová jako zrcadlovka. V anglické terminologii se užívá pojmu SLR like, čili „jakoby SLR“, přičemž SLR je Single Lens Reflex čili zrcadlovka.
V elektronickém hledáčku si můžeme zobrazit i stav aparátu, čili základní údaje. Typicky v něm vidíme nastavenou clonu a čas, expoziční korekci, počet zbylých snímků, stav akumulátoru, citlivost, režim b lesku atd. Obvykle lze do něho pustit i menu, takže pak lze listovat v menu, aniž bychom museli dát aparát od oka. To je výhoda dokonce i oproti optického hledáčku pravých zrcadlovek, kde zpravidla vidíme při jeho dolním okraji jen clonu, čas a exp. kompenzaci.

Nevýhodou EVF hledáčků je především obrazová kvalita. Třebaže došlo postupně ke značnému zlepšení, obraz je nekvalitní a nelze „ostřit na matnici“ – tento problém je u některých přístrojů řešen tak, že po přepnutí na manuální režim se střední část obrazu přemění v jakousi „lupu“, v níž vidíme zvětšený obrázek. To je velmi užitečná funkce. Někdy je v EVF vidět neblahý obrazový efekt, například blooming – a ten pak nebude na obrázku, je to neduh hledáčku, nikoli snímače.

Další nevýhoda se někdy projevuje při ostření, kdy obraz jakoby zamrzl při namáčknutí spouště – a zase se „rozejde“, jakmile je zaostřeno. To je velmi nepříjemné, když fotografujeme rychlý pohyb. Není to obecná vlastnost všech EVF systémů, ale vyskytuje se to. Také při sériovém fotografování někdy dochází k výpadkům obrazu nebo dokonce ke zmizení obrazu při velmi rychlém snímání. Pak musíme fotografovat „na slepo“ s pochybnou nadějí na úspěch.

Konika Minolta v některých modelech zavedla zrcadlový systém, v němž vidíme v hledáčku zmenšený obraz velkého LCD. Obrazově to ale nepřineslo zásadní pokrok. Táž firma uvedla v modelu Dimage A2 jako první EVF hledáček s rozlišením 640×480 pixelů. Ani ten není ideální, ale znamená jasný pokrok. Na PMA v Orlandu v roce 2000 byl vystaven prototyp EVF s megovým rozlišením -zprostředkoval virtuální obraz ve zdánlivém prostoru, velký jak monitor počítače, s dokonalým podáním jasů a kresby. To je zřejmě cíl, k němuž se vývoj ubírá. Dokud ho nebude dosaženo, optické hledáčky jednookých zrcadlovek budou podávat lepší obraz než EVF.