Nedávno jsem tu představoval zajímavou vychytávku, vyrovnávací základnu Feisol, vhodnou především pro panoramatickou fotografii. Při té příležitosti jsem měl možnost se blíže seznámit i s dalšími produkty této tchajwanské firmy. Vyrábí stativy, monopody a hlavy špičkové kvality. Jaký si vybrat a podle jakých kritérií?
Nedávno jsem tu představoval zajímavou vychytávku, vyrovnávací základnu Feisol, vhodnou především pro panoramatickou fotografii. Při té příležitosti jsem měl možnost se blíže seznámit i s dalšími produkty této tchajwanské firmy. Vyrábí stativy, monopody a hlavy špičkové kvality. Jaký si vybrat a podle jakých kritérií?
Nejdříve obecně. Ve stativech jsou kvalitativní i cenové rozdíly přinejmenším stejně velké, jako ve fotoaparátech nebo objektivech. Jsou firmy, které mají širokou nabídku od levných hliníkových trojnožek až po seriózně míněné stativy. Feisol se zaměřil jen na vrcholnou produkci. Trubice jeho stativů, monopodů a středových sloupků jsou vyrobeny z uhlíkatých vláken. Tento materiál je extrémně pevný a lehký výroba je ovšem náročná a proto jsou karbonové stativy v nejvyšší kategorii. Pravda, v poslední době se na trhu objevují výrobky tohoto typu čínské produkce. Jisté zkušenosti s nimi mám, problémy nebyly s tuhostí, ale s konstrukcí utahovacích prstenců. Na ty jsem byl tedy při zkoumání stativů Feisol zvědavý nejvíc. Pravda, kdyby se mělo něco se stativem stát, firma dává tříletou záruku – ale stativy moje pokusy ve zdraví přežily, takže na žádné opravy nedošlo. 🙂 .
Stativy Feisol jsou podobně řešené. Mají čtyři sekce, každá noha je upevněná v nosné desce a má tři vysouvací trubice, fixované zmíněným prstencem. Stačí malé pootočení a prstenec je uvolněný. Při složené noze je snadné všechny tři prstence najednou utáhnout nebo povolit. Při vytahování nohy se narazí na pevnou zarážku, nestalo se mi, že by noha vyjela, což je bohužel někdy vlastnost čínské pevninské socialistické konkurence.
Nohy nejsou vzájemně spojené (to karbonové stativy nikdy nemají). Lze je každou zvlášť roztáhnout až po zarážku a po uvolnění je možné stativovou nohu roztáhnout do neobvyklého úhlu – to se hodí hlavně při fotografování ve volné přírodě.
Stativy jsou v základním provedení bez středové tyče. Základní deska má uprostřed kruhovou sekci, upevněnou třemi šrouby. Někdo nepoužívá středovou tyč – bez ní je stativ samozřejmě nejpevnější. Středová tyč ovšem umožňuje jemné a snadné výškové nastavení v určitém rozmezí.
Stativy se dodávají s transportní taškou, obsahující i základní nářadí pro manipulaci se středovou deskou. V tašce je pamatováno i na přídavnou středovou tyč – tu mimochodem lze vložit do desky obráceně, pak fotoaparát visí a lze fotit i hodně nízko u země – to se používá při makrofotografii velmi často. 
Hlavu Feisol nabízí zásadně kulovou. Koule je odlehčená – jsou v ní vyfrézované kruhové otvory. Fotoaparát se upevňuje rychloupínací destičkou. Stativový šroub se utahuje šroubem pomocí mince nebo šroubováku, toto nemám moc rád a také kulové hlavy zrovna nemiluju: jsou samozřejmě pohodlné, ale po povolení šroubu se rozhodí všechny tři osy, proto dávám přednost složitěji ovladatelným, leč přesnějším třícestným hlavám. Je samozřejmě na každém, jakou hlavu zvolí – šroub základní desky má univerzální rozměr a lze na něj připevnit libovolnou hlavu.
Mezi stativy jsou přes všechnu příbuznost konstrukční i materiálovou značné rozdíly, jak cenové, tak co do velikosti.
Feisol Classic CT-3402 Rapid je čtyřsekční stativ, dlouhý bez středového sloupku 45 cm, se středovým sloupkem, který je nutno koupit zvlášť, měří složený 51 cm. Bez středového sloupku ho lze vysunout do 121 cm. Váží 1,14 kg, se sloupkem 1,31 kg a unese až devítikilogramovou zátěž. Při tak nízké váze je to vynikající nosnost a v kombinaci s vhodnou hlavou je stativ vhodný pro cestovní a krajinářskou fotografii. Středový sloupek prodlouží výšku o 58 cm na 179 cm. Se sloupkem stojí tento stativ cca 7 tisíc. To je myslím rozumná cena a jak řečeno v úvodu, takový stativ má velkou šanci se stát stálým průvodcem fotografa.
Feisol Tournament CT-3442 Rapid je v jistém smyslu kompromis mezi lehkým stativem vhodným na cesty a robustním stativem pro fotografii spíše statického charakteru. Je čtyřsekční, transportní délka je 48 cm a bez středové trubice a bez hlavy váží 1,05 kg. Unese 10 kg a bez středového sloupku ho lze vysunout do výšky 138 cm. Středový sloupek se dodává zvlášť a spolu s ním lze stativ vysunout do výšky 171 cm. Svými parametry je to univerzální, lehký a přitom extrémně tuhý stativ. I se sloupkem stojí cca 9 a půl tisíce. Má smysl jít do dražší varianty? Myslím si, že kdo je zvyklý na stativ, asi půjde do tohoto modelu jako společníka na cesty, přece jen je robustnější a váhově a cenově není zas tam moc odlišný od lehčího modelu.
Feisol Elite CT-3472 Rapid je čtyřsekční stativ, určený pro maximální zátěž 12 kg. Složený měří 55 cm, bez středového sloupku ho lze vysunout do 150 cm. V tomto provedení váží 1,78 kg. Hlavu lze našroubovat rovnou na šroub v misce, vsazené do základny stativu a fixované třemi šrouby – červíky. V tomto provedení je samozřejmě nejstabilnější. Ke stabilitě přispívá i rozměr základny – má průměr 89 mm a do ní jsou vsazené úchyty pro nohy. Svou tuhostí se stativ blíží pevným studiovým stativům a je určen spíše pro statickou fotografii, jak v ateliéru, tak při fotografování architektury anebo krajiny, tedy všude tam, kde se pracuje s rozmyslem, podle připraveného konceptu. Se středovým sloupkem stojí 14 a půl tisíce.
Zde vidíte názorně rozdíly mezi nimi i shodné rysy. Konstrukce je v podstatě obdobná, ale rozměry jsou jasně patrné.
Monopody jsou vynikající pomůcka, používaná velmi často sportovními fotografy. Slučují dvě výhody. Jedna je lehkost a snadná manipulace, druhá je stabilita v jednom směru. Samozřejmě to není plná náhrada stativu. Nicméně právě sportovní fotograf je často nucen pohybovat se v hustém davu a pak je stativ nepoužitelný. Stabilita v jednom směru, tedy ve směru nahoru a dolů – a značné omezení výkyvů do stran, to je přednost monopodu. Jaký monopod volit?
Je to podobný problém, jako se stativem. Větší robustnost sebou nese větší váhu.
Monopod CM-1471 Rapid unese dvanáct kilogramů, tedy je daleko za váhovou hranicí běžně používaných fotoaparátů. Složený měří 55 cm, lze ho vytáhnout do výšky 170 cm. S kulovou hlavou se ještě prodlouží. Má čtyři sekce, jsou aretované pomocí prstenců. Toto je skutečný „heavy duty“ monopod. Váží bez hlavy 0,69 kg, to není mnoho, ale přece jen se hodí spíš někam do sportovní haly. Stojí cca 3200 Kč.
Monopod CM-1401 Rapid je velmi lehký, váží 360 g při nosnosti 7 kg. Lze ho vysunout do výšky 167 cm, ve složeném stavu měří 55 cm. Ten je se svými rozměry ideální pro použití ve volném terénu, ale i při sportu se bude dobře hodit. Stojí cca 2400 Kč.
Jak tedy stativ, eventuálně monopod volit?
Nemyslím, že se správné myslet nejdřív na cenu. I ty velmi drahé stativy stojí stejně nebo i mnohem míň než výměnné objektivy nižší nebo střední třídy – a mnohem míň než objektivy vyšší třídy. Přitom stativ je pomůcka, která může významně přispět ke kvalitě výsledku. Můžete mít objektiv za padesát tisíc, a nebudete mít ostré fotky, pokud aparát rozhýbete… a rozhýbat se dá i při rychlosti závěrky, kterou byste pokládali za bezpečnou. Toto je myslím základ veškerého uvažování o stativech a pak teprve musí přijít úvaha, jakého výrobce a jaký typ volit.
Je třeba si uvědomit, že koupě stativu je investice na dlouhou dobu. Těla fotoaparátů stárnou velmi rychle, stativy svoji užitnou hodnotu při šetrnějším zacházení vydrží desítky let. Uhlíkatá vlákna jsou materiálem přítomnosti a budoucnosti, i nanomateriály a kevlarové variace se nepromítnou do nějakého zásadního snížení váhy. Ta je už tak nízká, že v podstatě není kam jít. V podstatě tedy je třeba brát v úvahu, k čemu stativ potřebujeme. Rozhodující jsou podle mého názoru rozměry, pak přijde váha. Z praxe nohu dodat, že to někdy stojí velké přemáhání, brát s sebou stativ… Právě ty malé a lehké karbonové stativy (přičemž právě Feisoly mají udivující nosnost i při nízké vlastní váze a skromných rozměrech) mají větší šanci že nezůstanou doma v šupleti, než rozměrné a těžké (třebaže takzvaně levné) trojnožky.
