K čemu by nám byla všechna technika, kdyby neměly na konci být krásné fotografie. V naší galerii sami hlasujete, které snímky jsou ty nejzdařilejší. Asi nebude na škodu se občas podívat na výběr těch obrázků, které se vám líbily nejvíc a měly také nejvíc komentářů.
Tři z dvanácti snímků patří do oboru makrofotografie. To je nádherná oblast fotografie! Myslím, že digitální technologie je pro tento obor jako stvořená. Snímky hmyzu vyžadují velkou trpělivost a jistě i nekonečnou řadu pokusů. Už proto, že hloubka ostrosti je zde nepatrná a stačí malý pohyb přístrojem a objekt vyklouzne z roviny ostrosti. Ze tří zde uvedených snímků mě mimořádně zaujala „Žízeň“. Není to jen perfektně vytvořené „makro“ – autor zde zachytil zajímavý moment ze života toho podivuhodného tvora. Možná, že by bylo dobře do názvu dát i jméno toho hmyzího človíčka…
Reportážní žánr je tu obsažen jen snímkem „The 69 Eyes“. Je to neobvyklý záběr z koncertu – obvykle se autoři snaží o dynamiku, o vystižený až hysterické atmosféry, zde naopak převládají temné tóny, postoj zpěváka je uhrančivě strnulý, z obrázku dýchá tajemno. Zvláštní přístup!
„Keila-joa“ je klasicky komponovaná krajina, ale i ta je ozvláštněna mimořádnými světelnými podmínkami. Všechny ostatní krajinářské záběry jsou založeny na čarování se světlem – ať už to jsou dva východy slunce anebo jeden západ. Je vidět, že pro krásné snímky krajin je třeba si přivstat, nebo si počíhat na západ slunce. Čiré povětří není podmínkou, naopak, o čemž svědčí snímek „Mlha“. Ani ten by ale neměl svoji působivost, kdyby někde za clonou mlhy nepálilo sluníčko a nesnažilo se mlhu rozehnat. Všechny tyto snímky vznikly za obtížných světelných podmínek. Stačilo málo přidat na expozici a místo čarování se světlem by vznikly rozsáhlé oblasti spálených jasů, jako na příklad na snímku „Těžký život“. Osvědčilo se tedy pravidlo – nabírat expozici na oblastech největšího jasu. To je samozřejmě riskantní v okamžiku, kdy hrozí propad kresby ve stínech. Jakmile je ale povětří zamlžené, příroda jde fotografovi na ruku, protože mlha kontrasty zmírňuje. Naštěstí pro fotografy počasí přeje experimentům se zádumčivým počasím!
| Nejoblíbenější fotografie – Všechny kategorie | |||||||||||||||||
Zlaté ráno 2 |
Nikdo mě nevidí |
Žízen |
The 69 Eyes |
Makro |
Slunce jde spát |
||||||||||||
Hra slunce … |
Keila-joa |
Oddechová východová |
Pohled do zrcadla |
Mlha |
Těžký život |
||||||||||||
K čemu by nám byla všechna technika, kdyby neměly na konci být krásné fotografie. V naší galerii sami hlasujete, které snímky jsou ty nejzdařilejší. Asi nebude na škodu se občas podívat na výběr těch obrázků, které se vám líbily nejvíc a měly také nejvíc komentářů.
Tři z dvanácti snímků patří do oboru makrofotografie. To je nádherná oblast fotografie! Myslím, že digitální technologie je pro tento obor jako stvořená. Snímky hmyzu vyžadují velkou trpělivost a jistě i nekonečnou řadu pokusů. Už proto, že hloubka ostrosti je zde nepatrná a stačí malý pohyb přístrojem a objekt vyklouzne z roviny ostrosti. Ze tří zde uvedených snímků mě mimořádně zaujala „Žízeň“. Není to jen perfektně vytvořené „makro“ – autor zde zachytil zajímavý moment ze života toho podivuhodného tvora. Možná, že by bylo dobře do názvu dát i jméno toho hmyzího človíčka…
Reportážní žánr je tu obsažen jen snímkem „The 69 Eyes“. Je to neobvyklý záběr z koncertu – obvykle se autoři snaží o dynamiku, o vystižený až hysterické atmosféry, zde naopak převládají temné tóny, postoj zpěváka je uhrančivě strnulý, z obrázku dýchá tajemno. Zvláštní přístup!
„Keila-joa“ je klasicky komponovaná krajina, ale i ta je ozvláštněna mimořádnými světelnými podmínkami. Všechny ostatní krajinářské záběry jsou založeny na čarování se světlem – ať už to jsou dva východy slunce anebo jeden západ. Je vidět, že pro krásné snímky krajin je třeba si přivstat, nebo si počíhat na západ slunce. Čiré povětří není podmínkou, naopak, o čemž svědčí snímek „Mlha“. Ani ten by ale neměl svoji působivost, kdyby někde za clonou mlhy nepálilo sluníčko a nesnažilo se mlhu rozehnat. Všechny tyto snímky vznikly za obtížných světelných podmínek. Stačilo málo přidat na expozici a místo čarování se světlem by vznikly rozsáhlé oblasti spálených jasů, jako na příklad na snímku „Těžký život“. Osvědčilo se tedy pravidlo – nabírat expozici na oblastech největšího jasu. To je samozřejmě riskantní v okamžiku, kdy hrozí propad kresby ve stínech. Jakmile je ale povětří zamlžené, příroda jde fotografovi na ruku, protože mlha kontrasty zmírňuje. Naštěstí pro fotografy počasí přeje experimentům se zádumčivým počasím!
| Nejoblíbenější fotografie – Všechny kategorie | |||||||||||||||||
Zlaté ráno 2 |
Nikdo mě nevidí |
Žízen |
The 69 Eyes |
Makro |
Slunce jde spát |
||||||||||||
Hra slunce … |
Keila-joa |
Oddechová východová |
Pohled do zrcadla |
Mlha |
Těžký život |
||||||||||||
