Pro krajinářskou tvorbu platí četná pravidla. A pro jakoukoli tvorbu platí, že každé pravidlo se dá překročit. Dokazuje to snímek z naší galerie, který vám chci dnes představit.
Jeho autor se podepisuje šifrou rems a má svoji galerii zde.
V jeho galerii je patrné, že citlivě vnímá barvy. Zajímavou barevnost má i tento snímek. Jaká pravidla porušuje?
Jedno z hlavních praktických pravidel pro fotografování krajiny zní: Fotografuj brzy ráno nebo v podvečer, kdy je slunce nízko nad obzorem, pak vynikne modelace krajiny díky dlouhým stínům.
Jak je to zde? Mohu-li věřit EXIF souboru, tedy, mohu-li věřit, že měl autor svoji G5 dobře nastavenou, snímek byl pořízen 19.5. ve čtvrt na deset dopoledne, tedy v době, kdy by si měl krajinářský fotograf balit fidlátka. Žádný stín na snímku vidět není. Krajina je tu řešena jako tapeta, plošně. Jako by neměla žádnou hloubku. Jinými slovy, je řešena dekorativně. Není to hon za realitou, vznikl – obraz.
Další pravidlo souvisí s tím předešlým: Dbej na to, aby popředí bylo tmavé, pak vznikne iluze prostoru krajiny.
Zde je popředí světlé. Autor nechtěl vytvářet iluzi prostoru. Jak řečeno, pojal krajinu jen jako dvě plochy, žlutou a modrou.
Třetí pravidlo se týká horizontu: Dbej, aby horizont byl rovně.
Zde se horizont zvedá vzhůru. Zkusil jsem horizont srovnat. Výsledek? Zde je: 
Obrázek je podstatně méně zajímavý a dramatický – a není to tím, že je zde menší a bez rámečku! To stoupání směrem vpravo poutá zrak ke skupině mraků, a skupina mraků je vyvážena oproti předělu v zeleném pásmu a horizontu. Cítíme, že „rovně“ jsou ty mraky, ty visí nad krajinou, jako by ji držely.
Čtvrté pravidlo trochu vychází z prvního: Efektní krajinářské snímky jsou založeny na efektním osvětlení, zejména na mlžném oparu, který vytváří vzdušnou perspektivu.
Tato fotka je ostrá od popředí až na obzor, žádná vzdušná perspektiva tu není. Nevadí? Nevadí! Vždyť říkám, že pravidla jsou užitečná ba nutná, avšak účelné porušení je někdy ku prospěchu věci.
Pro krajinářskou tvorbu platí četná pravidla. A pro jakoukoli tvorbu platí, že každé pravidlo se dá překročit. Dokazuje to snímek z naší galerie, který vám chci dnes představit.
Jeho autor se podepisuje šifrou rems a má svoji galerii zde.
V jeho galerii je patrné, že citlivě vnímá barvy. Zajímavou barevnost má i tento snímek. Jaká pravidla porušuje?
Jedno z hlavních praktických pravidel pro fotografování krajiny zní: Fotografuj brzy ráno nebo v podvečer, kdy je slunce nízko nad obzorem, pak vynikne modelace krajiny díky dlouhým stínům.
Jak je to zde? Mohu-li věřit EXIF souboru, tedy, mohu-li věřit, že měl autor svoji G5 dobře nastavenou, snímek byl pořízen 19.5. ve čtvrt na deset dopoledne, tedy v době, kdy by si měl krajinářský fotograf balit fidlátka. Žádný stín na snímku vidět není. Krajina je tu řešena jako tapeta, plošně. Jako by neměla žádnou hloubku. Jinými slovy, je řešena dekorativně. Není to hon za realitou, vznikl – obraz.
Další pravidlo souvisí s tím předešlým: Dbej na to, aby popředí bylo tmavé, pak vznikne iluze prostoru krajiny.
Zde je popředí světlé. Autor nechtěl vytvářet iluzi prostoru. Jak řečeno, pojal krajinu jen jako dvě plochy, žlutou a modrou.
Třetí pravidlo se týká horizontu: Dbej, aby horizont byl rovně.
Zde se horizont zvedá vzhůru. Zkusil jsem horizont srovnat. Výsledek? Zde je:
Obrázek je podstatně méně zajímavý a dramatický – a není to tím, že je zde menší a bez rámečku! To stoupání směrem vpravo poutá zrak ke skupině mraků, a skupina mraků je vyvážena oproti předělu v zeleném pásmu a horizontu. Cítíme, že „rovně“ jsou ty mraky, ty visí nad krajinou, jako by ji držely.
Čtvrté pravidlo trochu vychází z prvního: Efektní krajinářské snímky jsou založeny na efektním osvětlení, zejména na mlžném oparu, který vytváří vzdušnou perspektivu.
Tato fotka je ostrá od popředí až na obzor, žádná vzdušná perspektiva tu není. Nevadí? Nevadí! Vždyť říkám, že pravidla jsou užitečná ba nutná, avšak účelné porušení je někdy ku prospěchu věci.
