Takříkajíc na bedně stanulo pět soutěžících, celkově přišlo 227 prací. Od aktuálního, tedy květnového kola trochu měníme systém hodnocení, zkušebně jsme zavedli funkci ambulantního porotce: stovka účastníků, kteří se účastní pravidelně a na vysoce hodnocených místech má možnost určovat pořadí fotek. Uvidíme, jak se systém osvědčí. Nyní k dubnovému kolu.
Hodnocení bylo těžké, zase se ukazuje, že minimálně na prvních padesáti místech najdeme vynikající práce. Tématem bylo – blízký pohled na jaro, tedy v podstatě kytka, květ. Ono ale jaksi nestačí jen tak vyfotit květinku, jako vždy i tentokrát to chtělo nápad, nějaké neobvyklé pojetí. Takže vyhrálo Kosmo od Františka Eliáše, půvabná minimalistická kompozice, skvěle zpracovaná technicky.
Velkou roli při realizaci úspěšných snímků sehrálo světlo. Co je to platné, světlo diktuje úspěch. Navodilo poutavou náladu i na snímku Pulsatilla Grandis od Jana Mikloška – jeho skvělé fotky květin můžete spatřit na galerii Megapixelu i v Zoneramě, kam ale zařadil i jiné žánry, zajímají ho tajemné podzemní prostory. Opět se osvědčuje zásada: nejdřív zájem o něco konkrétního a od něho se odvíjí fotografie. Sklepení a kytičky, to je zvláštní kombinace, nicméně Jan Miklošek je zvládá skvěle.
Výrazný světelný efekt najdeme i na fotce orobince Oldy Výlety. Také zkušený autor, známý přispěvatel naší fotosoutěže.
Zuzku Vitvarovou opravdu netřeba představovat, je to hvězda první velikosti na našem fotografickém nebi. Její rukopis poznáme na první pohled, její práce mi vždycky připomínaly obrazy Josefa Šímy. A občas jsem si při pohledu na ně vzpomněl na fanatiky rozlišení objektivů… kolik čárek na milimetr měl asi objektiv potřebný ke vzniku téhle fotky? Třeba i hodně, ale co na tom záleží?
Richard Horák poslal rozkvetlou magnolii a spolu s ní – jak jinak – Prahu, to město, které sleduje a mapuje a fotografuje s takovým zaujetím. Tady o čárkách na milimetr není pochyb… je to foceno Nikonem 50/1.4, Richardovým oblíbeným objektivem.
V záhlaví najdete článku fotku Jany Berkové. Do první pětice se neumístila, zůstala desátá. Mně se moc líbí a je výjimečná jednak tím, že je černobílá – a nečaruje světlem, je to až strohá kompoziční studie. Taky fotka, kterou si budu z dubnového kola pamatovat.
Současné kolo má jako námět Mé místo, prostě prostor, který máme rádi. Jsou před námi svátky, jistě navštívíte mnoho míst která máte rádi – a z těch návštěv vzejde spousta pěkných fotografií. Přeji dobré světlo.