Tématem byly DĚTI. V tomto ročníku probíráme jednotlivé žánry či oblasti a červen jaksi přirozeně vnímáme jako dětský měsíc. Vždyť dětem patří už jeho první den a na sám závěr se rozdává vysvědčení. Takže se podívejme, kdo se umístil na prvních pěti místech.
Tématem byly DĚTI. V tomto ročníku probíráme jednotlivé žánry či oblasti a červen jaksi přirozeně vnímáme jako dětský měsíc. Vždyť dětem patří už jeho první den a na sám závěr se rozdává vysvědčení. Takže se podívejme, kdo se umístil na prvních pěti místech.
Nikoli líbivou a předpokládaně růžovou fotkou obeslal Roman Jaroš naši soutěž, její červnové kolo věnované dětem. Do geometrického, zcela abstraktního prostředí se vřítila holčička – doslova Na jedné noze, tak se fotografie jmenuje. Je to dítě v akci a přitom se stává součástí geografického konceptu, jako by je tam někdo namaloval. Zvláštní fotka… a jaká jiná by měla být, aby měla šanci na vítězství? Ano, toto je vítěz červnového kola průběžné soutěže Digineffu, věnovaného Dětem.
Stínohra je i na fotografii umístěné jako druhá v pořadí. Jmenuje se Flétničková a autorem je Kristina Ovečková. Sestava je tu složitější a méně dynamická. Obrázek vyzařuje příjemnou, trochu nostalgickou… flétničkovou náladu.
Také třetí fotografie v pořadí je černobílá. Autorem je Ivan Dostál a název, je prostý – Pouštění lodiček. Jde o žánrovou, akční fotografii, hodně nadčasovou – na první pohled nepoznáme, ze které dekády a dalo by se říci i ze kterého století pochází. Děti si pouštěly lodičky vždycky a jistě budou i za sto let. Světlo svíček odpíchlo tváře dětí od pozadí, takže obraz je přehledný, třebaže je hodně členitý.
Čtvrtá fotka je záměrně laděná do retro stylu: je černobílá a opatřená rámečkem naznačujícím okraje negativu. Jde o výborně zvládnuté protisvětlo – dívenka je prokreslená a jen kontury jsou zvýrazněné světlem. To ovšem naplno září v kapkách sprchy, nejspíš hadice. Milá, doslova osvěžující fotografie. Fotografovala Andrea Vagnerová, snímek se jmenuje Letní osvěžení.
Na scifistické téma ladil svůj snímek The Abbys jeho autor Ivo Jurásek. Pastelová, do krajnosti jemná barevnost – a tvářička se svým odrazem v zrcadle. Skvělý příklad fotografického vidění – ta nálada scény v reálu byla zcela jistě obyčejná, všední, nezajímavá. Teprve zpracováním se podařilo z celkem všední – ani ne příhody – vytvořit kouzelný okamžik setkání dvou bytostí, přičemž těžko říct, která z nich je víc z jiného světa.
