Nezařazené

Vítěz zářijového kola

Zátiší, to bylo neobvyklé téma naší průběžné soutěže. Sešlo se 158 prací a výběr byl obtížný. Palmu vítězství porota přisoudila Zuzaně Součkové. Jde zřejmě o zátiší nalezené, nikoli aranžované (takhle to dovede naaranžovat jen ruka Paní Přírody, i světlo je přirozené.

Zátiší, to bylo neobvyklé téma naší průběžné soutěže. Sešlo se 158 prací a výběr byl obtížný. Palmu vítězství porota přisoudila Zuzaně Součkové. Jde zřejmě o zátiší nalezené, nikoli aranžované (takhle to dovede naaranžovat jen ruka Paní Přírody, i světlo je přirozené.


Na druhém místě se umístil snímek Václava Kříže. Zde je autorský vklad podstatně výraznější, jde tu o aranžmá a důvtipné kombinování světla a stínu.


Staré věci, staří lidé, tak nazval Petr Kubeš svoje zátiší. Je na třetím místě. Aranžmá je tu centrální, světlo opřirozené, bez efektů.


Získal i místo čtvrté,, fotografií Ženich a nevěsta. V tomto ohledu je osvětlení výraznější a aranžmá stylizuje nevěstin závoj a ženichův frak.


Vítěznou pětici uzavírá Helena Horáčková svým tajemstvím. Zde je fantazie zcela uvolněna a vznikla dynamická férie linií a struktur.


Tolik tedy výsledky, jak je určila porota. Jako obvykle, v poslední hodině soutěže. Prakticky po celý měsíc se na čele toto Čtyřdobé ticho Kateřiny Havlíkové. Možná že se hlasujícím porotcům znelíbila technická stránka věci, když se podíváte na zvětšený obrázek, zdá se, jako by byl přístroj při expozici trochu stržený. Mně se snímek líbí svou náladou, zpracováním rozdílu světla v interiéru a exteriéru i svou širokoúhlou kompozicí (ohnisko 10 mm na čipu APS-C). Nedivím se, že snímek tak dlouho udával tón.


V soutěži se objevilo několik fotografií v klasickém duchu. Až na 47. místě je Zátiší s melounem od Rudolfa Vága. Perfektní aranžmá a podmanivé nasvícení připomínající plátna holandských mistrů, ano, je to pocta zátiší jako takovému: zde opravdu nemůže nikdo pochybovat o zadání!


Na 28. míastě je pozoruhodná práce nazvaná Inspirováno J.Röslerem – 20.léta, zaslala M.Fadrná. Potěšil mě tento odkaz na Jaroslava Röslera, kdo by chtěl o něm vědět víc, může začít pátrat zde. Tato parafráze na dílo klasika české fotografické moderny, Drtikolova žáka, rozhodně zasluhuje pozornost.