Nezařazené

Videoškola: Jak dělat panorama

Panoramatické obrázky se dnes dají pořídit několika způsoby. Dobře vybavené kompakty dovedou takzvané plynulé panorama – skvělá věc, ale výsledné obrázky jsou na počet pixelů malé. Proto pořád ještě je dobré umět „staré dobré panorama“.

Na první ukázce máme panoramatický Krumlov, jak jsem ho na Open Air Foto Festivalu na začátku června pořídil Panasonikem LF1.

Panoramatické obrázky se dnes dají pořídit několika způsoby. Dobře vybavené kompakty dovedou takzvané plynulé panorama – skvělá věc, ale výsledné obrázky jsou na počet pixelů malé. Proto pořád ještě je dobré umět „staré dobré panorama“.

Na první ukázce máme panoramatický Krumlov, jak jsem ho na Open Air Foto Festivalu na začátku června pořídil Panasonikem LF1.


Pěkné, ale přece jen má rozměr jenom 2752 x 1136 bodů a to věru není moc. Proto jsem pořídil sérii čtyř obrázků, abych složil panorama ručně:

 

 
 

Fotky jsou na proklik, abyste si je mohli stáhnout a vyzkoušet si složení panorama sami. Důležité je, zachovat přesahy sousedních snímků, a fotit v manuálním režimu nastavení expozice – aby byly všechny dílčí fotky stejně exponované. Fotím zásadně na výšku – a i když fotím z ruky (jako zde), snažím se držet vodorovnou linii. Už na této ukázce vidíte nepřesnosti – zaplatím za ně uřezáním nahoře a dole. Proto je lépe dělat panorama ze stativu!
Jeden z krajních snímků pak při počítačovém zpracování zvolím jako výchozí – zpravidla ten, který je zcela vlevo, a funkcí Změna rozměrů plátna ho rozšířím doprava, aby bylo místo pro přidání dalších obrázků. Ty pak trpělivě přidávám, jeden po druhém, spasuju a spojím, pak zase přidám, spasuju a spojím, až je to hotové. Leda bych to dělal automaticky, to si za chvilku ukážeme na videu.

Mailový komentátor Digineffu Karben k věci podotýká, respektujte jeho způsob vyjadřování:

Se většina lidí točí s celým foťákem a s vlastní osobou, což má nedobré následky na perspektivu dost pomůže,
když nám náhodný kolemjdoucí podrží prst ve stativovém závitu ještě lépe pod objektivem zhruba v místě clony
a my tak točíme objektivem s ohledem na uzlový bod pano se pak skládá skoro samo<br>
další zásadou je mít blízké markanty (patník, značka , šutrák a spol.) vždy celé na snímku a na obouch stranách frí plac
 čím je něco blíž k Panu Fotografovi tím hůř se to sešívá = panoramata z rozhledny se šijí snadno, snímky nemaj popředí.

 Tolik tedy Karben.

No a zde to máte na videu. Natočil jsem ho s Tomášem Mähringem ve spolupráci s firmou Aaron. Tam ovšem je použit jiný, automatický způsob složení obrázků, ten používáme, když jsou snímky jenom tři: