Nezařazené

Venuše v nekonečnu

Včerejší přechod Venuše před slunečním kotoučem inspiroval mnohé čtenáře k astro-fotografickým experimentům. V té souvislosti vyvstal problém ostření na nekonečno. Zde dopis čtenáře (a mého kamaráda) V.K.:

Včerejší přechod Venuše před slunečním kotoučem inspiroval mnohé čtenáře k astro-fotografickým experimentům. V té souvislosti vyvstal problém ostření na nekonečno. Zde dopis čtenáře (a mého kamaráda) V.K.:

Tak jsem podlehl jedinečnosti okamžiku, který se bude opakovat až za 105 let, ráno jsem si přivstal a vyrazil na krušnohorský hřeben s Canonem 600D, vlastnoručně vyrobeným filtrem z astrofólie a fotil přechod Venuše. Pochopitelně jsem tušil, že světlé kolečko s černým puntíkem nebude nic zajímavého, tak jsem se pokusil dostat to do nějaké souvislosti. Měl jsem vymyšlenou kompozici, že do popředí vyšlu modelku a nastavím si ji tak, aby to byl “dvojitý přechod Venuše”. Ale předpověď počasí byla dost nejistá, nadto měla být ráno zima (a byla), tak jsem ji chudinku nechtěl trápit.
Nakonec nejzajímavěji vyšla fotka, kdy mi do záběru vjelo auto, ty ostatní jsou jen kolečko s tečkou.
A teď ten dotaz: používal jsem dva teleobjektivy: 75-300/5,6 se stabilizací a 70-200/4, oba s 1,6 konventorem. Už dříve jsem si toho všiml při focení Měsíce či souhvězdí: pokud je rozsah ostření 1,5 m – nekonečno, JAK TO, že největší ostrosti nedosáhnu prostým otočením ostřicího kolečka na doraz??? Musím ostřit zatraceně pečlivě a maximální ostrost je vždy kousíček před nekonečnem. Znamená to, že Slunce ve vzdálenosti 150 milionů km není pro objektiv dost daleko?

A zde ta fotka:

 


Zdařilý snímek „kolečka s puntíkem“ poslal i Miroslav Ruta. Pořídil ho Olympusem E-330 s objektivem ekv.300mm. Jedná se o výřez 100%.

 


Sama expoziční technika je vázaná na vhodný filtr, doporučují se v těchto případech filtry užívané při sváření, já jsem se díval dalekohledem přes IR černý filtr Tiffen a neoslepl jsem…
A teď k té otázce, jak to, že teleobjektiv neostří na nekonečno, když je na doraz… Ono je to na některých objektivech i vyznačeno, tady je to na 17-40/4 od Canonu.

 


Na objektivu 70-200/2.8 jsou dokonce tři rysky bílá pro ohnisko 200 mm a dvě červené pro 100 a 70 mm. Je dobré si to vyzkoušet a případně si vyrobit rysku – např. za pomoci průhledné lepicí pásky a něčeho výrazného. Proč to tak je?

Na stránkách podpory na webu Nikonu píší:
Důvodem je, že při extrémně vysokých nebo nízkých teplotách se může vlivem účinků teploty na některé optické členy objektivu (může dojít k jejich smrštění nebo roztažení) změnit efektivní ohnisková vzdálenost objektivu v porovnání se stavem za normálních teplot. V závislosti na konstrukci optických členů objektivu mohou být tímto jevem zatíženy některé typy objektivů ve větší míře. Pro kompenzaci vzniklého stavu je u některých objektivů k dispozici možnost zaostření až za značku nekonečna.

S tímto jevem jsem se potkal poprvé už jako kluk na Flexaretě, kde také doraz ostření nesouhlasil se značkou. Tehdy se to vysvětlovalo nutností umožnit ostřicímu mechanismu jít „za nekonečno“ kvůli IR fotografii. Infračervená složka světla má jiný index lomu než viditelná složka, takže „nekonečno“ je dál a proto je nutno s tím při konstrukci počítat. Flexaret měl samozřejmě pevné ohnisko, ale jak je to se zoomem, proč tedy jsou rysky dvě, eventuálně tři?

Jev podle mě souvisí s tím, že zoomy nedrží ostrost při změně ohniska, vždy je při změně ohniska nutno přeostřovat. V běžném provozu si toho nevšímáme, protože se o to stará autofokus, zaznamenáme to až při ručním ostření. A není důvod, proč by zrovna nekonečno mělo sedět pevně. Není to tedy chyba, je to vlastnost…

Problematiku ostření na nebeská tělesa výborně vysvětlují na webu foto.astronomy.cz.