Nezařazené

V Africe s rybím okem

Dovolte, abych se vrátil k nedávné akci IDIFu Expedice Afrika – ostatně, tento pátek se v Hálkově 2, Praha 2, koná Den otevřených dveří, kde se bude o výpravě mluvit. K mé výbavě patřilo i “rybí oko”. Jaké s ním byly zkušenosti?

Jde o objektiv Nikon 10,5 mm F2.8 AF DX, tedy objektiv určený pro digitální zrcadlovky “nikonského” formátu DX. Má příjemnou světelnost F 2.8 a pevné ohnisko – není to tedy zoom. Obdivuju jeho kresbu a také odolnost vůči dopadu světla přímo ze zdroje – včetně Slunce. Slýchal jsem, že koupě rybího oka jsou vyhozené peníze. Má zkušenost je jiná a na expedici se potvrdila.

Podívejme se teď na několik ukázek.

Na té první je vše mimo diskusi – pohled na Kapský poloostrov z vrtulníku si o široký záběr říká. Vlevo je Tabulová hora. Všimněte si, že při expozici 1/120 sec je zachycena celkem ostře i vrtule.

Na další ukázce vidíte, jak se tento objektiv chová, když má slunce v záběru. Bezprostřední okolí Slunce je samozřejmě přepáleno, ale nikdy se neobjevily rušivé reflexy. Podotýkám, že někdy se také objeví – nicméně tento obrázek je čistý.

V editačním programu Nikon Capture Editor lze obrázek pořízený tímto objektivem napravit v tom smyslu, že zmizí jeho “rybí” charakter. Tento snímek je zachycen na Mysu Dobré Naděje:

Po úpravě v Nikon Capture Editor vypadá takto:

Je to vcelku normální širokoúhlý záběr. Je tedy třeba vzít v úvahu, čeho chceme dosáhnout. Někdy je “rybí zkreslení” efektní, jako na příklad na snímku mořské zátoky – kdežto “normální” pohled je vcelku až příliš normální… Ten rybí efekt je tím větší, čím více se optická osa objektivu vzdálí od vodorovné úrovně, tedy když míříme aparátem nahoru nebo dolů. Když se ale podaří dostat horizont doprostřed, tak ani skoro nikdo nepozná, že jde o rybí oko, jak vidno na další ukázce:

V takovém případě je samozřejmě třeba přiblížit se to nejvíce objektu. Musíme též počítat se zklamáním – v hledáčku přístroje může vypadat záběr výborně a pak ve větším rozměru se efekt ztrácí: největší nepřítel ani tak není zkreslení, jako roztříštěnost. Na obrázku je moc detailů a divák neví, kam dřív.

Dovolte, abych se vrátil k nedávné akci IDIFu Expedice Afrika – ostatně, tento pátek se v Hálkově 2, Praha 2, koná Den otevřených dveří, kde se bude o výpravě mluvit. K mé výbavě patřilo i “rybí oko”. Jaké s ním byly zkušenosti?

Jde o objektiv Nikon 10,5 mm F2.8 AF DX, tedy objektiv určený pro digitální zrcadlovky “nikonského” formátu DX. Má příjemnou světelnost F 2.8 a pevné ohnisko – není to tedy zoom. Obdivuju jeho kresbu a také odolnost vůči dopadu světla přímo ze zdroje – včetně Slunce. Slýchal jsem, že koupě rybího oka jsou vyhozené peníze. Má zkušenost je jiná a na expedici se potvrdila.

Podívejme se teď na několik ukázek.

Na té první je vše mimo diskusi – pohled na Kapský poloostrov z vrtulníku si o široký záběr říká. Vlevo je Tabulová hora. Všimněte si, že při expozici 1/120 sec je zachycena celkem ostře i vrtule.

Na další ukázce vidíte, jak se tento objektiv chová, když má slunce v záběru. Bezprostřední okolí Slunce je samozřejmě přepáleno, ale nikdy se neobjevily rušivé reflexy. Podotýkám, že někdy se také objeví – nicméně tento obrázek je čistý.

V editačním programu Nikon Capture Editor lze obrázek pořízený tímto objektivem napravit v tom smyslu, že zmizí jeho “rybí” charakter. Tento snímek je zachycen na Mysu Dobré Naděje:

Po úpravě v Nikon Capture Editor vypadá takto:

Je to vcelku normální širokoúhlý záběr. Je tedy třeba vzít v úvahu, čeho chceme dosáhnout. Někdy je “rybí zkreslení” efektní, jako na příklad na snímku mořské zátoky – kdežto “normální” pohled je vcelku až příliš normální… Ten rybí efekt je tím větší, čím více se optická osa objektivu vzdálí od vodorovné úrovně, tedy když míříme aparátem nahoru nebo dolů. Když se ale podaří dostat horizont doprostřed, tak ani skoro nikdo nepozná, že jde o rybí oko, jak vidno na další ukázce:

V takovém případě je samozřejmě třeba přiblížit se to nejvíce objektu. Musíme též počítat se zklamáním – v hledáčku přístroje může vypadat záběr výborně a pak ve větším rozměru se efekt ztrácí: největší nepřítel ani tak není zkreslení, jako roztříštěnost. Na obrázku je moc detailů a divák neví, kam dřív.