Užitečné rozmazání

Zoner Photo Studio 7 rozšířil oproti předchozí verzi svoje možnosti výběru. Díky funkci „laso“ a „polygonové laso“ můžebe dostat do výběru i složité tvary. Je však třeba myslet na to, aby obrázek zůstal po úpravě přirozený a aby po našich výběrech na něm nezůstaly stopy.
V naší termiologii používáme dva pojmy, které jsou si velmi podobné, avšak znamenají něco zcela odlišného.

Rozostření se týká celé plochy obrazu nebo jeho vybrané části.

Spodek je ztmaven, avšak hranice je dobře viditelná – viz detail dole.

Rozmazání se týká hranice výběru. Raději bych viděl pojem rozpití. O to zde totiž jde: jakmile vybereme část obrazu a děláme ve výběru nějaké změny, jde nám obvykle o to, aby ty změny nebyly nápadné, aby výsledek byl co nejpřirozenější. Pokud ale výběr má tvrdé hranice „odsud posud“, rozpoznáme i velmi jemné změny.

Pro stejný pojem se používají i jiná označení. Příhodné slovo volil Adobe, který nabízí ve svém Photoshopu prolnutí. V anglické terminologii se setkáme s pojmem feathering. Vždy jde o totéž – je to nastavení funkce výběr tak, aby hranice výběru nebyla tvrdá, ostrá.

Dejme tomu, že chci ztmavit popředí obrázku. Udělám výběr funkcí laso a vnitřek výběru ztmavím – libovolným nabízeným postupem. Pokud ale nechám rozmazání na hodnotě nula, okraj bude velmi zřetelný a úprava bude bít do očí.

Proto nastavím rozmazání a po úpravě hranice nebude vidět.

Jak velké rozmazání? To je zásadní otázka. Je jasné, že rozmazání musí mít taky nějaké hranice a že ho nelze nastavovat bez rozmyšlení.

Velmi záleží na tom, zdali do výběru zahrnujeme – a chceme upravovat – plochy, anebo zdali zahrnujeme a upravujeme části obrazu s vyhraněnými tvary.

Spodek je zde také ztmaven, hranice je neznatelná, protože rozmazání bylo nastaveno na 250 – viz detail dole. Ovšem „modrý pes“ vznikl úpravou výběru s nastaveným rozmazáním 10.

V našem příkladu jsem nastavil maximální rozmazání 250 bodů. To proto, že upravuji šestimegový snímek velký 3008×2000 bodů. Kdyby rozmazání bylo, dejme tomu, 25 bodů, byla by to velmi úzká hranice. Vždy je tedy třeba uvažovat o poměru míry rozmazání a velikosti výběru. U tohoto snímku jsem se dostal kurzorem asi tak 250 bodů od jeho spodního okraje. Stupeň rozmazání tedy fakticky zasáhne celou hloubku tohoto výběru, po celé jeho šíři tří tisíc bodů.

Dejme ale tomu, že bych chtěl naši Iris obarvit na modro. Provedu tedy výběr, avšak rozmazání nastavím na nějakou minimální úroveň. Nová barevnost se musí týkat psa, nikoli trávy kolem něho. Nemusím nastavit rozmazání (prolnutí) nutně na nulu, stačí nějaká hodnota do deseti bodů.

Takže: pokud upravuji plochu, nastavuji rozmazání ve velikosti až do poloviny průměru upravované plochy (některé editory mají limit, jak velké rozmazání či prolnutí lze nastavit). Pokud ale upravuji tvary, musím počítat s hranami a okraji a pak nastavuji rozmazání podle toho, jak je obraz veliký v bodech. Šestimegový obrázek tedy potřebuje větší hodnoty, než třeba dvoumegový.

Někdy se ovšem stane, že přes všechno úsilí jsou hranice výběru po úpravě vidět. Pak musíme chybu zamaskovat lokálním rozmazáním, ale o tom někdy jindy.

Zoner Photo Studio 7 rozšířil oproti předchozí verzi svoje možnosti výběru. Díky funkci „laso“ a „polygonové laso“ můžebe dostat do výběru i složité tvary. Je však třeba myslet na to, aby obrázek zůstal po úpravě přirozený a aby po našich výběrech na něm nezůstaly stopy.
V naší termiologii používáme dva pojmy, které jsou si velmi podobné, avšak znamenají něco zcela odlišného.

Rozostření se týká celé plochy obrazu nebo jeho vybrané části.

Spodek je ztmaven, avšak hranice je dobře viditelná – viz detail dole.

Rozmazání se týká hranice výběru. Raději bych viděl pojem rozpití. O to zde totiž jde: jakmile vybereme část obrazu a děláme ve výběru nějaké změny, jde nám obvykle o to, aby ty změny nebyly nápadné, aby výsledek byl co nejpřirozenější. Pokud ale výběr má tvrdé hranice „odsud posud“, rozpoznáme i velmi jemné změny.

Pro stejný pojem se používají i jiná označení. Příhodné slovo volil Adobe, který nabízí ve svém Photoshopu prolnutí. V anglické terminologii se setkáme s pojmem feathering. Vždy jde o totéž – je to nastavení funkce výběr tak, aby hranice výběru nebyla tvrdá, ostrá.

Dejme tomu, že chci ztmavit popředí obrázku. Udělám výběr funkcí laso a vnitřek výběru ztmavím – libovolným nabízeným postupem. Pokud ale nechám rozmazání na hodnotě nula, okraj bude velmi zřetelný a úprava bude bít do očí.

Proto nastavím rozmazání a po úpravě hranice nebude vidět.

Jak velké rozmazání? To je zásadní otázka. Je jasné, že rozmazání musí mít taky nějaké hranice a že ho nelze nastavovat bez rozmyšlení.

Velmi záleží na tom, zdali do výběru zahrnujeme – a chceme upravovat – plochy, anebo zdali zahrnujeme a upravujeme části obrazu s vyhraněnými tvary.

Spodek je zde také ztmaven, hranice je neznatelná, protože rozmazání bylo nastaveno na 250 – viz detail dole. Ovšem „modrý pes“ vznikl úpravou výběru s nastaveným rozmazáním 10.

V našem příkladu jsem nastavil maximální rozmazání 250 bodů. To proto, že upravuji šestimegový snímek velký 3008×2000 bodů. Kdyby rozmazání bylo, dejme tomu, 25 bodů, byla by to velmi úzká hranice. Vždy je tedy třeba uvažovat o poměru míry rozmazání a velikosti výběru. U tohoto snímku jsem se dostal kurzorem asi tak 250 bodů od jeho spodního okraje. Stupeň rozmazání tedy fakticky zasáhne celou hloubku tohoto výběru, po celé jeho šíři tří tisíc bodů.

Dejme ale tomu, že bych chtěl naši Iris obarvit na modro. Provedu tedy výběr, avšak rozmazání nastavím na nějakou minimální úroveň. Nová barevnost se musí týkat psa, nikoli trávy kolem něho. Nemusím nastavit rozmazání (prolnutí) nutně na nulu, stačí nějaká hodnota do deseti bodů.

Takže: pokud upravuji plochu, nastavuji rozmazání ve velikosti až do poloviny průměru upravované plochy (některé editory mají limit, jak velké rozmazání či prolnutí lze nastavit). Pokud ale upravuji tvary, musím počítat s hranami a okraji a pak nastavuji rozmazání podle toho, jak je obraz veliký v bodech. Šestimegový obrázek tedy potřebuje větší hodnoty, než třeba dvoumegový.

Někdy se ovšem stane, že přes všechno úsilí jsou hranice výběru po úpravě vidět. Pak musíme chybu zamaskovat lokálním rozmazáním, ale o tom někdy jindy.