Nezařazené

Úvaha: Neviditelní trpaslíci

Budoucnost patří aluminiu, to věděl už Jára da Cimrman a kromě aluminia patří vrstveným čipům. Hodně daleko je v této technologii Sony. Jde o to, že snímač je doplněn vrstvou, která má vysokokapacitní DRAM paměti a urychluje přechod dat z čipu do zesilovače a dále do analog – digitálního převodníku, odkud pak po digitalizaci procesor generuje výsledek v obrazovém formátu. Tyto vrstvené čipy se objevily v některých modelech Sony, jako jsou poslední modely řady RX100, eventuálně Alpha 7 a 9. Ovšem také v mobilu Huawei P20 Pro (a pravděpodobně i jinde, ale ne všechny informace bývají zveřejňovány). Když se snažíme pochopit, jakými cestičkami pobíhají trpaslíci pověření úkolem vytvořit digitální fotografii, občas narážíme na meze představivosti. Občas, ne vždy.


Tak například si lze snadno představit, co to udělá, když se odstraní nízkofrekvenční filtru. Ten býval vždy a nyní zůstává někde představen před snímač, aby zabránil tzv. moaré, tedy vytvoření nepěkných proužků na obrazech objektů s pravidelným vzorem. Někdy se tomu říká efekt pruhovaných košil a opravdu, není daleká doba, kdy vás v televizním studiu svlékali z proužkaté košile a navlíkali do předem připravené erární košile bez vzoru. Ten nízkofrekvenční filtr obraz drobet rozmaže a tím se ten efekt potlačí.

Právě tak si lze představit, proč je BSI snímač efektivnější než… dejme RSI (BSI – Back Side Ilumination, bylo by Rear Side Ilumination). Tyhle BSI snímače mají pořadí : sběrné čočky, filtry Bayerovy masky (RGB = generování barevného obrazu) – fotodiody – a pod tím veškerá strojovna obslužných obvodů. Starší konstrukce měly pořadí: sběrné čočky, filtry Bayerovy masky (RGB = generování barevného obrazu) – veškerá strojovna obslužných obvodů – a pod tím fotodiody. Světlo se tudíž muselo propasírovat obslužnými obvody k fotodiodám úplně vzadu, na dně. Ano, toto se dá pochopit.

Co neumím pochopit je princip, jak by nějaká paměť urychlila přenos dat. Čímž netvrdím, že to nedělá. Určitě to nějak dělá, protože jinak by Sony tyhle drahé a složité vrstvené čipy nevyráběl. Jen mi přijde komické, jak se všimni tváříme, že to chápeme, a ve skutečnosti to nikde vysvětleno nebylo.

Ono je vůbec víc takových drobných záhad. Zmínil jsem se o mobilu Huawei P20 Pro (už se těším, kdy ho budu pro Stereo Video testovat). Ten je osazen třemi fotoaparáty. Ten hlavní má relativně velký čip, pak je tu pomocný černobílý a třetí má objektiv s ekv. 80 mm kinofilmového přístroje, tudíž má trojnásobné ohnisko oproti tomu základnímu fotoaparátu. Dobrá. Ve specifikacích čteme, že jenom ten teleobjektivový aparát je stabilizovaný. Taky chápeme. Jenže pak přijdou filutové z firmy Ifixit a provedou tzv. tearwodwn, čili rozeberou přístroj do posledního šroubku. A tumáš čerte kropáč, oni zjistili, že mechanickou stabilizaci mají všechny tři fotoaparáty! Je možné, že na hlavním a černobílém aparátu není zapojená a že za nějaký čásek přijde nový model a Huawei s velkou slávou oznámí, že má trojici stabilizovaných fotoaparátů a změna bude spočívat v tom, že dedikovaný trpaslík přepne páčku z OFF na ON.

Nicméně i tato komická epizodka svědčí o tom, jak jsme závislí na neviditelných trpaslících. Budoucnost je tedy v aluminiu, ve vrstvených čipech a hlavně, v rychlosti zpracování dat. Především je to rychlost, s jakou se daří prolnout dílčí expozice s různou hodnotou, tedy technologie HDR. V čele tohoto vývoje jdou mobily, protože mají malé čipy a všechny přenosové dráhy jsou kratší a všechno jde tudíž rychleji.

Pak ale přicházejí vrstvené čipy i do mobilů… a jsme opět o jeden krok blíže absolutnímu štěstí.

(Psáno pro StereoViedo 5/2018)