Nezařazené

ÚVAHA: Na okraj problému s výběrem fotoaparátu

K úvaze mě přiměl mail našeho čtenáře, reagujícího na článek o Sony A55. Čtenář píše, že uvažuje o koupi fotoaparátu, váhá mezi Panasonicem G2, Nikonem D3100 a teď rozšiřuje úhel výběru ni na Sony A55. Přeji dobrou ruku a hlavně radost z fotografování, ale rád bych upozornil na jeden rys takového vybírání. Všiml jsem si úpornosti, s jakou lidé lpějí na recenzích. Ty rozebírají technické parametry přístroje a snaží se o zařazení zkoumaného modelu do nějakého hodnotového žebříčku v rámci současného stavu vývoje techniky. To je samozřejmě v pořádku.

Další zdroj informací jsou diskuse na internetu. Ty často přinášejí velmi podnětné poznatky lidí, kteří daný model vlastní, pracují s ním a dělí se s ostatními o svoje zkušenosti. I to je podstatné a prozkoumání takových diskusí a komentářů§ je dobré doporučit – u nás na Digineffu k tomu slouží diskusní fórum, já osobně mám moc rád komentáře, které jsou připojeny na Megapixel.cz za jednotlivé produkty, diskusi tam odborně moderuje pan Bouška a najdeme tam spoustu podnětů a postřehů.

Nicméně bych se rád vrátil k původnímu podnětu pro tento článek. Čtenář váhá mezi G2, D3100 a teď A55. Ono je to něco jiného, než kdyby váhal mezi modely kompaktů. Takový kompakt je v podstatě uzavřený systém,, (třebaže některé lze rozšířit o předsádky, ale v podstatě s nimi počítáme jako se samostatnou jednotkou). Pak samozřejmě má velký smysl prostudovat recenze a zvážit poměr cena / výkon a další parametry.

Zmíněné tři fotoaparáty – a berme to jako příklad – mají jedno společné: je to jádro systému, jsou to přístroje s výměnnou optikou. Přístroje tohoto druhu, v digitální fotografii to do nedávna byly jenom zrcadlovky, pak přibyly “zrcadlovky bez zrcátka” a posledně zmatek navýšil ještě Sony svým polopropustným zrcátkem a tudíž zavedením jakési polozrcadlovky, tvoří jádro systému. Jejich vlastnost plně rozvineme až rozšířením optické výbavy, to především, pak přichází v úvahu systémový blesk, případně externí mikrofony na video, GPS, dálkové= ovládání a pod. Takže, pokud zvažuji “ten či onen”, měl bych brát v úvahu úhrn systému. Samozřejmě nebudu kupovat všechno najednou, ale měl bych vědět, kterým směrem akvizičně směrovat, co bych si chtěl perspektivně pořídit.

Já jsem si například nedávno koupil Sony NEX3, přestože jsem vybaven zrcadlovkami jak Canon, tak Nikon (kvůli testování optiky). Tento NEX3 mám s objektivem E16/2.8 – a ví Bůh, že žádný další objektiv kupovat nebudu. Šel jsem do toho s tím, že chci kompakt s čipem APS-C a pevným ohniskem s širokým úhlem záběru. Tečka.

Pokud ovšem bych neměl žádnou zrcadlovku, respektive žádný přístroj tvořící jádro systému, velmi bych zvažoval, jaký ten systém je. Tady je zřejmě mimo pochybnost, že nejširší výběr nabízí Canon a Nikon. Což ovšem nemusí být rozhodující argument.

Rozhodující argument
Rozhodující samozřejmě je to, co a jak fotografujete nebo chcete fotografovat. V mé praxi jsem dospěl k závěru, že potřebuju vlastně jen dva objektivy, jeden širokoúhlý a jeden s dlouhým ohniskem. A zase, ten širokáč by měl být pořádně široký a dlouhé ohnisko rozumně dlouhé. U Canonu mi z toho vyšlo 16-35, respektive 17-40 na krátkém konci a 70-200 na dlouhém konci. Objektivy by měly být co nejkvalitnější, je to investice na dlouhá léta. Za pět let budu fotit určitě jiným tělem, než dnes, ale skoro jistě budu dál používat své objektivy.

Takže, zpátky k té úvaze o volbě systému – je třeba zvážit, co a jak budu fotit převážně a jestli mi trh nabízí v daném systému vhodné prostředky. Jak foťák šumí při 1000 ISO mě zajímá opravdu až v nějaké šesté, sedmé řadě. Objektivy je dobře vyzkoušet – nejlépe porovnáním s nějakým etalonem, tedy s objektivem s nepochybnou kvalitou kresby. Za stejných podmínek vyfotíte stejný objekt a porovnáte výsledky vedle sebe – výtečně to umí na př. Zoner. Při zvětšení na 100% bývají rozdíly někdy až ohromující.

Obrázek je ilustrační – objektivy jsou historické… z dob, kdy se snadno vybíralo… 🙂

K úvaze mě přiměl mail našeho čtenáře, reagujícího na článek o Sony A55. Čtenář píše, že uvažuje o koupi fotoaparátu, váhá mezi Panasonicem G2, Nikonem D3100 a teď rozšiřuje úhel výběru ni na Sony A55. Přeji dobrou ruku a hlavně radost z fotografování, ale rád bych upozornil na jeden rys takového vybírání. Všiml jsem si úpornosti, s jakou lidé lpějí na recenzích. Ty rozebírají technické parametry přístroje a snaží se o zařazení zkoumaného modelu do nějakého hodnotového žebříčku v rámci současného stavu vývoje techniky. To je samozřejmě v pořádku.

Další zdroj informací jsou diskuse na internetu. Ty často přinášejí velmi podnětné poznatky lidí, kteří daný model vlastní, pracují s ním a dělí se s ostatními o svoje zkušenosti. I to je podstatné a prozkoumání takových diskusí a komentářů§ je dobré doporučit – u nás na Digineffu k tomu slouží diskusní fórum, já osobně mám moc rád komentáře, které jsou připojeny na Megapixel.cz za jednotlivé produkty, diskusi tam odborně moderuje pan Bouška a najdeme tam spoustu podnětů a postřehů.

Nicméně bych se rád vrátil k původnímu podnětu pro tento článek. Čtenář váhá mezi G2, D3100 a teď A55. Ono je to něco jiného, než kdyby váhal mezi modely kompaktů. Takový kompakt je v podstatě uzavřený systém,, (třebaže některé lze rozšířit o předsádky, ale v podstatě s nimi počítáme jako se samostatnou jednotkou). Pak samozřejmě má velký smysl prostudovat recenze a zvážit poměr cena / výkon a další parametry.

Zmíněné tři fotoaparáty – a berme to jako příklad – mají jedno společné: je to jádro systému, jsou to přístroje s výměnnou optikou. Přístroje tohoto druhu, v digitální fotografii to do nedávna byly jenom zrcadlovky, pak přibyly “zrcadlovky bez zrcátka” a posledně zmatek navýšil ještě Sony svým polopropustným zrcátkem a tudíž zavedením jakési polozrcadlovky, tvoří jádro systému. Jejich vlastnost plně rozvineme až rozšířením optické výbavy, to především, pak přichází v úvahu systémový blesk, případně externí mikrofony na video, GPS, dálkové= ovládání a pod. Takže, pokud zvažuji “ten či onen”, měl bych brát v úvahu úhrn systému. Samozřejmě nebudu kupovat všechno najednou, ale měl bych vědět, kterým směrem akvizičně směrovat, co bych si chtěl perspektivně pořídit.

Já jsem si například nedávno koupil Sony NEX3, přestože jsem vybaven zrcadlovkami jak Canon, tak Nikon (kvůli testování optiky). Tento NEX3 mám s objektivem E16/2.8 – a ví Bůh, že žádný další objektiv kupovat nebudu. Šel jsem do toho s tím, že chci kompakt s čipem APS-C a pevným ohniskem s širokým úhlem záběru. Tečka.

Pokud ovšem bych neměl žádnou zrcadlovku, respektive žádný přístroj tvořící jádro systému, velmi bych zvažoval, jaký ten systém je. Tady je zřejmě mimo pochybnost, že nejširší výběr nabízí Canon a Nikon. Což ovšem nemusí být rozhodující argument.

Rozhodující argument
Rozhodující samozřejmě je to, co a jak fotografujete nebo chcete fotografovat. V mé praxi jsem dospěl k závěru, že potřebuju vlastně jen dva objektivy, jeden širokoúhlý a jeden s dlouhým ohniskem. A zase, ten širokáč by měl být pořádně široký a dlouhé ohnisko rozumně dlouhé. U Canonu mi z toho vyšlo 16-35, respektive 17-40 na krátkém konci a 70-200 na dlouhém konci. Objektivy by měly být co nejkvalitnější, je to investice na dlouhá léta. Za pět let budu fotit určitě jiným tělem, než dnes, ale skoro jistě budu dál používat své objektivy.

Takže, zpátky k té úvaze o volbě systému – je třeba zvážit, co a jak budu fotit převážně a jestli mi trh nabízí v daném systému vhodné prostředky. Jak foťák šumí při 1000 ISO mě zajímá opravdu až v nějaké šesté, sedmé řadě. Objektivy je dobře vyzkoušet – nejlépe porovnáním s nějakým etalonem, tedy s objektivem s nepochybnou kvalitou kresby. Za stejných podmínek vyfotíte stejný objekt a porovnáte výsledky vedle sebe – výtečně to umí na př. Zoner. Při zvětšení na 100% bývají rozdíly někdy až ohromující.

Obrázek je ilustrační – objektivy jsou historické… z dob, kdy se snadno vybíralo… 🙂

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: