Kdepak jsou ty časy, kdy odborná veřejnost slýchala na tiskových konferencích triumfální úvod na začátku. To byly vždycky grafy nárůstu počtu kusů prodaných fotoaparátů a podíl na trhu a objem tržby a divné na tom bylo jenom to, že těch vítězů na trhu bylo osm, nebo kolik těch výrobců zrovna na trhu soupeřilo a legendu úspěchu jste slyšeli na tiskovce každého z nich. Dnes je situace jiná a grafy zde prezentované vypadají jako jednohrbý velbloud a pokud se mluví o úspěchu, tak ten spočívá v tom, že ta dotyčná firma má pokles menší než ti ostatní. Ale abych neskončil u bonmotu. Jednoduché kompakty jsou skutečně živočišný druh zásadně ohrožený. Mírně roste prodej systémových kompaktů, tedy přístrojů s výměnnými objektivy a zrcadlovky se drží víc méně na stejné úrovni.
Tenhle průmysl má zřejmou nevýhodu ve srovnání-dejme tomu – s průmyslem automobilním, kde se opotřebení a stáří na výrobcích projevuje s neúprosnou zřetelností a movitější část publika svoje automobily obměňuje. Tenhle tlak zde chybí. Neznám nikoho, kdo by se styděl chodit mezi lidmi s deset let starou zrcadlovkou na krku. Fotí deset let starý aparát hůř než ten nový?
Tady není prostor k diskusi. Fotí o mnoho hůř, bohužel běžný konzument to nepozná. Před deseti lety fotoaparáty pomalu a nepřesně ostřily, obrázky byly zašuměné i při úrovních ISO, jaké bychom dnes pokládali za směšné (nepřeháním: 800 ISO dnes nemusíte řešit ani na levném kompaktu, kdežto dřív to byl velký problém) a automatické nastavení vyvážení bílé je dneska tak dokonalé, že už ho ani nerecenzuju: je to prostě samozřejmost.
Ovšem, před těmi deseti lety tu byl objektivní důvod, proč měnit výbavu co dva, nejpozději tři roky, pokud jste ji chtěli mít na úrovni.
Nové modely fotoaparátů se vyrábějí dodnes. Loni na Photokině jsme slavně uvítali Canona 7D Mk II. Čekalo se na něj dlouho, na webu se objevovaly špionské fotky a zaručeně pravé nepravé specifikace. Nakonec se Mark II objevil. Je to výtečný fotoaparát, ale když ho srovnám s původním Canonem 7D, nemohu k tomu dodat víc, než že i to je výtečný fotoaparát.
Zvláštní věc. Když nahradil Canon 5D Mark II původní D, byl to skok kupředu, hlavně v citlivosti. Z Markem dvojkou bez vážných problémů se dá fotit při 5000 ISO. Pak přišla novinka, Mark III a hranice použitelnosti při vysokém ISO stoupla na 10 tisíc. Teď vystrkuje růžky Mark IV. Je kam jít?
Mám v těchto dnech v rukou Nikona D7200. To je momentální vlajková loď firmy ve třídě DX zrcadlovek, tedy nikoli plnoformátových přístrojů. Ať visím, jestli je nějaký zásadní rozdíl oproti D7100.
Lámu si hlavu, proč to výrobci dělají, proč například superzoomy od Sonyho DSC-WX500 (bez hledáčku) a DSC-HX90V jsou v novém balení ty předchozí modely. A co je ještě zajímavější, stejný jev pozoruju u softwaru. Tuzemský Zoner ve verzi PhotoStudio 15 změnil kabát v duchu soudobého trendu mít všechno nacpané do jedné dlouhé šály na kraji pracovní plochy a tím prakticky zastavil vývoj. ACDSee Pro 8 je prakticky stejná jako ACDSee Pro 7 a Adobe to zabalil už dávno, už Photoshop CS6 byl v podstatě totožný jako CS5 a kdo měl CS4 opravdu nemusel mít špatné sny. Aktuální PS CC nepřinesl vůbec nic podstatného nového. Je snad za tím nějaká zákulisní dohoda? Zdánlivá inovace je převládající trend v této době, přinejmenším ve fotografickém oboru. Bylo by možné se na všelijakých těch Photokinách zeptat vedoucích pracovníků, v těchto dnes se potkám s lidmi ze Sony. Ale kromě házení hrachu na zeď je málo činností tak zbytečných, jako je vyptávání se japonských vedoucích pracovníků. Nevypáčíte z nich nic.
Nicméně, když to vezmeme kolem dokola, může nám ta situace docela vyhovovat. To co máme, hned tak nezestárne, takže není kam spěchat.
