Na tuhle otázku mám jednoduchou odpověď: jo, to bych taky rád věděl! Nicméně na určité odhady si troufnu. Osměluje mě k tomu čerstvá zkušenost s mobily – tohle léto zde zveřejňuji testy šesti špičkových mobilů. Zajímají mě jenom jejich fotoaparáty a přemýšlím,jak mobily ovlivní své větší příbuzné.
Na tuhle otázku mám jednoduchou odpověď: jo, to bych taky rád věděl! Nicméně na určité odhady si troufnu. Osměluje mě k tomu čerstvá zkušenost s mobily – tohle léto zde zveřejňuji testy šesti špičkových mobilů. Zajímají mě jenom jejich fotoaparáty a přemýšlím,jak mobily ovlivní své větší příbuzné.
Ony totiž tyhle fotoaparáty v mobilech se v lecčem podobají a v mnohém nepodobají fotoaparátům jako takovým. Princip je samozřejmě stejný, tedy objektiv, citlivá plocha, závěrka, analogový signál následně digitalizovaný atd. Rozdíl je samozřejmě v rozměrech, fotoaparát v mobilu je mrňavý. Na to jak je mrňavý má a už neuvěřitelně dobré obrazové výsledky. Zde odbočím. Občas mě zamrzí, že nesleduji fotografování pomocí dronů, natož abych si dron pořídil a podnikal s ním experimenty. Ono to ale není tak docela pravda, já drony sleduji a občas se některému podívám na zoubek. Ty obrazové výsledky mě ale neuspokojují. Je to až neuvěřitelné, o co je fotka z dronu horší než fotografie z celkem běžného chytrého telefonu.
Leč zpátky k věci. Oproti běžným fotoaparátům mají fotomobily předimenzované procesory. I ty horší mají čtyřjádrové procesory, běžně jsou osmijádrové. To je výpočetní dragster! Však taky největší změny se odehrávají ve zlepšování výsledku a toto konstatování chápejte doslovně. Proces vzniku digitálního obrazu je složitý, ovšem to pravé číňanství je až v tom konečném procesu zvaném demozaikování, kdy se generuje kresebná a barevná informace. Ještě loni byly na výstupech jasné stopy tohoto procesu. Dnes je to přirozený obraz, který nevypadá jako omalovánka.
Ohromný pokrok nastává v oboru High Dynamic Range fotografie. Funkce HDR je ve fotoaparátech přítomna už mnoho let, ovšem ta automatická HDRka soudobých fotomobilů mají tu skvělou vlastnost, že nevypadají jako HDR obrázek, čili jako nepřirozená omalovánka. Jde prostě a jasně o vykreslení detailů v jasech i stínech pomocí vícenásobné expozice a následného složení dílčích obrazů. Výtečně zvládá HDR například mobil Google Pixel: 
Motiv je to světelně vražedný – ostré slunce soupeří s hlubokými stíny. A zvládne to díky technologii HDR čip velikosti nehtu dtského malíčku.
Fotoaparáty mají větší čipy, tudíž je tam větší problém s přenosem dat plus větší problémy technické, zvláště pak s ohříváním čipů. Ale pracuje se na tom. První krok je BSI, tedy přední osvit: servisní obvody se přesunuly do hlubiny čipu a shora máme sběrné čočky, barevnou masku a pak přijdou fotodiody. V těch hlubších vrstvách se u špičkových procesorů objevují speciální paměťové okruhy, urychlující přenos dat. To samozřejmě souvisí s HDR. Kdo zkoušel tuto techniku na fotoaparátu ví, jak dlouhou se pak na displeji mele jakási kobliha s nápisem PROCESSING. V mobilech je to okamžité, vůbec o tom nevíte.
Velké pokroky jsou v oboru ostření, zde fotoaparáty za fotomobily nezaostávají. Hybridní ostření (jak analýza kontrastu, tak fázový posun) najdeme tam i onde. Díky kratičkým ohniskům objektivů ale otázka ostření konstruktéry fotomobilů tolik nepálí. Ve fotoaparátech vidím budoucnost ve skládání různě zaostřených obrazů do jednoho výsledku. Principiálně je to něco podobného jako HDR, rozdíly nejsou ale v jasech, nýbrž v rovině zaostření. Hodně daleko je v tom Panasonic, naposledy to nabídl v bezzrcadlovce GH5. Je to ale pořád ještě moc pomalé na to, aby se to vžilo jako standardní metoda. Ono to ale přijde a pak se o ostření nebudeme tak moc starat. Jako o vyvážení bílé… Kdy naposledy jste měli WB nastavené jinak než na pozici AUTO?
