Ultralehký stativ od Velbonu

Stativ je buď těžký a pak má smysl anebo je lehký a potom smysl nemá. To je obecně platná zásada. Takže hledáme kompromis mezi pevností a důkladností a mezi váhou a též i objemem. Zatím ideální kompromis nabízejí stativy z uhlíkových vláken. Vyzkoušel jsem si takový stativ od firmy Velbon.

Velbon nabízí širokou škálu stativů a stativových hlavic (zde je například nabídka Megapixelu). Ty z uhlíkových vláken jsou označeny typovým názvem Velbon Sherpa PRO CF, od typového čísla 435 až po 635, v cenovém rozsahu 5790 Kč až 7490 Kč (Megapixel, prosinec 2008). Já jsem zkoušel model Velbon Sherpa PRO CF-535.

Pro běžnou práci mám k disposici dva hliníkové stativy, jeden od firmy Manfrotto, druhý od firmy Giotto. Oba jsou prvotřídně pevné. To byla první věc, na kterou jsem se na Velbonu zaměřil. Jeho pevnost je naprosto srovnatelná s oběma hliníkovými stativy. Je samozřejmé, že stabilita u každého stativu poněkud klesá s tou mírou, jak vysouváme nohy – zde je možno dosáhnout výšky až 158 mm. Výšku lze zvýšit výsuvným dílem: zde je třeba velké obezřetnosti u každého stativu, protože vysouvání středového dílu zásadně zmenšuje stabilitu, takže ho doporučuji jen v omezené míře.

Další kritérium je rychlost aretace. Některé stativy mají utahovací kroužky, tento Velbon má svorky. Osobně dávám přednost právě tomuto způsobu jištění.

Změna úhlu nohou je další výborná vlastnost Velbonu. Po uvolnění pojistky lze nohy aretovat v jendé ze tří poloh, takže můžeme jít velmi nízko – této vlastnosti lze dobře využít například při makrofotografii, při snímání motivů velmi nízko nad úrovní.

Obložení nohou černou hmotou z pěnového polyuretanu je příjemné, stativ se dobře drží. V praxi samozřejmě to má stinnou stránku, protože pěnová hmota se snadno špiní.

Základní otázka
Tou je samozřejmě mnohem vyšší cena pro tyto uhlíkové stativy. Rozdíl ve váze uhlíkového a hliníkového stativu včetně hlavy v mém případě činí jeden kilogram. Efekt je samozřejmě psychologický. Mít lehčí stativ je příjemné, to bezesporu, ovšem je tu otázka, jak velká váha mi stojí za ty výdaje.
Jelikož důkladné hliníkové stativy mám, uvažuji o doplnění výbavy o lehčí a menší Velbon, jako je Velbon Sherpa PRO CF-435, který bez hlavice stojí 5800 Kč (prosinec 2008) a váží jenom kilo.

Hlavice
Závěrem ještě poznámka o hlavicích. Dávám přednost polohovacím hlavám s třemi polohami, protože mi přijdou nejstabilnější. Pákové hlavy jsou, myslím, výhodnější pro práci s videokamerou – viděl jsem hodně málo stabilní řešení práve s pákovými hlavami! Třetí možností jsou hlavy s kulovým kloubem. Také s nimi mám osobní zkušenosti: dokud jsem používal jenom kompakty, nebyly problémy, ale s těžkými jednookými zrcadlovkami problémy nastaly. Samozřejmě existují velmi nákladné hlavy, třeba Velbon QHD-71Q, jenže ta stojí skoro 5 tisíc, kdežto já koupil tu svoji u Pazdery v bazaru novou) za třetinu. Je s ní pochopitelně složitější manipulace než s kulovou hlavou, ale zas takový hlavolam to není.

Stativ je buď těžký a pak má smysl anebo je lehký a potom smysl nemá. To je obecně platná zásada. Takže hledáme kompromis mezi pevností a důkladností a mezi váhou a též i objemem. Zatím ideální kompromis nabízejí stativy z uhlíkových vláken. Vyzkoušel jsem si takový stativ od firmy Velbon.

Velbon nabízí širokou škálu stativů a stativových hlavic (zde je například nabídka Megapixelu). Ty z uhlíkových vláken jsou označeny typovým názvem Velbon Sherpa PRO CF, od typového čísla 435 až po 635, v cenovém rozsahu 5790 Kč až 7490 Kč (Megapixel, prosinec 2008). Já jsem zkoušel model Velbon Sherpa PRO CF-535.

Pro běžnou práci mám k disposici dva hliníkové stativy, jeden od firmy Manfrotto, druhý od firmy Giotto. Oba jsou prvotřídně pevné. To byla první věc, na kterou jsem se na Velbonu zaměřil. Jeho pevnost je naprosto srovnatelná s oběma hliníkovými stativy. Je samozřejmé, že stabilita u každého stativu poněkud klesá s tou mírou, jak vysouváme nohy – zde je možno dosáhnout výšky až 158 mm. Výšku lze zvýšit výsuvným dílem: zde je třeba velké obezřetnosti u každého stativu, protože vysouvání středového dílu zásadně zmenšuje stabilitu, takže ho doporučuji jen v omezené míře.

Další kritérium je rychlost aretace. Některé stativy mají utahovací kroužky, tento Velbon má svorky. Osobně dávám přednost právě tomuto způsobu jištění.

Změna úhlu nohou je další výborná vlastnost Velbonu. Po uvolnění pojistky lze nohy aretovat v jendé ze tří poloh, takže můžeme jít velmi nízko – této vlastnosti lze dobře využít například při makrofotografii, při snímání motivů velmi nízko nad úrovní.

Obložení nohou černou hmotou z pěnového polyuretanu je příjemné, stativ se dobře drží. V praxi samozřejmě to má stinnou stránku, protože pěnová hmota se snadno špiní.

Základní otázka
Tou je samozřejmě mnohem vyšší cena pro tyto uhlíkové stativy. Rozdíl ve váze uhlíkového a hliníkového stativu včetně hlavy v mém případě činí jeden kilogram. Efekt je samozřejmě psychologický. Mít lehčí stativ je příjemné, to bezesporu, ovšem je tu otázka, jak velká váha mi stojí za ty výdaje.
Jelikož důkladné hliníkové stativy mám, uvažuji o doplnění výbavy o lehčí a menší Velbon, jako je Velbon Sherpa PRO CF-435, který bez hlavice stojí 5800 Kč (prosinec 2008) a váží jenom kilo.

Hlavice
Závěrem ještě poznámka o hlavicích. Dávám přednost polohovacím hlavám s třemi polohami, protože mi přijdou nejstabilnější. Pákové hlavy jsou, myslím, výhodnější pro práci s videokamerou – viděl jsem hodně málo stabilní řešení práve s pákovými hlavami! Třetí možností jsou hlavy s kulovým kloubem. Také s nimi mám osobní zkušenosti: dokud jsem používal jenom kompakty, nebyly problémy, ale s těžkými jednookými zrcadlovkami problémy nastaly. Samozřejmě existují velmi nákladné hlavy, třeba Velbon QHD-71Q, jenže ta stojí skoro 5 tisíc, kdežto já koupil tu svoji u Pazdery v bazaru novou) za třetinu. Je s ní pochopitelně složitější manipulace než s kulovou hlavou, ale zas takový hlavolam to není.