Nedávno jsem opět narazil na téma, které bývá předmět debat ba i sporů. Jak je to se širokoúhlým objektivem a teleobjektivem? Zobrazují prostor rozdílně? Šalamoun by řekl, ano i ne. V mé Dílně, do které teď pořád ještě přijímám posluchače na jarní semestr 2013 (viz ZDE) cvičím v širokoúhlém a dlouhoohniskovém vidění. Toto je ukázka širokoúhlého zobrazení:
Nedávno jsem opět narazil na téma, které bývá předmět debat ba i sporů. Jak je to se širokoúhlým objektivem a teleobjektivem? Zobrazují prostor rozdílně? Šalamoun by řekl, ano i ne. V mé Dílně, do které teď pořád ještě přijímám posluchače na jarní semestr 2013 (viz ZDE) cvičím v širokoúhlém a dlouhoohniskovém vidění. Toto je ukázka širokoúhlého zobrazení:
Naopak toto je příklad snímku pořízeného ze stejného místa dlouhým ohniskem.
Když je dáme vedle sebe, na první pohled vidíme rozdíl.
Vlevo je prostor zvýrazněný, zcela markantní, vpravo se naopak zdá, že prostor mizí, to co je vzdálené vypadá, jako by bylo hodně blízko objektů v popředí. Čím to je?
Někdo řekne, jen to tím, že jsme pro záběr vlevo použili širokoúhlý objektiv, kdežto pro záběr vpravo teleobjektiv.
Někdo řekne, že je to proto, že jsme v prvním případě byli blízko a v druhém daleko a že tudíž ohnisko s tím nemá nic společného.
Kdo má pravdu? Oba názory mají svoje opodstatnění. Ostatně, známe to z praxe. Když něco pozorujeme prostýma očima, taky to vypadá zblízka jinak než zdaleka. Dobře to vysvětluje můj přítel Roman Pihan, který na svém webu Fotoroman.cz píše:
Samotné použití jakéhokoliv ohniska (ač se to traduje) perspektivu nijak nemění. Ohnisko provede jen výřez části scény podobný ořezu fotografie v PC (crop). Podstatné pro perspektivu na snímku tedy není ohnisko, ale poměr A:B (B je snímací vzdálenost k přednímu objektu, A k zadnímu objektu). Z logiky kompozice snímku si to ale vynutí krásné ohniska (např. 17 mm) a proto se masově traduje, že perspektivu mění ohnisko a že právě krátká ohniska perspektivu zdůrazňují. Ohnisko však perspektivu nijak nemění, mění ji vzdálenost snímání a ta je pro krátká ohniska typicky taky krátká a tím se perspektiva zdůrazní. Použití krátkých ohnisek při perspektivně bohatém snímání je vhodné i z důvodu hloubky ostrosti. Krátká ohniska ji mají přirozeně velikou a tak není problém udržet jak blízké, tak vzdálené předměty ostré.
Je to precizní vysvětlení a přesto ho nemám rád, protože nezasvěceným lidem mate hlavu. Ten bludný kořen je v této větě:
Ohnisko provede jen výřez části scény podobný ořezu fotografie v PC (crop).
Delší ohnisko zabere jen menší část scény než kratší ohnisko. Je to opravdu jako by provedlo ořez… jenže ono nic neřeže, fotí na plný formát čipu (nebo filmu nebo fotografické desky, tato pravidla platila vždycky od vynálezu fotografie). Kdybychom měli objektiv, který má absolutní kresbu a měli snímač s absolutním rozlišením, nemuseli bychom mít žádný zoom. Ostatně, na tomto principu funguje Nokia 808 PureView, seznámil jsem vás s ní loni v srpnu. Ta má čip s 41 miliony pixelů a počítá se s tím, že se bude dělat ořez – čímž se „jakoby“ zoomuje, tedy „jakoby“ prodlužuje ohnisko.
Mimochodem, proto má údaj o ohnisku objektivu vcelku nulovou vypovídací hodnotu, když nevíme, na jaký formát pasuje. Ohnisko 50 mm je klasický záklaďák pro kinofilmový přístroj, měl jsem ho jako širokoúhlý objektiv pro Mamiyu RB67 s formátem 6×7 cm a na čtyřtretinovém formátu je to portrétní objektiv s ohniskem odpovídajícím 100 mm. A pořád je to jedno a totéž sklo, mění se jen médium, na které se promítá. Tohle si myslím, že je principiálně důležité, vnímat vztah ohniska a formátu a z něho plynoucí úhel záběru. A řeči že „na ohnisku nezáleží“ pokládám za hodně přestřelené tvrzení, i když své opodstatnění má.
A teď, dosti řečí, pojďme se podívat na obrazový materiál. Pořídil jsem ho Canonem full frame pětkou Mark II, s objektivy s ohniskem 16 mm a 200 mm. Počasí bylo bídné a proto jsem si při zpracování pomohl v Zoneru mapováním tonality.
Zde je vidět, jakého výřezu je třeba, abychom z „širokoúhlého“ záběru získali obrázek odpovídající delšímu ohnisku:
Zkusme tedy takový výřez pořídit. Panečku, to bude krásný obrázek:
Takže opravdu – na ohnisku nezáleželo, jen na vzdálenosti od objektu… ale toto moudro je pro praxi naprosto nepoužitelné – i když, uvědomuji si, digitální zoomy takto fungují, jsou na principu výřezu. Ovšem ty výsledky podle toho vypadají. Zkusme experiment zopakovat, na jiném motivu. Opět: krátké ohnisko, dlouhé ohnisko, výřez z krátkého.
Je to dostatečně přesvědčivé? Ano a ne. Jsem si totiž jist, že se za nějakou dobu zase potkám s učenou debatou na téma „na ohnisku nezáleží“ a „širokoúhlý objektiv nezvýrazňuje prostor“.
