Jde o pojem vyslovovaný s úctou od antických dob podnes. Podíváme se do učebnice matematiky, do historie malířství i na fotografickou praxi. Nejdříve tedy trochu té matematiky. Matematicky vzato, je to poměr o hodnotě 1,618033988749 atd. K číslu se dojde vzorečkem 1 plus odmocnina z pěti, to celé lomeno dvěma. Uf. Na webu najdete mnoho zdrojů, jak se s tím vyrovnat. Velmi pěkně je to vysvětleno na webu Plotbase, věnovaném designu, odkaz je zde.
Zkusme se tomu podívat na kloub sami. Začneme dělením úsečky. O zlatém řezu hovoříme, když je poměr větší části k menší části stejný, jako poměr celé úsečky k větší části. Odtud pak je cesta ke zlatému obdélníku, ten je vyobrazen zde:
![](/obrdg2012/pojmy/120321zlatyrez/120321zlatyrez_01.gif)
Zlatý řez objevili v Antice Řekové a řídili se jím při stavění i v sochařském umění. Na počest sochaře Feidia se onen poměr označuje písmenem fí řecké abecedy. Velmi známé jsou Leonardovy studie na toto téma:
![](/obrdg2012/pojmy/120321zlatyrez/120321zlatyrez_02.jpg)
Je to ilustrace skutečnosti, že pentagram, tedy pěticípá hvězda nakreslená jedním tahem, má vzdálenosti mezi vrcholy v poměru zlatého řezu. Zajímavá je aplikace zásad zlatého řezu na Leonardovu Monu Lisu:
![](/obrdg2012/pojmy/120321zlatyrez/120321zlatyrez_03.jpg)
A co ve fotografii?
V učebnicích se můžeme dočíst leccos o aplikaci zlatého řezu na fotografii. Čítám to od raného mládí a za tu dobu jsem si nedokázal představit, že by někdo pobíhal po place a odměřoval vzdálenosti v poměru 1:1,618. Jsou známé i analýzy klasických obrazů s ohledem na aplikaci zlatého řezu, ukázky jsou například ve Wikipedii. Nicméně připadají mi někdy hodně umělé a přitažené za vlasy. Zlatý řez v architektuře si dovedu představit, nicméně ve fotografii mi to téma připadá hodně akademické.
Nicméně, zásadní a podstatný význam přece má:
Naprosto není jedno, jak jsou objekty v ploše obrazu rozmístěny. Jako východisko jsem zvolil fotku naší Nory. Je umístěna v geometrickém středu fotky. To je místo, které je
TABU. Pokud není ke středové kompozici očividní důvod, je to jasná chyba a budiž to pronásledováno a pranýřováno.
![](/obrdg2012/pojmy/120321zlatyrez/120321zlatyrez_04m.jpg)
Aplikujme tedy na fotku pravidlo zlatého řezu. Zde vidíte klasický diagram, vidíte, že se obdélníčky zmenšují a dovedete si představit, že se to zmenšování děje po jakési spirále, tak to opravdu je, v této souvislosti se hovoří o Fibonacciho posloupnosti, je to vidět i v přírodě, například podobně se zmenšují závity šnečí ulity.
![](/obrdg2012/pojmy/120321zlatyrez/120321zlatyrez_05.jpg)
Toto je týž obrázek, kde hlava Nory je umístěna důsledně podle pravidla zlatého řezu.
![](/obrdg2012/pojmy/120321zlatyrez/120321zlatyrez_06.jpg)
Upřímně se mi to nelíbí. Nedovedu to argumentovat, ale připadá mi, že je pes vražený do kouta a před sebou že má zbytečně velký prostor. Sám se tedy v praxi na zlatý řez neohlížím: vypočítat ho neumím, a jeho aplikace na fotku mi připadá umělá. Držím se praktičtějšího
pravidla třetin: plocha fotky je dělena na třetiny, tedy jsou zde v třetinách
dvě osy svislé a
dvě vodorovné. Tam, kde se protínají, je silný obrazový bod, celkově tedy jsou čtyři. Jakmile umístíme motiv do silného obrazového bodu, je nakročeno k dobré kompozici.
![](/obrdg2012/pojmy/120321zlatyrez/120321zlatyrez_07.jpg)
Takhle to pak vypadá bez té mřížky:
![](/obrdg2012/pojmy/120321zlatyrez/120321zlatyrez_08.jpg)
Nicméně i pak mi tu něco skřípe. Pes má kolem sebe zbytečně velký prostor. Přiblížím se tedy motivu, a k pravidlu třetin přidám další pravidlo, které jsem si stanovil:
Málo nad hlavou, oči nad vodorovnou osou, pod nohama větší místo než nad hlavou.
![](/obrdg2012/pojmy/120321zlatyrez/120321zlatyrez_09.jpg)
Pak ovšem hlava psa je NAD silným obrazovým bodem. Důležité ale je, že osa hlavy a hrudi pořád běží po té svislé třetině. Pravidlo „málo nad hlavou“ je pro mě nadřazené poučce o silném obrazovém bodu.
![](/obrdg2012/pojmy/120321zlatyrez/120321zlatyrez_10.jpg)
No a takto si myslím, že je to v pořádku, motiv, tedy to, co fotím, by měl vyplňovat významnou část plochy a to se zde děje. Od matematiky jsme se tedy dostali k praxi. Je to samozřejmě diskutabilní a dovedu si představit, že se někdo opravdu zlatého řezu drží a dosahuje skvělých výsledků. Přesto si myslím, že pro praxi je vodítko v podobě mřížky složené z třetin praktičtější a že vede k dobrým výsledkům.