|
Hloubka ostrosti je pásmo před a za bodem zaostření, v němž jsou vyfotografované objekty v rámci normy ostré. To je ale definice! Zkusme se na to podívat blíže, na příkladu. Ostříme, dejme tomu, na vzdálenost 5 m. Ostré bude to, co je od nás 5 m vzdálené, ale to neznamená, že vše, co je blíž nebo dále, je neostré. Ostrosti bude sice ubývat v obou směrech, ale v určitém rozmezí se nám budou objekty jevit jako ostré – dejme tomu až do vzdálenosti (tedy čím menší3 m (tedy směrem k nám) a – dejme tomu – 15 m směrem od nás. Dále platí, že čím větší je clonový otvor je číslo označující clonu), tím je toto pásmo menší. Dále platí, že pásmo je menší, čím blíže je bod zaostření. Když zaostříme dejme tomu na 20 m, bude pásmo ostrosti – dejme tomu – od 8 m do nekonečna. A také platí, že pásmo je větší, když je ohnisková vzdálenost kratší (tedy, úhel záběru je široký), a naopak je pásmo užší, čím delší je ohnisko. A teď ke konkrétnímu případu. Obrázky v tomto článku jsem pořídil v noci za pouličního osvětlení, letos o Velikonocích v Madridu. Fotografoval jsem Nikonem D200, expozicí 1/13 sec při F2.8. Bylo to tedy na doraz. Chtěl jsem zachytit muže v kápích tak, aby byl ostrý ten v popředí, vzdálený ode mne cca 2 m, i ty, co kráčejí za ním. Jenže tady jsem narazil na zákony optiky. Při takto velkém clonovém otvoru (nízkém clonovém čísle) a v tak krátké vzdálenosti je hloubka ostrosti minimální. Musel jsem si vybrat – buď bude ostrý muž v popředí, nebo ti, kteří jsou za ním. Uchýlil jsem se tedy k triku.
Vlevo je ostrý muž v popředí, vpravo průvod v pozadí. Další fáze se pak odehrává v „digitální fotokomoře“,tedy na počítači. Je k tomu třeba editor, který pracuje s vrstvami, je to samozřejmě Photoshop, cenově dostupný je Corel Paint Shop Pro, aktuálně je v prodeji verze římská deset. Postup je jednoduchý. Do spodní vrstvy umístím snímek s pozadím, do vrchní vrstvy snímek muže který bude v popředí. Potom nahrubo ořežu nepotřebné (neostré) části a nakonec nástrojem Guma odstraním vše nepotřebné tak, aby v té vrchní vrstvě opravdu zbyl ten zaostřený muž. Na této ukázce je znázorněn postup v editoru Corel Paint Shop Pro X: Dvojice snímků dole ukazuje práci ve vrstvách. Nejdřív je třeba snímky dostat do vrstev a udělat výběr (vlevo), na snímku vpravo jsem obsah výběru smazal (klávesa DELETE). Pro názornost je výběr velmi hrubý, když si na obrázek kliknete, uvidíte ho ve větším formátu.
Samozřejmě, že je to do určité míry fotograficky nekorektní postup, protože jde fakticky o montáž dvou obrázků. Lze o tom diskutovat – nicméně v diskusi lze namítnout, že postup není o nic víc nebo míň korektní, než postupná expozice jasově nevyrovnaného motivu a následného spojení v jakémsi „sendviči“, ať už přes vrstvy nebo speciální funkcí Photoshopu nebo specializovaného softwaru. Výsledný snímek po ořezu je tedy zde:  |
Nakonec přijde ke slovu nástroj Guma – na snímku vlevo ho vidíte ve velkém zvětšení. Při pečlivé práci se dá velmi přesně vystihnout hranice obrazu.
|
Hloubka ostrosti je pásmo před a za bodem zaostření, v němž jsou vyfotografované objekty v rámci normy ostré. To je ale definice! Zkusme se na to podívat blíže, na příkladu. Ostříme, dejme tomu, na vzdálenost 5 m. Ostré bude to, co je od nás 5 m vzdálené, ale to neznamená, že vše, co je blíž nebo dále, je neostré. Ostrosti bude sice ubývat v obou směrech, ale v určitém rozmezí se nám budou objekty jevit jako ostré – dejme tomu až do vzdálenosti (tedy čím menší3 m (tedy směrem k nám) a – dejme tomu – 15 m směrem od nás. Dále platí, že čím větší je clonový otvor je číslo označující clonu), tím je toto pásmo menší. Dále platí, že pásmo je menší, čím blíže je bod zaostření. Když zaostříme dejme tomu na 20 m, bude pásmo ostrosti – dejme tomu – od 8 m do nekonečna. A také platí, že pásmo je větší, když je ohnisková vzdálenost kratší (tedy, úhel záběru je široký), a naopak je pásmo užší, čím delší je ohnisko. A teď ke konkrétnímu případu. Obrázky v tomto článku jsem pořídil v noci za pouličního osvětlení, letos o Velikonocích v Madridu. Fotografoval jsem Nikonem D200, expozicí 1/13 sec při F2.8. Bylo to tedy na doraz. Chtěl jsem zachytit muže v kápích tak, aby byl ostrý ten v popředí, vzdálený ode mne cca 2 m, i ty, co kráčejí za ním. Jenže tady jsem narazil na zákony optiky. Při takto velkém clonovém otvoru (nízkém clonovém čísle) a v tak krátké vzdálenosti je hloubka ostrosti minimální. Musel jsem si vybrat – buď bude ostrý muž v popředí, nebo ti, kteří jsou za ním. Uchýlil jsem se tedy k triku.
Vlevo je ostrý muž v popředí, vpravo průvod v pozadí. Další fáze se pak odehrává v „digitální fotokomoře“,tedy na počítači. Je k tomu třeba editor, který pracuje s vrstvami, je to samozřejmě Photoshop, cenově dostupný je Corel Paint Shop Pro, aktuálně je v prodeji verze římská deset. Postup je jednoduchý. Do spodní vrstvy umístím snímek s pozadím, do vrchní vrstvy snímek muže který bude v popředí. Potom nahrubo ořežu nepotřebné (neostré) části a nakonec nástrojem Guma odstraním vše nepotřebné tak, aby v té vrchní vrstvě opravdu zbyl ten zaostřený muž. Na této ukázce je znázorněn postup v editoru Corel Paint Shop Pro X: Dvojice snímků dole ukazuje práci ve vrstvách. Nejdřív je třeba snímky dostat do vrstev a udělat výběr (vlevo), na snímku vpravo jsem obsah výběru smazal (klávesa DELETE). Pro názornost je výběr velmi hrubý, když si na obrázek kliknete, uvidíte ho ve větším formátu.
Samozřejmě, že je to do určité míry fotograficky nekorektní postup, protože jde fakticky o montáž dvou obrázků. Lze o tom diskutovat – nicméně v diskusi lze namítnout, že postup není o nic víc nebo míň korektní, než postupná expozice jasově nevyrovnaného motivu a následného spojení v jakémsi „sendviči“, ať už přes vrstvy nebo speciální funkcí Photoshopu nebo specializovaného softwaru. Výsledný snímek po ořezu je tedy zde: |
