Nezařazené

Trik s klonovacím razítkem


Klonovací razítko je jeden z nejčastěji užívaných retušovacích nástrojů. Jsou jím vybaveny všechny lepší obrazové editory. Ukažme si dnes dva drobné triky, které usnadňují práci.

Trik č. 1
Na naší ukázce je klasická situace: před celý obrázek jsou natažené dráty. Mimochodem, a to je takový mimo-trik, dráty (a také skvrny vyvolané prachem na čipu) lze mnohdy odstranit nástrojem žehlička v Zoner Photo Studiu, retušovacím štětcem v Photoshopu či podobným nástrojem, který zprůměruje barevné a jasové hodnoty v dosahu své pracovní plochy. Nicméně vraťme se k původnímu tématu, k práci s klonovacím razítkem.

Připomenu, že je to nástroj, kterým přeneseme kruhový výběr ze zdrojové oblasti do cílové oblasti. Klonovací razítko má definovatelné rozmazání okraje (rozpití okraje) , svůj průměr a také intenzitu aplikace. V tomto případě, kdy retušujeme dráty, nastavíme maximální rozpití, průměr takový, aby a stoprocentní účinnost.
Vtip je v tom, že nemusíme aplikovat razítko poklepáváním, ale že můžeme táhnout – jedeme po ploše obrazu přesahoval tloušťku drátu a zdrojová oblast jede s námi – bez ohledu na to, zdali je zaškrtnutá volba spojený či ne. Takže když si nadefinujeme zdrojovou oblast těsně vedle drátu a jedeme po drátu, drát pěkně mizí.

OK, ale co se stane, až dojedeme k okraji střechy? Ať pracujeme sebe pečlivěji, nevyvarujeme se toho, aby se přechod mezi jednou a druhou plochou klonovacím razítkem nenarušil.

Proto musíme použít jiného lstivého opatření. Co bylo řečeno, totiž že jedeme myší a táhneme za sebou zdrojovou oblast, nadále trvá. Ale je to doplněno druhým trikem.

Trik č. 2

Trik spočívá v tom, že oblast v níž pracujeme uzavřeme do výběru pomocí běžných nástrojů výběru – nejrychlejší a nejpohodlnější je polygonové laso (jedeme bod po bodu). Na naší ukázce je zvětšený obrázek – černo-bílá přerušovaná čára označuje výběr a kolečko, to je stopa razítka. Drát je tam vidět jako tmavá šmouha (jde o velké zvětšení) – a třebaže ho kolečko zasahuje, nic na něj neaplikuje. Když pak chceme pokračovat v retuši střechy, uděláme inverzi výběru a pokračujeme v práci.

Možností je víc. Podívejme se ještě jednou na ukázku: věž je křivě. Nic jednoduššího, než srovnat horizont, jenže špička je nebezpečně blízko horního okraje a hrozí nebezpečí, že nám vypadne z obrázku. Proto zrušíme volbu ořezu, obrázek napravíme – a kolem dokola vzniknou trojúhelníky. Ty snadno zlikvidujeme tažením kurzoru – razítka.

Kombinací výběrů a klonovacího razítka můžeme podnikat i zásadní retuše, které pak ve výsledku nikdo nerozezná. Což je cíl našeho snažení.

Klonovací razítko je jeden z nejčastěji užívaných retušovacích nástrojů. Jsou jím vybaveny všechny lepší obrazové editory. Ukažme si dnes dva drobné triky, které usnadňují práci.

Trik č. 1
Na naší ukázce je klasická situace: před celý obrázek jsou natažené dráty. Mimochodem, a to je takový mimo-trik, dráty (a také skvrny vyvolané prachem na čipu) lze mnohdy odstranit nástrojem žehlička v Zoner Photo Studiu, retušovacím štětcem v Photoshopu či podobným nástrojem, který zprůměruje barevné a jasové hodnoty v dosahu své pracovní plochy. Nicméně vraťme se k původnímu tématu, k práci s klonovacím razítkem.

Připomenu, že je to nástroj, kterým přeneseme kruhový výběr ze zdrojové oblasti do cílové oblasti. Klonovací razítko má definovatelné rozmazání okraje (rozpití okraje) , svůj průměr a také intenzitu aplikace. V tomto případě, kdy retušujeme dráty, nastavíme maximální rozpití, průměr takový, aby a stoprocentní účinnost.
Vtip je v tom, že nemusíme aplikovat razítko poklepáváním, ale že můžeme táhnout – jedeme po ploše obrazu přesahoval tloušťku drátu a zdrojová oblast jede s námi – bez ohledu na to, zdali je zaškrtnutá volba spojený či ne. Takže když si nadefinujeme zdrojovou oblast těsně vedle drátu a jedeme po drátu, drát pěkně mizí.

OK, ale co se stane, až dojedeme k okraji střechy? Ať pracujeme sebe pečlivěji, nevyvarujeme se toho, aby se přechod mezi jednou a druhou plochou klonovacím razítkem nenarušil.

Proto musíme použít jiného lstivého opatření. Co bylo řečeno, totiž že jedeme myší a táhneme za sebou zdrojovou oblast, nadále trvá. Ale je to doplněno druhým trikem.

Trik č. 2

Trik spočívá v tom, že oblast v níž pracujeme uzavřeme do výběru pomocí běžných nástrojů výběru – nejrychlejší a nejpohodlnější je polygonové laso (jedeme bod po bodu). Na naší ukázce je zvětšený obrázek – černo-bílá přerušovaná čára označuje výběr a kolečko, to je stopa razítka. Drát je tam vidět jako tmavá šmouha (jde o velké zvětšení) – a třebaže ho kolečko zasahuje, nic na něj neaplikuje. Když pak chceme pokračovat v retuši střechy, uděláme inverzi výběru a pokračujeme v práci.

Možností je víc. Podívejme se ještě jednou na ukázku: věž je křivě. Nic jednoduššího, než srovnat horizont, jenže špička je nebezpečně blízko horního okraje a hrozí nebezpečí, že nám vypadne z obrázku. Proto zrušíme volbu ořezu, obrázek napravíme – a kolem dokola vzniknou trojúhelníky. Ty snadno zlikvidujeme tažením kurzoru – razítka.

Kombinací výběrů a klonovacího razítka můžeme podnikat i zásadní retuše, které pak ve výsledku nikdo nerozezná. Což je cíl našeho snažení.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: