Byla to vzácná příležitost, moci si porovnat tři profesionální přístroje, konkrétně Fujifilm GFX, Hasselblad X1D a Pentax 654Z. Ten poslední jsem nikdy ještě ani nedržel v ruce, s těmi dvěma jsem vás už seznámil. Tři fotoaparáty a tři koumáci, aby je prozkoumali: Luděk Bouška se ujal Pentaxu, Michal Houdek měl Hassela a já Fujinu. Zmíněné video je zde.
Byla to vzácná příležitost, moci si porovnat tři profesionální přístroje, konkrétně Fujifilm GFX, Hasselblad X1D a Pentax 654Z. Ten poslední jsem nikdy ještě ani nedržel v ruce, s těmi dvěma jsem vás už seznámil. Tři fotoaparáty a tři koumáci, aby je prozkoumali: Luděk Bouška se ujal Pentaxu, Michal Houdek měl Hassela a já Fujinu. Zmíněné video je zde.
Jeden ze záměru pokusu byla specifikace těch tří. Ona je to společnost trochu nesourodá. Pentax je čistá zrcadlovka, vychází ze středoformátového Pentaxu (já mám Pentaxe 6×7 ještě doma schovaný) a jdou k němu objektivy ze starého systému – o to je velká výhoda. Stojí 158 tisíc tělo, se širokáčem 55/2.8 přijde na 184 tisíc (crop factor 0,8x, tedy je to 44 mm ekv.) Fujina a Hassel jsou bezzrcadlovky, všechny tři mají čip 44 x 33 mm: mají tedy poměr stran 4:3 jako kompakty, což je trochu legrační. Všechny mají 51 mega. Hasselblad stojí 230 tisíc tělo, se záklaďákem 45 mm 240 tisíc, kdežto Fujina stojí 190 tisíc, je k němu 6 objektivů, ale ve zvýhodněné sadě žádný, takže se záklaďákem 63/2.8 stojí 235 tisíc.
Co si o věci myslet? Annie Leibowitz fotí ty svoje úžasné portréty Hasselbladem, ale tím velikým, H6D 100C, ten přijde na 945 tisíc, jeho padesátimegový brácha 389 tisíc. To první srovnání jsme si odbyli ve třech – a vidíte ho ve výše uvedeném videu. Pak jsme s Michalem Houdkem udělali srovnání, jakýsi hokus pokus. Fotili jsme stejnou scénku středoformátem Hasselblad X1D, pak fullframe Canon 5D Mk III, dále pak Canonem 1300D, tedy laciným APS-C, následoval MFT Micro Four Thurds Olympus E-M5 Mk II, pak kompakt s jednopalcovým čipem Sony RX100 a nakonec mobil, iPhone 8. Fotili jsme to převážně v RAW, ten je bez nějakých opiček převeden automaticky do JPEG v Camera Raw. Výsledné fotky v plném rozlišení si můžete stáhnout. Začneme Hasselbladem:
Následuje Canon, foceno elkovým objektivem 24-70/4.0:
Když oba obrázky porovnáme, pak je jasné , že padesátimegový Hassel válcuje 24megový Canon:
Podívejme se na APS-C, jde ovšem o skutečný low end mezi zrcadlovkami, jak co se těla týká, tak i objektivu:
To srovnání s fullframe pak vychází podle toho – velký formát je vlevo, APS-C vpravo:
Následuje Olympus E-M5 Mk II.
Když ho ale srovnám s plnoformátem, nevede si vůbec špatně.
Na závěr foceno iPhonem X, v režimu portrét. Je to silně zprocesované, pozadí softwarově rozostřené, ale vlasy a řasy ostré! 
Všechno je to pěkné, ale v závěru příprav tohoto článku jsem si s chutí pohrál s verzí z Hasselbladu. Ano, je to až moc ostré a naprosto chápu nutnost těch softwarů upravujících nepravidelnosti pleti!
Shrnutí: Ty tři velkoformáty (vsuvka: jde o relativní pojem; v analogu se za středoformát považoval 6×6 / 6×7 / 6×9 cm, s přimhouřením oka 4,5 x 6, dnes je středoformát vše co je větší než 24 x 36 mm) jsou kategorie sama pro sebe. Relativně nejlépe jsem mohl poznat Hasselblad X1D a co je to platné, pro komponovanou fotografii je to přístroj s unikátní – abych tak řekl – chutí obrazu. Jako existuje „Leica look“, tedy něco jako obrazová pečeť Leicy, platí to pro Hasselblad taky. S tou Fujinou se líp fotí,, je nejblíž klasickému fotoaparátu, nicméně ten zvláštní velkoformátový „look“ je na jejích fotkách, řekl bych, menší. Jistě je to subjektivní. Pokud jde o další odstupňování FF / APS-C / MFT / 1´´/mobil, pak vstupujeme do hodně široké a bojovné arény. Má dlouhodobá zkušenost mě vede k tomu, že maximum opodstatnění mají plnoformáty, ať už zrcadlovky nebo bezzrcadlovky, a formát Micro Four Thirds.
Plnoformát dosahuje obrazové kvality srovnatelné s středoformátem, liší se v detailech jako je „hasselblad look“ a samozřejmě i větším rozsahem manipulace s hloubkou ostrosti – podotýkám, že objektivy Hasselbladu umožňovaly i maximální clonění a tím i maximální hloubku ostrosti, což je zajímavý optický jev.
MFT formát znamená výraznou úsporu rozměrů a váhy, týká se to těla přístroje, ale zejméne pak objektivů, zvláště dlouhoohniskových.
APS-C formát je mezi nimi a budí ve mně skepsi co do dlouhodobé perspektivy. Jeho zánik nevidím ani na vzdáleném obzoru, nicméně chápu, že v jeho prospěch hovoří spíš ekonomický kalkul, než srdce a výsledky. Pravda, výsledky APS-C přístrojů Fujifilmu jsou obdivuhodné, a přece lituji, že před těmi patnácti lety se vedení firmy nepřiklonilo ke konsorciu MFT, a že to bylo podle mnoha známek tehdy na spadnutí! Ale věci jsou takové jaké jsou, a králem APS-C bezrcadlovek je dnes nepochybně Fujifilm. A dlouho zůstane.
Ještě hustší shrnutí:
Nabídka fotografické techniky je široká, každý si vybere. A když bude šikovný, udělá skvělé fotky: nejlepší fotoaparát je ten, který máte v ruce a děláte s ním krásné fotky.
