Tři oblíbené mýty

Mýtus první
Hlásí mi vítězně posluchačka:
„Už umím používat foťák v režimu priority clony!“
„Výborně!“ chválím ji. „A jak to děláte?“
„No,“ praví ona, „když je obrázek moc světlý, přidám clonu.“

Kde je ten blud?

Režim priority clony nabízejí lépe vybavené kompakty a samozřejmě všechny zrcadlovky. Skutečně v tomto režimu ovlivňujeme clonu, tedy clonímeanebo odcloňujeme, tedy přidáváme clonu nebo ji ubíráme: nastavujeme vyšší clonové číslo, čímž cloníme neboli zmenšujeme clonový otvor, anebo naopak clonový otvor zvětšujeme tím, že nastavíme menší clonové číslo.

V čem tedy spočívá onen blud či mýtus?
Prostě v tom, že si někdo myslí, že v režimu priorita clony manipulací se clonou zesvětlujeme nebo ztmavujeme obraz.

Režim priority clony je automatický režim. Znamená to, že pokud zvětšíme clonu, automatika se postará o to, aby úměrně prodloužila dobu expozice. A naopak, když clonu zmenšíme, zkrátí se doba.

Proč tedy v režimu A (režim priorita clony) se clonou zabýváme?

Důvodů může být víc, ale především to děláme proto, abychom ovlivnili hloubku ostrosti. Je to naznačeno na následujících dvou příkladech. Na prvním obrázku byla nastavena clona 22 a expoziční doba 1/30 sec:

Vysoké zaclonění se postaralo o to, aby ostrá byla socha v popředí i budova v pozadí. Na stejném záměru v následující ukázce je však pozadí neostré. Je to důsledek toho, že tentokrát byla clona přenastavena na F 2.8. A doba expozice? Umíte to spočíst? Na konci článku je řešení!

Takže ještě jednou, nízká clona (velký otvor, malé číslo) vede v prioritě clony ke stejně tmavému/světlému obrázku jako ta velká, rozdíl je pouze v hloubce ostrosti, takže malá clona F 2.8 zmenšuje hloubku ostrosti, jako je to vidět na téhle ukázce (neostrost zvýrazněna editačně – pro větší názornost):

Mýtus druhý Posluchač se chlubí, jak vyzrál na špatné světlo.
„Fotil jsem volejbal v hale. Světlo tam bylo nic moc. Tak jsem dal prioritu času a nastavil jsem pětisetinu vteřiny!“
Chlubí se a bude se chlubit, dokud neuvidí výsledky. Budou bídné.
Stejně jako priorita clony je totiž i priorita času automatický režim. Znamená to, že když nastavím čas, automatika mi přiřadí odpovídající clonu. Když ale nastavím krátkou dobu osvitu za špatných světelných podmínek, automatika nabízí nejnižší dosažitelnou clonu, tedy otevře objektiv na jeho plnou světelnost. No a v opravdu mizerném osvětlení to nestačí. Automatika na to reaguje nějakým signálem, obvykle tak, že údaj o chybném parametru bliká nebo zčervená. Fotograf si toho nemusí všimnout a vesele fotí dál – a z toho je podexponovaný snímek.

Ve špatném světle nám priorita času nepomůže. Ve špatném světle musíme volit správnou kombinaci clony, času a citlivosti (ISO), nic víc, nic míň.

Mýtus třetí
Je hluboce vkořeněný a setkal jsem se s ním mockrát. Vykládá posluchač:
„Když je špatné osvětlení, dám expoziční kompenzaci do plusu a je to.“
Skutečně je to – pokažené, přepálené.

Jakmile je málo světla, je šero, jsme v temném prostoru, fotíme v noci, a chceme vyjádřit temnost prostoru, musíme s expoziční kompenzací do mínusu. To proto, že automatika má snahu všechno „převést na správnou míru“, temné zesvětlit, moc světlé ztmavit. Proti „do plusu“ chodíme na sněhu, kdežto na hromadě uhlí bychom volili kompenzaci… ano, do mínusu. Vyzkoušejte si to a uvidíte, že mám pravdu.

Rozluštění
Jak tedy je to s tím časem z prvního odstavce? No,když máme 1/30 na F22, a stáhli jsme clonu na F 2,8, stáhli jsme ji:

22 – 16 – 11 – 8 – 5.6 – 4 – 2.8

To je celkem sedm stupňů. Právě tak automatika upraví doby osvitu, taky to bude sem stupňů, sedm „dvojnásobků“, jelikož ty sousední clonové stupně mají průchodnost též v poměru 1:2 (takže třeba clonou F8 projde polovina světla než clonou F5.6, ale dvojnásobek světla než clonou F11):

1/30 – 1/60 – 1/125 – 1/250 – 1/500 – 1/1000 – 1/2000 sec.

Mýtus první
Hlásí mi vítězně posluchačka:
„Už umím používat foťák v režimu priority clony!“
„Výborně!“ chválím ji. „A jak to děláte?“
„No,“ praví ona, „když je obrázek moc světlý, přidám clonu.“

Kde je ten blud?

Režim priority clony nabízejí lépe vybavené kompakty a samozřejmě všechny zrcadlovky. Skutečně v tomto režimu ovlivňujeme clonu, tedy clonímeanebo odcloňujeme, tedy přidáváme clonu nebo ji ubíráme: nastavujeme vyšší clonové číslo, čímž cloníme neboli zmenšujeme clonový otvor, anebo naopak clonový otvor zvětšujeme tím, že nastavíme menší clonové číslo.

V čem tedy spočívá onen blud či mýtus?
Prostě v tom, že si někdo myslí, že v režimu priorita clony manipulací se clonou zesvětlujeme nebo ztmavujeme obraz.

Režim priority clony je automatický režim. Znamená to, že pokud zvětšíme clonu, automatika se postará o to, aby úměrně prodloužila dobu expozice. A naopak, když clonu zmenšíme, zkrátí se doba.

Proč tedy v režimu A (režim priorita clony) se clonou zabýváme?

Důvodů může být víc, ale především to děláme proto, abychom ovlivnili hloubku ostrosti. Je to naznačeno na následujících dvou příkladech. Na prvním obrázku byla nastavena clona 22 a expoziční doba 1/30 sec:

Vysoké zaclonění se postaralo o to, aby ostrá byla socha v popředí i budova v pozadí. Na stejném záměru v následující ukázce je však pozadí neostré. Je to důsledek toho, že tentokrát byla clona přenastavena na F 2.8. A doba expozice? Umíte to spočíst? Na konci článku je řešení!

Takže ještě jednou, nízká clona (velký otvor, malé číslo) vede v prioritě clony ke stejně tmavému/světlému obrázku jako ta velká, rozdíl je pouze v hloubce ostrosti, takže malá clona F 2.8 zmenšuje hloubku ostrosti, jako je to vidět na téhle ukázce (neostrost zvýrazněna editačně – pro větší názornost):

Mýtus druhý Posluchač se chlubí, jak vyzrál na špatné světlo.
„Fotil jsem volejbal v hale. Světlo tam bylo nic moc. Tak jsem dal prioritu času a nastavil jsem pětisetinu vteřiny!“
Chlubí se a bude se chlubit, dokud neuvidí výsledky. Budou bídné.
Stejně jako priorita clony je totiž i priorita času automatický režim. Znamená to, že když nastavím čas, automatika mi přiřadí odpovídající clonu. Když ale nastavím krátkou dobu osvitu za špatných světelných podmínek, automatika nabízí nejnižší dosažitelnou clonu, tedy otevře objektiv na jeho plnou světelnost. No a v opravdu mizerném osvětlení to nestačí. Automatika na to reaguje nějakým signálem, obvykle tak, že údaj o chybném parametru bliká nebo zčervená. Fotograf si toho nemusí všimnout a vesele fotí dál – a z toho je podexponovaný snímek.

Ve špatném světle nám priorita času nepomůže. Ve špatném světle musíme volit správnou kombinaci clony, času a citlivosti (ISO), nic víc, nic míň.

Mýtus třetí
Je hluboce vkořeněný a setkal jsem se s ním mockrát. Vykládá posluchač:
„Když je špatné osvětlení, dám expoziční kompenzaci do plusu a je to.“
Skutečně je to – pokažené, přepálené.

Jakmile je málo světla, je šero, jsme v temném prostoru, fotíme v noci, a chceme vyjádřit temnost prostoru, musíme s expoziční kompenzací do mínusu. To proto, že automatika má snahu všechno „převést na správnou míru“, temné zesvětlit, moc světlé ztmavit. Proti „do plusu“ chodíme na sněhu, kdežto na hromadě uhlí bychom volili kompenzaci… ano, do mínusu. Vyzkoušejte si to a uvidíte, že mám pravdu.

Rozluštění
Jak tedy je to s tím časem z prvního odstavce? No,když máme 1/30 na F22, a stáhli jsme clonu na F 2,8, stáhli jsme ji:

22 – 16 – 11 – 8 – 5.6 – 4 – 2.8

To je celkem sedm stupňů. Právě tak automatika upraví doby osvitu, taky to bude sem stupňů, sedm „dvojnásobků“, jelikož ty sousední clonové stupně mají průchodnost též v poměru 1:2 (takže třeba clonou F8 projde polovina světla než clonou F5.6, ale dvojnásobek světla než clonou F11):

1/30 – 1/60 – 1/125 – 1/250 – 1/500 – 1/1000 – 1/2000 sec.