Sešly se mi tři monofokální, ručně ostřené objektivy významné korejské značky: 135/2.0, 24/1.4 a 14/2.8. Už tyto parametry naznačují mimořádnost a na slušnou cenu jsme u tohoto výrobce zvyklí. A co je důležité, všechny tři jsou optimalizovány i pro plnoformátová těla s čipem 24 x 36 mm. Právě na nic se nejlépe uplatní zvláště oba širokoúhlé.
Sešly se mi tři monofokální, ručně ostřené objektivy významné korejské značky: 135/2.0, 24/1.4 a 14/2.8. Už tyto parametry naznačují mimořádnost a na slušnou cenu jsme u tohoto výrobce zvyklí. A co je důležité, všechny tři jsou optimalizovány i pro plnoformátová těla s čipem 24 x 36 mm. Právě na nic se nejlépe uplatní zvláště oba širokoúhlé.
Samyang 135/2.0 ED UMC Stopětatřicítka je tradičně používané ohnisko, je to slušný teleobjektiv s vysokou světelností. Objektiv je schopen pokrýt i pole 24 x 36 – pak má zobrazovací úhel 18,8 stupňů, na APS-C cca 12 stupňů (záleží na tom, na jakém čipu je použit). Vyrábí se pro všechna dostupná těla fotoaparátů, včetně MFT Olympus/ Panasonic a Samsung. MFT, tedy na Micro Four Thirds má ekvivalentní ohnisko 270 mm při světelnosti F2.0. Až na ten manuální fokus je to skvělé.
Objektiv má 11 členů v 7 skupinách, 1 člen je ED sklo. Má 9lamelovou clonu a jak řečeno, ruční ostření. Je to pořádný kus skla: váží 815 g a měří 82×120. Je plně manuální, tedy ostří se ručně a také se ručně cloní jako to bejvávalo, bejvávalo. Při clonění slyšíme silné cvakání, jednotlivé kroky jsou odstupňovány po 1 / 2 EV, až na konci clona skočí z F16 rovnou na F22. Prstenec pro ostření se otáčí v rozmezí cca 220 stupňů. Stoupání je příjemně pomalé, z nekonečna na 3 m je třeba posun o 90 stupňů. Ostření jde plynule a tiše, v objektivu nic nechrastí.
Pro ostření ale je třeba mít pomůcky. Pokud je k disposici focus peaking (barevné zvýraznění zaostřených hran), je to vítáno. Já používal zrcadlovku Canon EOS 5D Mk III. Zde nefunguje to, co pomáhá při ručním ostření objektivů, totiž zelená LED dioda v hledáčku, která se v okamžiku zaostření rozsvítí. Tady nesvítí nic, proto je třeba ostřit na LCD displej při živém náhledu s 10x zvětšení. Stojí cca 15 tisíc,.
Samyang 24mm f/1.4 ED AS UMC Objektiv sestává z 13 členů ve 12 skupinách, přičemž čtyři jsou z ED skla s nízkým rozptylem a dva jsou asférické. Já měl verzi pro Canon, nicméně verze pro Nikon má mikroprocesor, který umožňuje clonit rovnou z přístroje a zapisuje hodnotu clony do souboru Exif. Průměr závitu pro filtr je 77 mm, váží 680 g, široký je 8,3 cm a dlouhý je 9,5 cm – také je to pořádný kus skla. Při použití na plném formátu má úhel záběru 84 stupňů, při použití na APS-C se zúží na 62 stupňů. Ostří od 25 cm od roviny čipu.
Také tento objektiv má mechanickou clonu, kroužek je pořádně ztuha a odstupňování je poněkud bizarní. 1,4 až 2.0 je to 1EV, až do F16 je to po půlkách a 16 až 22 zase na jeden cvak. Ostření jde plynule a hladce, nicméně celkem zhurta. Od nekonečna do 25 cm je to nějakých 100 stupňů, od nekonečna po jeden metr je to na průměr malíčku. Zaostřit je tedy třeba opět na zvětšený obraz na LCD displeji. Stojí 16.5 tisíc.
Samyang 14mm f/2.8
Tento objektiv je už od pohledu nejatraktivnější. Má integrovanou sluneční clonu kolem obrovské vstupní čočky, takže krytka na objektiv má podobu misky na rýži pro buddhistického mnicha. Skutečný smysl má pro plný formát – pak má úhel 115 stupňů a vzhledem k tomu, že má nepatrné optické vady, je velmi vhodný k extrémním snímkům krajin a architektury. Jeho systém má 14 členů v 10 skupinách, 2 ED členy, jeden hybridní asférický (slisovaný plast a optické sklo) a jeden skleněný asférický. Ostří od 28 cm od roviny čipu. Rozměry má 87 x 96 mm a váží 552 mm. Cloní od 2.8 na 4 na jeden přeskok, pak po půlkách. Ostření je poněkud volnější než u čtyřiadvacítky, od nekonečna do metru je třeba posunout ostřicí kroužek o cca 60 stupňů. Stojí 12 tisíc.
Přirozeně že hlavní atrakcí tohoto objektivu je senzačně krátké ohnisko a nezastírám, že se můj zájem soustředil právě na něj – jakkoli je to vůči dvěma zbývajícím nespravedlivé.
Jak se s nimi fotilo
Jistě to bude pohled subjektivní. Četl jsem na BH Photovideo uživatelské recenze a jeden tam psal, že tou 135kou fotí hokej. To si opravdu nedovedu představit. Tyto stoprocentně ručně ovládané přístroje bez komunikace s tělem fotoaparátu vyžadují trpělivost a tradiční práci. Takže: expozici změříme expozimetrem (dá se stáhnout jako appka do mobilu, takže svého seconika nadále držím v šupleti) a přístroj nastavíme na prioritu času a nastavujeme tudíž čas jak jsme zvyklí. Fotoaparát budiž na stativu a ostřil jsem, jak uvedeno výše, při odcloněném objektivu na LCD displej při 10x zvětšení, poté zaclonit, zpravidla na F8.0, a exponovat se samospouští na 10 sec. Vzhledem ke speciálnosti použití si myslím, že jsou tyto objektivy ideální hlavně pro full frame těla. Je pravda, že na MFT se ohnisko f=135mm změní na pěknou 270ku, ale co je to platné, když s tím fotit fotbal stejně půjde obtížně.
Samyang 135/2.0 mě zaujal svou kresbou už od plné světelnosti. Při cloně F2.0 lze spoléhat na krásně krémové rozostření pozadí a z něho se výrazně vyloupne zaostřená partie. V ukázkách je v první dvojici ukázka barevné vady (je neznatelná), v druhé dvojici je ukázka rozdílu hloubky ostrosti při F2.0 a F8.0.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Samyang 24mm f/1.4 vykazuje určitou soudkovou vadu a jeho kresba je při plné světelnosti měkčí. Rozostřené partie se ale zajímavě rozpíjejí a vytvářejí poutavou náladu. Pi zaclonění na F8.0 ostrost vyskočí – u zkoumaného kusu ale byla levá okrajová část výrazně méně ostrá než pravá část. Ještě je ale třeba u všech těchto objektivů brát v úvahu, že v důsledku absence komunikace s tělem firmware přístroje nic nekoriguje. Když ale fotografujeme do RAW a snímek standardně vyvoláme, výsledky jsou výrazně odlišné, jak je patrno z ukázky – druhá dvojice. První dvojice dokumentuje rozdíl mezi plnou světelností a clonou F8.0.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Samyang 14mm f/2.8 je naprostá specialita pro mlsaly. Ostří se s ním možno-li ještě hůř než s předchozími objektivy, jelikož vysoká hloubka ostrosti znesnadňuje, kontrolu, když je obraz na LCD při 10x zvětšení zaostřený. Lze jím dosáhnout velmi efektních záběrů ve slušné kvalitě s minimálním zkreslením.
 |
 |
 |
 |
Shrnutí:
Všechny tři objektivy jistě stojí za pozornost. Jsou použitelné především pro komponovanou statickou fotografii. Mají ovšem velkou konkurenci v objektivech s automatickým ostřením. Za úvahu stojí především model 14/2.8. Canon nabízí dva takové objektivy, jeden osm let starý, druhý nový, ale za šedesát tisíc. Nikon pevnou čtrnáctku nemá, Sony také ne, Pentax ji měl před lety a měl s ní velký úspěch, kde ty loňské sněhy jsou. Horší pozici bude mít Samyang 24/1.4. Tady už konkurence je, obdobná leč autofokusová Sigma Art stojí 21 tisíc. Pokud ovšem někdo chce dělat jen statickou fotografii, může se mu cenová diference hodit. Ta stopětatřicítka asi bude mít na trhu těžší pozici, nějak to její využití moc jasně nevnímám.
