Trendy: Za dynamickým rozsahem

Fujifilm už dlouho vyrábí a vyvíjí tzv. Super CCD, které se vyznačuje voštinovou strukturou, tedy diagonálním uspořádáním osmibokých světlocitlivých buněk. Existuje od roku 2000 už v osmi generacích a EXR je tedy poslední z nich. O rozšíření dynamického rozsahu se snažila už verze SR. Její princip spočíval v duálních buňkách: v jedné buňce jsou dvě fotodiody, velká a malá. Ta malá snímá jasy, velká zachycuje stíny. Čip se vyrábí už od roku 2003 a má své příznivce. Nicméně průlom do „vysokého dynamického rozsahu“ to není.

Nový EXR čip slibuje mnohem vyšší výkon v tomto ohledu. Má opět voštinové uspořádání, avšak má zcela nově řešené rozložení barevných filtrů. Ty jsou uspořádány do dvojic, takže v jednom z užívaných režimů se snímá na vysoké ISO (až na 12800), a v jiném na vysoký dynamický rozsah. První zkušenosti s přístrojem vybaveným novým čipem jsme už přinesli ZDE.

Jinou cestou by bylo HDR, tedy skládání obrázků s různou expozicí. Casio je průkopník ve vysokorychlostních přístrojích a na začátku roku dalo na trh několik kompaktních modelů – rychloběžek. Jak se dalo očekávat, u některých z nich se nabízí spojování obrázků: nikoli ale za účelem rozšíření dynamického rozsahu, nýbrž jako spojení různě zaostřených obrázků. I o nich sjme už přinesli zprávu ZDE

. To je zajímavá metoda, používaná už nějakou dobou při digitální úpravě obrazu. Nový Photoshop CS4 už to nabízí jako samostatnou funkci. Jde o to, že se pořídí série stejných záběrů s různě položenou rovinou zaostření a software složí ostré partie dílčích snímků do výsledného, „absolutně ostrého“ obrázku. Je to samozřejmě náročná výpočetní operace a je obdivuhodné, že to Casio hodlá zvládnout přímo v kompaktním fotoaparátu.

Ten trend je jasný – vzpomeňme na „D-lighting“, tedy na projasňování stinných partií, které už se stalo samozřejmostí. Tam ovšem je princip jiný, jde o vymaskování stinných partií a jejich následné zesílení. Existují tudíž řešení „při snímání“ a „po snímání“. Řešení „po snímání“, tedy úprava hotového obrázku, je obvykle účinnější a výsledkem je upravená kopie. Jiné řešení ale naznačuje, že i ve fotoaparátu lze aplikovat různý stupeň zesílení na méně exponované partie, na celé bloky fotodiod.

Je tedy jasné, že pokrok ve fotografii není vázán jen na optiku, ale především na elektroniku, na zvýšení kapacity procesorů. Už se objevují první duální procesory a není třeba velké představivosti k tomu, že „jenom duální procesor“ najdeme za pár let jen v „low end“ přístroji za pár tisíc. A jejich předvojem mohou být speciální fotoaparáty vybavené HDR snímáním, jako je výrobek firmy Catchview Electronics Co, zaměřený na sledování střežených objektů. Čekám, že v vývoj půjde tímto směrem, a nikoli dalším navyšováním megapixelů, jak tomu bylo donedávna.

Fujifilm už dlouho vyrábí a vyvíjí tzv. Super CCD, které se vyznačuje voštinovou strukturou, tedy diagonálním uspořádáním osmibokých světlocitlivých buněk. Existuje od roku 2000 už v osmi generacích a EXR je tedy poslední z nich. O rozšíření dynamického rozsahu se snažila už verze SR. Její princip spočíval v duálních buňkách: v jedné buňce jsou dvě fotodiody, velká a malá. Ta malá snímá jasy, velká zachycuje stíny. Čip se vyrábí už od roku 2003 a má své příznivce. Nicméně průlom do „vysokého dynamického rozsahu“ to není.

Nový EXR čip slibuje mnohem vyšší výkon v tomto ohledu. Má opět voštinové uspořádání, avšak má zcela nově řešené rozložení barevných filtrů. Ty jsou uspořádány do dvojic, takže v jednom z užívaných režimů se snímá na vysoké ISO (až na 12800), a v jiném na vysoký dynamický rozsah. První zkušenosti s přístrojem vybaveným novým čipem jsme už přinesli ZDE.

Jinou cestou by bylo HDR, tedy skládání obrázků s různou expozicí. Casio je průkopník ve vysokorychlostních přístrojích a na začátku roku dalo na trh několik kompaktních modelů – rychloběžek. Jak se dalo očekávat, u některých z nich se nabízí spojování obrázků: nikoli ale za účelem rozšíření dynamického rozsahu, nýbrž jako spojení různě zaostřených obrázků. I o nich sjme už přinesli zprávu ZDE

. To je zajímavá metoda, používaná už nějakou dobou při digitální úpravě obrazu. Nový Photoshop CS4 už to nabízí jako samostatnou funkci. Jde o to, že se pořídí série stejných záběrů s různě položenou rovinou zaostření a software složí ostré partie dílčích snímků do výsledného, „absolutně ostrého“ obrázku. Je to samozřejmě náročná výpočetní operace a je obdivuhodné, že to Casio hodlá zvládnout přímo v kompaktním fotoaparátu.

Ten trend je jasný – vzpomeňme na „D-lighting“, tedy na projasňování stinných partií, které už se stalo samozřejmostí. Tam ovšem je princip jiný, jde o vymaskování stinných partií a jejich následné zesílení. Existují tudíž řešení „při snímání“ a „po snímání“. Řešení „po snímání“, tedy úprava hotového obrázku, je obvykle účinnější a výsledkem je upravená kopie. Jiné řešení ale naznačuje, že i ve fotoaparátu lze aplikovat různý stupeň zesílení na méně exponované partie, na celé bloky fotodiod.

Je tedy jasné, že pokrok ve fotografii není vázán jen na optiku, ale především na elektroniku, na zvýšení kapacity procesorů. Už se objevují první duální procesory a není třeba velké představivosti k tomu, že „jenom duální procesor“ najdeme za pár let jen v „low end“ přístroji za pár tisíc. A jejich předvojem mohou být speciální fotoaparáty vybavené HDR snímáním, jako je výrobek firmy Catchview Electronics Co, zaměřený na sledování střežených objektů. Čekám, že v vývoj půjde tímto směrem, a nikoli dalším navyšováním megapixelů, jak tomu bylo donedávna.