Nezařazené

Trápení s rampouchy

Někdy mrzne, někdy taje… a vyfoťte to. Janu Mudrovi z naší Dílny se to pěkně povedlo. Pojďme se na to podívat.

Rampouch sám o sobě vzniká z mrznutí a tání. Co roztaje, zmrzne na špičce. A když nezmrzne, spadne kapka. Tak nastane fotografické trápení. Zkuste vyfotit tu kapku v okamžiku, kdy se jí namane utrhnout se z rampouchu… Však se na ro podívejme.

Na téhle fotce vidíme, jak kapka zraje. Jenže zachytit ji, to je druhá věc. Vybavme se trpělivostí Joba a získáme jinou fotku:

Jenže tady je kapka rozmazaná. Byla snímána 1/320 při cloně F14.0 a nic to nebylo platné. Je rozmazaná. Navíc, záběr taky nic moc. Je to taková nepovedená technická fotka. Takže nejdřív uspořádejme záběr do nějakého estetického tvaru. Třeba takto:

Tenhle obrázek je, znejme, velmi pěkný. V pravé svislé třetině dominuje pořádný rampouch, vlevo od něho tři menší, ale nejsou jak píšťaličky, je tu vidět rytmus. Ty malé rampouchy jsou těhotné kapkou, jen jen spadnout.
Jenže nespadly. Když, tak mimo záběr.

Znáte to? Když to nejde silou, musí to jít ještě větší silou. Když byla špatná 1/320 při cloně F14, pomůže 1/1600 při cloně F8.0. No a co se týče té doby reakce?
Ach jo… Asi by to šlo i jinak. Ale s nastavením Canonu EOS 7D na osm oken za vteřinu to jde líp.

No a je to doma…
Ve středu dal Nikon na veřejnost svůj ultrazoom P100 s deseti okny za vteřinu v desemimegovém rozlišení. Pozor, to není maličkost, to je skutečný rachot, těch deset oken za vteřinu. Ty vysokorychlostní přístroje Casio byly obrazově bohužel nic moc, takže jsem vééélmi zvědav, jak pochodí tenhle ultrazoom. Pak se budou kapky chytat ještě snadněji…

Někdy mrzne, někdy taje… a vyfoťte to. Janu Mudrovi z naší Dílny se to pěkně povedlo. Pojďme se na to podívat.

Rampouch sám o sobě vzniká z mrznutí a tání. Co roztaje, zmrzne na špičce. A když nezmrzne, spadne kapka. Tak nastane fotografické trápení. Zkuste vyfotit tu kapku v okamžiku, kdy se jí namane utrhnout se z rampouchu… Však se na ro podívejme.

Na téhle fotce vidíme, jak kapka zraje. Jenže zachytit ji, to je druhá věc. Vybavme se trpělivostí Joba a získáme jinou fotku:

Jenže tady je kapka rozmazaná. Byla snímána 1/320 při cloně F14.0 a nic to nebylo platné. Je rozmazaná. Navíc, záběr taky nic moc. Je to taková nepovedená technická fotka. Takže nejdřív uspořádejme záběr do nějakého estetického tvaru. Třeba takto:

Tenhle obrázek je, znejme, velmi pěkný. V pravé svislé třetině dominuje pořádný rampouch, vlevo od něho tři menší, ale nejsou jak píšťaličky, je tu vidět rytmus. Ty malé rampouchy jsou těhotné kapkou, jen jen spadnout.
Jenže nespadly. Když, tak mimo záběr.

Znáte to? Když to nejde silou, musí to jít ještě větší silou. Když byla špatná 1/320 při cloně F14, pomůže 1/1600 při cloně F8.0. No a co se týče té doby reakce?
Ach jo… Asi by to šlo i jinak. Ale s nastavením Canonu EOS 7D na osm oken za vteřinu to jde líp.

No a je to doma…
Ve středu dal Nikon na veřejnost svůj ultrazoom P100 s deseti okny za vteřinu v desemimegovém rozlišení. Pozor, to není maličkost, to je skutečný rachot, těch deset oken za vteřinu. Ty vysokorychlostní přístroje Casio byly obrazově bohužel nic moc, takže jsem vééélmi zvědav, jak pochodí tenhle ultrazoom. Pak se budou kapky chytat ještě snadněji…

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: