Nezařazené

Trampoty s nezkazitelnou fotkou

Dnes pojednám o návštěvě ve “městě duchů”, v opuštěném hornickém městečku Bodie, které v pátek navštívila expedice IDIFu. Toto městečko vyrostlo tam, kde v roce 1859 naši zlato. Do roku 1940 se zde vytěžilo zlata za 100 miliónů dolarů – v hodnotě počítané z roku 1964, kdy bylo rozhodnuto tehdy už opuštěné městečko zachovat jako národní památku. Sem jsme přijeli a navíc nám přálo počasí – svítilo sluníčko a na nebi byly roztrhané “kovbojkové mraky”. Spolu s polarizačním filtrem a širokoúhlým objektivem se ukázalo, že se tu prakticky nedá udělat “špatná fotka”. Kam se podíváte, tam motiv, zmáčknete spoušť a je to tam.
Jenže v tom je ta potíž. Je to motiv až snadno se nabízející, je to aranžmá, které nelze minout. Kdybyste tam vypustili robota Emila s fotoaparátem v klepetech, vyfotil by zhruba totéž, co já.
Fotky jsou to takzvaně hezké, ale vcelku k ničemu. Zkoušel jsem vypadnout z rutiny tím, že budu fotit detaily. Třeba i převedení do černobílého obrazu pomohlo. Ale co je to platné, pořád je to jenom registrace něčeho, co je tu aranžováno. Jakmile je něco takhle prvoplánově fotogenické, takto ložené, těžko se z toho dá něco mimořádného dostat.

Takhle nějak Bodie vypadá. Použil jsem široký úhel záběru (28 mm ekv.), polarizační filtr zvýraznil roztrhané mraky na obloze. Výsledek je jako pohlednice, nic proti tomu.

První pokus o nějaké zpracování. Domky jsou ze dřeva, polorozpadlé. Vypadají velmi bizarně a jakmile jdeme blíž a pojímáme jejich struktury jako plochy, dá se vytvořit zhruba takováto kompoziční studie.

Co dál? Za výkladními skříněmi opuštěného města zůstalo zboží. V převedení do černobílé škály (rozhodně doporučuji podnikat doma na počítači, tady v polních podmínkách jsem to dělal na notebooku v Zoner Photo Studiu 8 metodou míchání kanálů) vypadá zboží docela surrealisticky.

Je dobře si všímat detailů. Zde je horní část benzínové pumpy, která se tu zachovala. Podstatné je, že jsme se odpoutali od reality, není zcela patrné, o co jde, jsou zde jen zajímavé tvary a struktury. Vyfotografovaný předmět přestává být registrací a stává se znakem obrazové výpovědi, o to vždycky jde.

Kombinace obou metod: vyfotografováno zachované auto z té doby – ve výkladní sříni, v odrazu ve skle, pak převedeno do černobílé škály. Realita se ztrácí, zůstává nálada a to je to, o co šlo. Jenže, bude to působit na každého, kdo se na tu fotku podívá? Takové riziko zde hrozí vždycky.

Zpátky na stromy. Tahle fotka je založená na detailu a na kontrastu ploch, struktur a barev. O tom, jak to v ghost townu vypadá moc nevypovídá. Mně se ale líbí asi z těch fotek, co jsme tam pořídil, jakž takž nejvíc.

Dnes pojednám o návštěvě ve “městě duchů”, v opuštěném hornickém městečku Bodie, které v pátek navštívila expedice IDIFu. Toto městečko vyrostlo tam, kde v roce 1859 naši zlato. Do roku 1940 se zde vytěžilo zlata za 100 miliónů dolarů – v hodnotě počítané z roku 1964, kdy bylo rozhodnuto tehdy už opuštěné městečko zachovat jako národní památku. Sem jsme přijeli a navíc nám přálo počasí – svítilo sluníčko a na nebi byly roztrhané “kovbojkové mraky”. Spolu s polarizačním filtrem a širokoúhlým objektivem se ukázalo, že se tu prakticky nedá udělat “špatná fotka”. Kam se podíváte, tam motiv, zmáčknete spoušť a je to tam.
Jenže v tom je ta potíž. Je to motiv až snadno se nabízející, je to aranžmá, které nelze minout. Kdybyste tam vypustili robota Emila s fotoaparátem v klepetech, vyfotil by zhruba totéž, co já.
Fotky jsou to takzvaně hezké, ale vcelku k ničemu. Zkoušel jsem vypadnout z rutiny tím, že budu fotit detaily. Třeba i převedení do černobílého obrazu pomohlo. Ale co je to platné, pořád je to jenom registrace něčeho, co je tu aranžováno. Jakmile je něco takhle prvoplánově fotogenické, takto ložené, těžko se z toho dá něco mimořádného dostat.

Takhle nějak Bodie vypadá. Použil jsem široký úhel záběru (28 mm ekv.), polarizační filtr zvýraznil roztrhané mraky na obloze. Výsledek je jako pohlednice, nic proti tomu.

První pokus o nějaké zpracování. Domky jsou ze dřeva, polorozpadlé. Vypadají velmi bizarně a jakmile jdeme blíž a pojímáme jejich struktury jako plochy, dá se vytvořit zhruba takováto kompoziční studie.

Co dál? Za výkladními skříněmi opuštěného města zůstalo zboží. V převedení do černobílé škály (rozhodně doporučuji podnikat doma na počítači, tady v polních podmínkách jsem to dělal na notebooku v Zoner Photo Studiu 8 metodou míchání kanálů) vypadá zboží docela surrealisticky.

Je dobře si všímat detailů. Zde je horní část benzínové pumpy, která se tu zachovala. Podstatné je, že jsme se odpoutali od reality, není zcela patrné, o co jde, jsou zde jen zajímavé tvary a struktury. Vyfotografovaný předmět přestává být registrací a stává se znakem obrazové výpovědi, o to vždycky jde.

Kombinace obou metod: vyfotografováno zachované auto z té doby – ve výkladní sříni, v odrazu ve skle, pak převedeno do černobílé škály. Realita se ztrácí, zůstává nálada a to je to, o co šlo. Jenže, bude to působit na každého, kdo se na tu fotku podívá? Takové riziko zde hrozí vždycky.

Zpátky na stromy. Tahle fotka je založená na detailu a na kontrastu ploch, struktur a barev. O tom, jak to v ghost townu vypadá moc nevypovídá. Mně se ale líbí asi z těch fotek, co jsme tam pořídil, jakž takž nejvíc.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: