|
||||
Samospoušť najdeme na každém fotoaparátu, klasickém jako digitálním; u digitálních bývá i u té nejnižší „low end“ třídy. Navíc, samospoušť obvykle najdeme někde hodně přístupnou – tedy, obvykle mívá samostatné tlačítko, nemusíme chodit nějak hluboko do menu.
Může to být až divné: jak často sami sebe fotografujeme?
Většina z nás asi používá samospoušť velmi zřídka.
Měli bychom ji ale používat častěji – jak náhradu za drátěnou spoušť.
Digitální fotoaparáty, zejména ty výkonnější, si velmi dobře počínají při nízkých světelných hladinách (lidově řečeno, ve špatném světle). Dovedou nastavit, obvykle, až 16vteřinovou expozici. To je zpravidla zbytečné, ale nějaké ty jedno až dvou vteřinové expozice se v praxi vyskytují. Zapomeňte na nápad, že byste takovou expozici udrželi z ruky, i když se opřete a zapřete a tisknete k rámu dveří nebo kandelábru. Skutečnost je taková, že získáte obrázky sice správně exponované, dokonce i správně zaostřené – jenže ve výsledku neostré vinou třesu rukou.
Aparát je nutno izolovat od našich rukou. Znamená to, že ho musíte někam postavit – a exponovat drátěnou spouští (klasický aparát), nebo samospouští. Velmi vhodné jsou kapesní stativy, když už se nechceme tahat s pořádným stativem. Samospoušť má obvykle prodlevu deseti vteřin. Některé fotoaparáty ale mají možnost zkrátit prodlevu, typicky na tři vteřiny. Na výsledek to nemá vliv, jenomže s kratší prodlevou se snadněji pracuje. Vyzkoušejte si obě možnosti – pořiďte noční fotku „z ruky“ a z uloženého aparátu se samospouští a budete překvapeni rozdílem. Má to jen jeden neblahý psychologický dopad: ztratíte sebedůvěru, že máte ruce silné a pevné jako Old Shatterhand.
|
||||
Samospoušť najdeme na každém fotoaparátu, klasickém jako digitálním; u digitálních bývá i u té nejnižší „low end“ třídy. Navíc, samospoušť obvykle najdeme někde hodně přístupnou – tedy, obvykle mívá samostatné tlačítko, nemusíme chodit nějak hluboko do menu.
Může to být až divné: jak často sami sebe fotografujeme?
Většina z nás asi používá samospoušť velmi zřídka.
Měli bychom ji ale používat častěji – jak náhradu za drátěnou spoušť.
Digitální fotoaparáty, zejména ty výkonnější, si velmi dobře počínají při nízkých světelných hladinách (lidově řečeno, ve špatném světle). Dovedou nastavit, obvykle, až 16vteřinovou expozici. To je zpravidla zbytečné, ale nějaké ty jedno až dvou vteřinové expozice se v praxi vyskytují. Zapomeňte na nápad, že byste takovou expozici udrželi z ruky, i když se opřete a zapřete a tisknete k rámu dveří nebo kandelábru. Skutečnost je taková, že získáte obrázky sice správně exponované, dokonce i správně zaostřené – jenže ve výsledku neostré vinou třesu rukou.
Aparát je nutno izolovat od našich rukou. Znamená to, že ho musíte někam postavit – a exponovat drátěnou spouští (klasický aparát), nebo samospouští. Velmi vhodné jsou kapesní stativy, když už se nechceme tahat s pořádným stativem. Samospoušť má obvykle prodlevu deseti vteřin. Některé fotoaparáty ale mají možnost zkrátit prodlevu, typicky na tři vteřiny. Na výsledek to nemá vliv, jenomže s kratší prodlevou se snadněji pracuje. Vyzkoušejte si obě možnosti – pořiďte noční fotku „z ruky“ a z uloženého aparátu se samospouští a budete překvapeni rozdílem. Má to jen jeden neblahý psychologický dopad: ztratíte sebedůvěru, že máte ruce silné a pevné jako Old Shatterhand.
