Na Interkameře mám vystoupit celkem se třemi přednáškami, ve středu to bylo Sedm hříchů digitální fotografie, včera Sedm pověr digitální fotografie a dnes to bude Sedm ctností digitální fotografie. Čtenáři mě žádali, abych zveřejnil aspoň jejich teze – zde tedy jsou teze prvních dvou:
Sedm hříchů digitální fotografie (14.4.)
Zde je shromážděno sedm oblastí, sedm „úzkých hrdel“, tedy problémových bodů:
1) Kvalita obrazu – obraz se kresebně vyrovnává kinofilmovému obrázku až od 5 Mpx nahoru, ale i u vyšších rozlišení zůstávají problémy se zvládnutím rozpětí jasů.
2) Kapacita záznamového média limituje činnost fotografa v terénu
3) Všechny operace zabírají čas, nejvíce nepříjemné je zpoždění spouště a práce autofokusu; novější modely DF už mají podstatně lepší parametry.
4) V průhledových hledáčcích je motiv špatně vidět, elektronické hledáčky nejsou kvalitní, a obraz na displeji je špatně vidět za prudkého světla.
5) Další limit udává kapacita zdrojů elektrické energie.
6) Provoz DF je automatizovaný a není vždy zcela snadné vnutit přístroji to, co si přeje fotograf
7) DF je návazný na počítač a komunikace s počítačem nemusí být vždy bezproblémová.
Toto jsou ony uzlové body a předmětem přednášky byly i postupy, jak dopady těchto hříchů minimalizovat. K problémům se budu časem vracet, ale i teď je v archivu Digineffu mnoho článků, které se těmito problémy zabývají – pokud vás to zajímá, lze s prospěchem využít vyhledávací program, kde si zadáte klíčová slova.
Sedm pověr digitální fotografie (15.4.)
Pověra první: Digitální fotografie je technologická novinka. Pravda: Není, CCD byl patentován v roce 1972, první elektronický snímek vznikl už v roce 1974, čili přesně před 30 lety.
Pověra druhá: Kvalita odvisí jen od počtu pixelů. Pravda: Kvalita snímku závisí i od fyzické velikosti snímačů a tudíž i pixelů.
Pověra třetí: Záznamová média jsou magnetická. Pravda: Záznamové karty jsou čistě polovodičové zařízení.
Pověra čtvrtá: Snímač vidí barevně. Pravda: Snímač zaznamenává intenzitu světla, nic víc. Barevný snímek se generuje na základě údajů o intenzitě světla, které prošlo barevnými filtry na snímači. Vzniknou tři barevné kanály – a každý z nich je de facto „černobílý“, protože zaznamenává jen jasy v daném barevném oboru.
Pověra pátá: Snímač má proměnnou citlivost. Pravda: Snímač se fyzicky nemění, ani když nastavujeme různé stupně ISO. Mění se jen stupeň zesílení signálu, proto při vyšším ISO (= vyšší citlivosti)narůstá šum, podobně jako když zesilujeme v rozhlasovém přijímači signál slabé rozhlasové stanice.
Pověra šestá: Digitální aparáty mají špatnou optiku. Pravda: Opak je pravdou.
Pověra sedmá: Optický a digitální zoom jsou rovnocenné. Pravda: Digitální zoom je výřez plus zvětšení, čili výsledek nemůže nikdy být tak kvalitní, jako obrázek pořízený optickým zoomem.
Na Interkameře mám vystoupit celkem se třemi přednáškami, ve středu to bylo Sedm hříchů digitální fotografie, včera Sedm pověr digitální fotografie a dnes to bude Sedm ctností digitální fotografie. Čtenáři mě žádali, abych zveřejnil aspoň jejich teze – zde tedy jsou teze prvních dvou:
Sedm hříchů digitální fotografie (14.4.)
Zde je shromážděno sedm oblastí, sedm „úzkých hrdel“, tedy problémových bodů:
1) Kvalita obrazu – obraz se kresebně vyrovnává kinofilmovému obrázku až od 5 Mpx nahoru, ale i u vyšších rozlišení zůstávají problémy se zvládnutím rozpětí jasů.
2) Kapacita záznamového média limituje činnost fotografa v terénu
3) Všechny operace zabírají čas, nejvíce nepříjemné je zpoždění spouště a práce autofokusu; novější modely DF už mají podstatně lepší parametry.
4) V průhledových hledáčcích je motiv špatně vidět, elektronické hledáčky nejsou kvalitní, a obraz na displeji je špatně vidět za prudkého světla.
5) Další limit udává kapacita zdrojů elektrické energie.
6) Provoz DF je automatizovaný a není vždy zcela snadné vnutit přístroji to, co si přeje fotograf
7) DF je návazný na počítač a komunikace s počítačem nemusí být vždy bezproblémová.
Toto jsou ony uzlové body a předmětem přednášky byly i postupy, jak dopady těchto hříchů minimalizovat. K problémům se budu časem vracet, ale i teď je v archivu Digineffu mnoho článků, které se těmito problémy zabývají – pokud vás to zajímá, lze s prospěchem využít vyhledávací program, kde si zadáte klíčová slova.
Sedm pověr digitální fotografie (15.4.)
Pověra první: Digitální fotografie je technologická novinka. Pravda: Není, CCD byl patentován v roce 1972, první elektronický snímek vznikl už v roce 1974, čili přesně před 30 lety.
Pověra druhá: Kvalita odvisí jen od počtu pixelů. Pravda: Kvalita snímku závisí i od fyzické velikosti snímačů a tudíž i pixelů.
Pověra třetí: Záznamová média jsou magnetická. Pravda: Záznamové karty jsou čistě polovodičové zařízení.
Pověra čtvrtá: Snímač vidí barevně. Pravda: Snímač zaznamenává intenzitu světla, nic víc. Barevný snímek se generuje na základě údajů o intenzitě světla, které prošlo barevnými filtry na snímači. Vzniknou tři barevné kanály – a každý z nich je de facto „černobílý“, protože zaznamenává jen jasy v daném barevném oboru.
Pověra pátá: Snímač má proměnnou citlivost. Pravda: Snímač se fyzicky nemění, ani když nastavujeme různé stupně ISO. Mění se jen stupeň zesílení signálu, proto při vyšším ISO (= vyšší citlivosti)narůstá šum, podobně jako když zesilujeme v rozhlasovém přijímači signál slabé rozhlasové stanice.
Pověra šestá: Digitální aparáty mají špatnou optiku. Pravda: Opak je pravdou.
Pověra sedmá: Optický a digitální zoom jsou rovnocenné. Pravda: Digitální zoom je výřez plus zvětšení, čili výsledek nemůže nikdy být tak kvalitní, jako obrázek pořízený optickým zoomem.
