Loni oslavil Tamron šedesáté výročí činnosti a k této příležitosti představil kvalitní telezoom, vybavený rychlým ultrasonickým motorem a stabilizací. Tři sta milimetrů, to je ekvivalent čtyři sta padesáti, za zajímavou cenu do deseti tisíc. Takže popořádku. Rozsah, připomeňme, je 70-300 mm, světelnost se pohybuje od F4 do F5.6, tedy jenom jeden stupeň. Maximální clona je 32 až 45, to je neobvykle hodně. Ostří od 150 cm, tedy bez mezikroužků žádné makro. Lze ho použít i na full frame přístrojích, vyrábí se v provedení pro Canon, Nikon a Sony / Minolta (tato poslední verze je bez stabilizace, protože tyto přístroje mají stabilizovaný čip). Průměr filtru je 62 mm, dlouhý je 142 mm a váží 765 g.
Má dva prstence. Ten užší, blíž k tělu, ovládá ostření, vzdálenější, širší, ovládá zoom – ostření je vnitřní, takže přední část se neotáčí, zoomování vnitřní není, takže při delším ohnisku se objektiv prodlouží. Přezoomování z kraje do kraje vyžaduje cca 80 stupňů, přeostření z nekonečna na 150 cm zhruba 150 stupňů. Na vrchní straně (jakmile je nasazen na přístroji) vidíme krytou stupnici ukazující zaostření. Vlevo od stupnice jsou dva ovládací prvky, přepínání s manuálního ostření na autofokus: jelikož jde o sonický systém (Ultrasonic Silent Drive ), lze doostřovat ručně i při aktivovaném autofokusu. Pod ním je přepínač stabilizace. Není zde zámek zoomu, ale při transportu se objektiv nevysouvá. Objektiv je plastový, bajonet má samozřejmě kovový. Nedodává se k němu žádný prstenec pro stativ, ale při relativně skromné váze ho není třeba.
Jak se s ním fotí
Zoomuje se s ním plynule, jde to přiměřeně ztuha, vedení je pevné a klidné. Relativně dlouhý chod ostření je příjemný, protože ostřicí prstenec stejně používáme jen pro doostření.
Kresba je velmi dobrá. Zkoumal jsem ji na kontrolním obrazci, nejdříve přístrojem Canon 7D s čipem APS-C. Podotýkám, že na ukázkách je výřez 1:1 nejjemnější sekce obrazu, hustotě čar 100. Ohnisko 70 mm však podává slabý výkon při F4.0 a o něco lepší při F5.6, vrcholí na F8.0, ale i při problematické cloně F32 je kresba velmi uspokojivá (viz ukázku).
Při ohnisku 140 mm je kresba při plné cloně výrazně lepší, v podstatě je plnohodnotná a při cloně F36 je mírně slabší (viz ukázku).
Prakticky stejné výsledky byly zjištěny při ohnisku 300 mm.
Fullframe přístroj Canon 5D ve spolupráci s tímto objektivem měl doslova skvělé výsledky při ohnisku cca 150 mm už od plné světelnosti (viz).
Velmi uspokojivé výsledky byly dosaženy i při ohnisku 300 mm (viz).
Kresba je tedy velmi dobrá, v podstatě srovnatelná s optickou špičkou, pokulhává jen v nejkratší části na plné světelnosti, pořád se ale bavíme o zkouškách na obrazci. V praxi je kvalita kresby i při plné světelnosti velmi dobrá a výsledek vykazuje jen rozdílnou hloubku ostrosti při malých a vyšších stupních clony.
Optické vady jsou zanedbatelné. Při 70 mm je patrný maličký soudek a při 300 mm lze zaznamenat lehkou poduškovou vadu. Stejně zanedbatelná je i vinětace (tmavnutí v krajích). I při plné světelnosti byla odchylka jasu v krajích a středu minimální a při vyšším zaclonění prakticky neměřitelná. Ani barevná vada nebyla zjištěna – ukázka je výřez 1:1 z kraje při 300 mm / F5.6 – zároveň je to i hezká ukázka kresby.
Stabilizace je další významný prvek tohoto objektivu. Podle pouček je „udržitelný čas“ přibližně roven podílu vteřiny numericky rovný ekvivalentu ohniskové vzdálenosti, lidsky řečeno, tolikátina vteřiny, kolik mm ekvivalentního ohniska objektiv má. Takže 300 mm = cca 450 mm ekv, takže by si to žádalo aspoň 1/500. První sérii jsem tedy fotil pětisetinou bez stabilizace, druhou se stabilizací a výsledky byly evidentně lepší:
Tato ukázka je dobrá ilustrace náročnosti doby osvitu při dlouhých ohniscích – ani pětisetina není „z ruky“ záruka ostrého snímku!
V druhé sérii snímků exponovaných 1/250 bylo všech 10 snímků ostrých, takže na prodloužení 1 stupně se dá spolehnout. Třetí série byla o 2 stupně delším časem, a opět s velmi dobrým výsledkem, tedy 1/125 sec se stabilizací vykázala lepší výsledky, než 1/500 bez stabilizace. Nepatrně horší výsledky byly při poněkud bláznivém času 1/80 sec, tedy 3 stupně pod limitem: i pak byly fotky velmi slušně použitelné, na ukázce je srovnání 1/500 se stabilizací se stabilizovanou 1/80 sec. Důležité je, že výsledek byl vyrovnaný, všech 10 snímků bylo v podstatě stejných:
No a samozřejmě 1/40 při ekv. 450 mm z ruky je opovážlivost koledující si o pohlavek, přesto výsledky byly velmi slušné a v nouzi zcela postačující. Takže stabilizace tohoto objektivu je skutečně špičková a odpustíme jí podivné povrzávání a škubání – ale nikdy při expozici. Mimochodem, ona ta stabilizace, pokud je kvalitní, jako je zde, musí být patrná samozřejmě při pohledu do hledáčku, obraz se musí viditelně ustálit. Pokud tak nečiní, nemá ta stabilizace valný smysl.
Rychlost autofokusu je jiná otázka. Jde o sonické ostření, s „manuálním overridem“, české slovo neznám, něco jako „ruční překlenutí“, zkrátka, i při namáčknutém ovládání AF lze ručně doostřovat, což je výhoda hlavně v makru. AF je zde rozhodně velmi svižný, celkem uspokojivě si vedl při rychlých dějích – např. děti na kolotoči. Při snímání série auta přijíždějícího v ose byly fotky uspokojivě ostré. Zajímavý jev – pokud fotíme rychle se přibližující objekt, AF to uostří lépe než pomaleji. Je patrné, že počítá se změnou polohy a klade ostrost dopředu. Dobře je to vidět na ukázce – podotýkám, že ne všechny fotky takto dopadly:
Pozná se to pak i na sérii odjíždějícího auta – tam jakoby nestíhal a kladl ostrost za vůz. Logicky uváženo ale by to měla být spíš odpovědnost těla než objektivu, tedy zaostřovacího modulu použitého přístroje, v daném případě Canon EOS 7D. Nicméně, jednoznačný závěr zní, že jde o velmi svižný autofokus.
Otázka jistě bude položena – jak svižný? Jaká kresba? Zde je třeba vzít v úvahu cenovou třídu tohoto přístroje. Stojí o něco pod 10 tisíc, je velmi slušně světelný, stabilizaci má špičkovou a sonický motor AF je velmi rychlý. Poměr ceny a výkonu je tedy vynikající. Nedávno jsem tu recenzoval Canon 70-300, ten měl kresbu více méně stejnou a autofokus možná o něco rychlejší, ovšem stojí víc než 3x tolik. Na koupi objektivů jsem velmi opatrný, protože jde vždy o investici na dlouhá léta – těla odcházejí, objektivy zůstávají a nabádám k přednosti kvality před úsporami, které v tomto ohledu bývají spíš kontraproduktivní. Tento objektiv ale bych neváhal doporučit právě kvůli jeho vynikajícímu poměru cena / výkon. No a nesmím zapomenout na jeho velmi dobrý výkon ve spolupráci s full frame tělem – tato třída je zastoupena jak v produkci Canonu, tak Nikonu i Sonyho, jimž je objektiv určen.
Ukázky:
1 a 2 na malém formátu čipu APS-C rozsah zoomu, 3 a 4 na full frame 24 x 36 mm.
Loni oslavil Tamron šedesáté výročí činnosti a k této příležitosti představil kvalitní telezoom, vybavený rychlým ultrasonickým motorem a stabilizací. Tři sta milimetrů, to je ekvivalent čtyři sta padesáti, za zajímavou cenu do deseti tisíc. Takže popořádku. Rozsah, připomeňme, je 70-300 mm, světelnost se pohybuje od F4 do F5.6, tedy jenom jeden stupeň. Maximální clona je 32 až 45, to je neobvykle hodně. Ostří od 150 cm, tedy bez mezikroužků žádné makro. Lze ho použít i na full frame přístrojích, vyrábí se v provedení pro Canon, Nikon a Sony / Minolta (tato poslední verze je bez stabilizace, protože tyto přístroje mají stabilizovaný čip). Průměr filtru je 62 mm, dlouhý je 142 mm a váží 765 g.
Má dva prstence. Ten užší, blíž k tělu, ovládá ostření, vzdálenější, širší, ovládá zoom – ostření je vnitřní, takže přední část se neotáčí, zoomování vnitřní není, takže při delším ohnisku se objektiv prodlouží. Přezoomování z kraje do kraje vyžaduje cca 80 stupňů, přeostření z nekonečna na 150 cm zhruba 150 stupňů. Na vrchní straně (jakmile je nasazen na přístroji) vidíme krytou stupnici ukazující zaostření. Vlevo od stupnice jsou dva ovládací prvky, přepínání s manuálního ostření na autofokus: jelikož jde o sonický systém (Ultrasonic Silent Drive ), lze doostřovat ručně i při aktivovaném autofokusu. Pod ním je přepínač stabilizace. Není zde zámek zoomu, ale při transportu se objektiv nevysouvá. Objektiv je plastový, bajonet má samozřejmě kovový. Nedodává se k němu žádný prstenec pro stativ, ale při relativně skromné váze ho není třeba.
Jak se s ním fotí
Zoomuje se s ním plynule, jde to přiměřeně ztuha, vedení je pevné a klidné. Relativně dlouhý chod ostření je příjemný, protože ostřicí prstenec stejně používáme jen pro doostření.
Kresba je velmi dobrá. Zkoumal jsem ji na kontrolním obrazci, nejdříve přístrojem Canon 7D s čipem APS-C. Podotýkám, že na ukázkách je výřez 1:1 nejjemnější sekce obrazu, hustotě čar 100. Ohnisko 70 mm však podává slabý výkon při F4.0 a o něco lepší při F5.6, vrcholí na F8.0, ale i při problematické cloně F32 je kresba velmi uspokojivá (viz ukázku).
Při ohnisku 140 mm je kresba při plné cloně výrazně lepší, v podstatě je plnohodnotná a při cloně F36 je mírně slabší (viz ukázku).
Prakticky stejné výsledky byly zjištěny při ohnisku 300 mm.
Fullframe přístroj Canon 5D ve spolupráci s tímto objektivem měl doslova skvělé výsledky při ohnisku cca 150 mm už od plné světelnosti (viz).
Velmi uspokojivé výsledky byly dosaženy i při ohnisku 300 mm (viz).
Kresba je tedy velmi dobrá, v podstatě srovnatelná s optickou špičkou, pokulhává jen v nejkratší části na plné světelnosti, pořád se ale bavíme o zkouškách na obrazci. V praxi je kvalita kresby i při plné světelnosti velmi dobrá a výsledek vykazuje jen rozdílnou hloubku ostrosti při malých a vyšších stupních clony.
Optické vady jsou zanedbatelné. Při 70 mm je patrný maličký soudek a při 300 mm lze zaznamenat lehkou poduškovou vadu. Stejně zanedbatelná je i vinětace (tmavnutí v krajích). I při plné světelnosti byla odchylka jasu v krajích a středu minimální a při vyšším zaclonění prakticky neměřitelná. Ani barevná vada nebyla zjištěna – ukázka je výřez 1:1 z kraje při 300 mm / F5.6 – zároveň je to i hezká ukázka kresby.
Stabilizace je další významný prvek tohoto objektivu. Podle pouček je „udržitelný čas“ přibližně roven podílu vteřiny numericky rovný ekvivalentu ohniskové vzdálenosti, lidsky řečeno, tolikátina vteřiny, kolik mm ekvivalentního ohniska objektiv má. Takže 300 mm = cca 450 mm ekv, takže by si to žádalo aspoň 1/500. První sérii jsem tedy fotil pětisetinou bez stabilizace, druhou se stabilizací a výsledky byly evidentně lepší:
Tato ukázka je dobrá ilustrace náročnosti doby osvitu při dlouhých ohniscích – ani pětisetina není „z ruky“ záruka ostrého snímku!
V druhé sérii snímků exponovaných 1/250 bylo všech 10 snímků ostrých, takže na prodloužení 1 stupně se dá spolehnout. Třetí série byla o 2 stupně delším časem, a opět s velmi dobrým výsledkem, tedy 1/125 sec se stabilizací vykázala lepší výsledky, než 1/500 bez stabilizace. Nepatrně horší výsledky byly při poněkud bláznivém času 1/80 sec, tedy 3 stupně pod limitem: i pak byly fotky velmi slušně použitelné, na ukázce je srovnání 1/500 se stabilizací se stabilizovanou 1/80 sec. Důležité je, že výsledek byl vyrovnaný, všech 10 snímků bylo v podstatě stejných:
No a samozřejmě 1/40 při ekv. 450 mm z ruky je opovážlivost koledující si o pohlavek, přesto výsledky byly velmi slušné a v nouzi zcela postačující. Takže stabilizace tohoto objektivu je skutečně špičková a odpustíme jí podivné povrzávání a škubání – ale nikdy při expozici. Mimochodem, ona ta stabilizace, pokud je kvalitní, jako je zde, musí být patrná samozřejmě při pohledu do hledáčku, obraz se musí viditelně ustálit. Pokud tak nečiní, nemá ta stabilizace valný smysl.
Rychlost autofokusu je jiná otázka. Jde o sonické ostření, s „manuálním overridem“, české slovo neznám, něco jako „ruční překlenutí“, zkrátka, i při namáčknutém ovládání AF lze ručně doostřovat, což je výhoda hlavně v makru. AF je zde rozhodně velmi svižný, celkem uspokojivě si vedl při rychlých dějích – např. děti na kolotoči. Při snímání série auta přijíždějícího v ose byly fotky uspokojivě ostré. Zajímavý jev – pokud fotíme rychle se přibližující objekt, AF to uostří lépe než pomaleji. Je patrné, že počítá se změnou polohy a klade ostrost dopředu. Dobře je to vidět na ukázce – podotýkám, že ne všechny fotky takto dopadly:
Pozná se to pak i na sérii odjíždějícího auta – tam jakoby nestíhal a kladl ostrost za vůz. Logicky uváženo ale by to měla být spíš odpovědnost těla než objektivu, tedy zaostřovacího modulu použitého přístroje, v daném případě Canon EOS 7D. Nicméně, jednoznačný závěr zní, že jde o velmi svižný autofokus.
Otázka jistě bude položena – jak svižný? Jaká kresba? Zde je třeba vzít v úvahu cenovou třídu tohoto přístroje. Stojí o něco pod 10 tisíc, je velmi slušně světelný, stabilizaci má špičkovou a sonický motor AF je velmi rychlý. Poměr ceny a výkonu je tedy vynikající. Nedávno jsem tu recenzoval Canon 70-300, ten měl kresbu více méně stejnou a autofokus možná o něco rychlejší, ovšem stojí víc než 3x tolik. Na koupi objektivů jsem velmi opatrný, protože jde vždy o investici na dlouhá léta – těla odcházejí, objektivy zůstávají a nabádám k přednosti kvality před úsporami, které v tomto ohledu bývají spíš kontraproduktivní. Tento objektiv ale bych neváhal doporučit právě kvůli jeho vynikajícímu poměru cena / výkon. No a nesmím zapomenout na jeho velmi dobrý výkon ve spolupráci s full frame tělem – tato třída je zastoupena jak v produkci Canonu, tak Nikonu i Sonyho, jimž je objektiv určen.
Ukázky:
1 a 2 na malém formátu čipu APS-C rozsah zoomu, 3 a 4 na full frame 24 x 36 mm.
| |
Soutěž v poločase – Začátek
14. 1. 2019
