|
Objektiv určený pro digitální zrcadlovky APS-C i pro přístroje „full frame“, tedy kinofilmové a s čipem 24×36, je kůň, na nějž Tamron hodně sází. Byl oznámen loni na PMA a získal si velmi dobrou pověst, takže nedělá ostudu svému označení SP, jímž Tamron hlásí, že jde o cosi „speciálního“, o špičkový výrobek ve své kategorii. Podívejme se na něj blíže. Měli jsme příležitost ho vyzkoušet v provedení Canon, takže jsme ho zkoušeli s full frame Canonem EOS 5D a „malým“ EOS 450D. Na trhu je v provedení ještě pro Nikon a Sony za cenu cca 18 tisíc korun.
V plném formátu (full frame) objektiv má samozřejmě efektivní ohniskovou vzdálenost rovnou 70 až 200 mm. Ve spolupráci s menšími čipy má rozsah 109 mm až 310 mm (údaj se může mírně měnit podle skutečného „crop factoru“ konkrétního modelu zrcadlovky). Jeho dominantní přednost je vysoká světelnost F2.8, kterou drží v celém rozsahu zoomu. To je vždycky známka nejkvalitnější optiky. Největší clona je F32, přirozeně že opět v celém rozsahu. Objektiv není stabilizovaný, za „ty prachy“ by bylo moc žádáno.  Označení Di prozrazuje, že objektiv je konstruovaný pro digitální zrcadlovky. Má i speciální antireflexní vrstvu na posledním optickém členu, která zmírňuje následky odrazu světla od snímače. LD je zkratka pro „low dispersion“, objektiv má členy ze speciálního nízkorozptylového skla. IF je označení vnitřního ostření, takže se při ostření nemění jeho délka a přední člen se neotáčí – dodejme pro pořádek, myslím, že od objektivu této třídy by nikdo podobnou zradu nečekal. Obsahuje 18 prvků ve 13 skupinách. Průměr filtru je 77 mm, což samozřejmě má za následek dražší filtry. Minimální zaostřovací vzdálenost je 95 mm. I to je velký klad objektivu, třebaže není tak nápadný jako vysoká světelnost. Vysloužil objektivu šlechtický přídomek „macro“, jelikož se lze skutečně hodně přiblížit objektu. Objektiv je dlouhý 194,3 mm a váží 1112,6 g. Dodává se v černé barvě. Je vybaven prstencem pro stativový šroub, který lze sejmout, aniž bychom museli vyjímat objektiv z těla přístroje. Na objektivu nalezneme dva široké ovládací prstence, jeden slouží ke změně ohniska: pohyb z jedné krajnosti do druhý vyžaduje posun o 900. Druhý prstenec slouží k manuálnímu ostření. Objektivem nelze doostřovat při autofokusu, to je asi jeho jediná relativní slabina. Kroužek však není při autofokusu zablokovaný, pohybujeme jím naprázdno. Nicméně je velmi snadné jemným tahem kroužku směrem k sobě přepnout na ruční ostření, jímž se vypne autofokus. Pod tímto prstencem je stupnice pro zaostření. Žádné další ovládací prvky na objektivu nejsou. Jak se s ním fotí Na této ukázce vidíme srovnání kresby při čtyřech clonových stupních při ohnisku f=70 mm. Obdobné výsledky bychom zíískali při f=200 mm. Kvalita se s delším ohniskem nezhoršuje, i to je přednost tohoto objektivu.  Směrem do rohů kresby ubývá – na ukázce vidíme výřez 1:1 ze středu (vlevo) a z pravého dolního rohu, fotografování full frame Canonem EOS 5D. S úbytkem kresby je patrné i určité zkreslení.
Pokud jde o soudkovou vadu, ta se projevuje při ohnisku 70 mm velmi málo:
 Při ohnisku f=200 mm je vidět nepatrná polštářková vada. Pokud jde o rychlost ostření, je velmi dobrá, objektiv ostří dostatečně rychle, aby bylo možno ho používat i pro sportovní fotografii. Závěr: Ukázky rozsahu zoomu – 1 a 2 na full frame, 3 a 4 na APS-C snímači:
Poznámka: Další ukázky dodám zítra. |
K pozoruhodným vlastnostem objektivu patří vysoká úroveň kresby v celém rozsahu clon. Graf zobrazuje relativní nárůst ostrosti při jednotlivých clonách. Důležité je, že kreslí ostře už při plné světelnosti. V tom totiž bývá čertovo kopýtko mnohých objektivů: jejich plné světelnosti jsou k vážné práci nepoužitelné, takže z praktického hlediska lze počítat s nejmenší clonou třeba F5.6 a vyšší. To u tohoto objektivu neplatí a lze s ním pracovat „na plnou díru“ – s oběma výhodami: nejkratší dosažitelná doba osvitu za daného osvětlení a malá hloubka ostrosti, která pomůže motiv vyloupnout z pozadí. 
O režimu „makro“ jsme se zmínili. Není zde žádné přepínání – jde skutečně o mimořádně velké přiblížení na vzdálenost 95 mm, takže při nastavení ohniska na 200 mm jsme dosti blízko „makro“ zobrazení. Platíme za to samozřejmě minimální hloubkou ostrosti. Nelze si ted představovat, že tento objektivu bude ideální zbraní pro lov brouků a motýlů. Ještě k ostření – není zde žádné přepínání omezení rozsahu ostření. Objektiv sice přeostřuje zblízka na vzdálený objekt rychle, avšak práve při focení na malou vzdálenost někdy zbytečně dlouho pátrá po rovině ostrosti. 
|
Objektiv určený pro digitální zrcadlovky APS-C i pro přístroje „full frame“, tedy kinofilmové a s čipem 24×36, je kůň, na nějž Tamron hodně sází. Byl oznámen loni na PMA a získal si velmi dobrou pověst, takže nedělá ostudu svému označení SP, jímž Tamron hlásí, že jde o cosi „speciálního“, o špičkový výrobek ve své kategorii. Podívejme se na něj blíže. Měli jsme příležitost ho vyzkoušet v provedení Canon, takže jsme ho zkoušeli s full frame Canonem EOS 5D a „malým“ EOS 450D. Na trhu je v provedení ještě pro Nikon a Sony za cenu cca 18 tisíc korun.
V plném formátu (full frame) objektiv má samozřejmě efektivní ohniskovou vzdálenost rovnou 70 až 200 mm. Ve spolupráci s menšími čipy má rozsah 109 mm až 310 mm (údaj se může mírně měnit podle skutečného „crop factoru“ konkrétního modelu zrcadlovky). Jeho dominantní přednost je vysoká světelnost F2.8, kterou drží v celém rozsahu zoomu. To je vždycky známka nejkvalitnější optiky. Největší clona je F32, přirozeně že opět v celém rozsahu. Objektiv není stabilizovaný, za „ty prachy“ by bylo moc žádáno. Označení Di prozrazuje, že objektiv je konstruovaný pro digitální zrcadlovky. Má i speciální antireflexní vrstvu na posledním optickém členu, která zmírňuje následky odrazu světla od snímače. LD je zkratka pro „low dispersion“, objektiv má členy ze speciálního nízkorozptylového skla. IF je označení vnitřního ostření, takže se při ostření nemění jeho délka a přední člen se neotáčí – dodejme pro pořádek, myslím, že od objektivu této třídy by nikdo podobnou zradu nečekal. Obsahuje 18 prvků ve 13 skupinách. Průměr filtru je 77 mm, což samozřejmě má za následek dražší filtry. Minimální zaostřovací vzdálenost je 95 mm. I to je velký klad objektivu, třebaže není tak nápadný jako vysoká světelnost. Vysloužil objektivu šlechtický přídomek „macro“, jelikož se lze skutečně hodně přiblížit objektu. Objektiv je dlouhý 194,3 mm a váží 1112,6 g. Dodává se v černé barvě. Je vybaven prstencem pro stativový šroub, který lze sejmout, aniž bychom museli vyjímat objektiv z těla přístroje. Na objektivu nalezneme dva široké ovládací prstence, jeden slouží ke změně ohniska: pohyb z jedné krajnosti do druhý vyžaduje posun o 900. Druhý prstenec slouží k manuálnímu ostření. Objektivem nelze doostřovat při autofokusu, to je asi jeho jediná relativní slabina. Kroužek však není při autofokusu zablokovaný, pohybujeme jím naprázdno. Nicméně je velmi snadné jemným tahem kroužku směrem k sobě přepnout na ruční ostření, jímž se vypne autofokus. Pod tímto prstencem je stupnice pro zaostření. Žádné další ovládací prvky na objektivu nejsou. Jak se s ním fotí Na této ukázce vidíme srovnání kresby při čtyřech clonových stupních při ohnisku f=70 mm. Obdobné výsledky bychom zíískali při f=200 mm. Kvalita se s delším ohniskem nezhoršuje, i to je přednost tohoto objektivu. Směrem do rohů kresby ubývá – na ukázce vidíme výřez 1:1 ze středu (vlevo) a z pravého dolního rohu, fotografování full frame Canonem EOS 5D. S úbytkem kresby je patrné i určité zkreslení.
Pokud jde o soudkovou vadu, ta se projevuje při ohnisku 70 mm velmi málo:
Při ohnisku f=200 mm je vidět nepatrná polštářková vada. Pokud jde o rychlost ostření, je velmi dobrá, objektiv ostří dostatečně rychle, aby bylo možno ho používat i pro sportovní fotografii. Závěr: Ukázky rozsahu zoomu – 1 a 2 na full frame, 3 a 4 na APS-C snímači:
Poznámka: Další ukázky dodám zítra. |
