Tamron SP 90 mm f/2,8 Di Macro VC USD

A je to tady, Tamron vyrábí dva objektivy s pevným ohniskem 90 mm a světelností F2.8. Tento je stabilizovaný a je i podstatně dražší než ten starší model, který jsem recenzoval loni v dubnu a vyjádřil jsem potěšení ze špičkové kresby za rozumné peníze. Tenhle je dražší.

Jaký je a komu je určen

Tak především, je to zcela jiná konstrukce, není to tedy ten původní doplněný o stabilizaci. Základní parametry má, pravda, shodné, tedy ohnisko 90 mm a světelnost F2.8. Je určen jak pro full frame a kinofilmové přístroje, tak pro APS-C aparáty v provedení Canon, Nikon a Sony, přičemž v provedení pro Sony nemá stabilizaci (Sony Alfa jsou stabilizované na čipu). Tělo je kovové, utěsněné proti vlhkosti a prachu. Má devět lamel na cloně a tím podobnosti končí. Má 14 členů v 11 skupinách, přičemž tři členy jsou ze speciálních skel (2 XLD a 1 LD). Ostření je ultrasonické a vnitřní, takže při ostření se přední část neotáčí a nic se nevysouvá. Ostří od 30 cm měřeno od roviny čipu, takže se chlubí zobrazením až 1:1, tedy na full frame máme objekt 36 mm široký přes celé okno. Úhel záběru na full frame je 27 stupňů, na APS-C čipu 17,4 stupňů, maličko zaokrouhleno. Je poměrně těžký, váží 550 g a měří 115 x 76 mm. Průměr závitu pro filtr je 58 mm, vyrábí se jen v černé barvě. V dodávce je i sluneční clona.

Je to objektiv určený pro náročné focení v přírodě, zejména pak pro pořizování makrozáběrů. Připomínám, že makroobjektiv neznamená, že jím musíme fotit jenom brouky – už v předchozích recenzích objektivů tohoto druhu jsem upozorňoval na toto nedorozumění, s vytrvalostí lepší věci hodné stále tradované. Objektiv má na sobě tři ovládací prvky, ve své spodní části, blízko bajonetu. Je to přepínač stabilizace, přepínač AF-MF, přičemž sonický motor umožňuje ruční doostřování kdykoli, a pak je tam přepínač rozsahů ostření: FULL znamená plný rozsah, tedy od 30 cm do nekonečna, 0,5 až nekonečno vymezuje rozumný rozsah pro běžné focení a makro režim 30 – 50 cm. To je velmi příjemná a užitečná pomůcka. Je třeba vtít v úvahu, že změna ostření 30 až 50 mm vyžaduje náročnější otáčení ostřicího kroužku, než ostření v rozsahu půl metru až nekonečno.

Pokud jde o tu stabilizaci, tak Tamron sám upozorňuje, že při focení nablízko ztrácí stabilizace smysl. Upřímně řečeno, při makrofotografi je nejlépe ostřit ručně a samozřejmě bez stabilizace. Ostatně pro makrosnímky se doporučuje použití stativu a pak stabilizace nejen ztrácí smysl, ale může i škodit, pokud ji necháme zapnutou. Stabilizace tohoto objektivu je užitečná, když kupříkladu bychom objektiv používali jako portrétní nebo pro street photography -jen to podotknu, že tato stabilizace nemá volbu s vymezením pro jen vertikální nebo horizontální pohyb. Na první ukázce vidíme maximální přiblížení:

Jde skutečně o podání 1:1, tedy na full frame 36 mm:

Jak se s ním fotí
Objektiv se dobře drží v ruce, budí dojem solidnosti, neřachtá, ostří tiše a ani stabilizace není moc slyšet. Více méně spolehlivě udržíme 1/20 sec z ruky. Silnou stránkou je kresba. V plné světelnosti sice je na full frame slabší kresba v rozích, ale už od F4.0 je vyrovnaná a na clonách F5.6 a 8.0 je excelentní. Nejvyšší clona F32 má samozřejmě kresbu slabší. Pokud jde o makrosnímky, v plné světelnosti F2.8 je hloubka ostrosti opravdu velmi úzká.

Srovnání kresby při různém zaclonění vychází velmi dobře.

Soudková vada je nulová:

Vinětace (tmavnutí v rozích) se projeví při plné světelnosti:

Ovšem při zaclonění se to rychle spraví:

Shrnutí
Tímto objektivem pokračuje Tamron v nastoupené strategii výroby vysoce kvalitních objektivů určených k náročné práci. Po stránce výkonu mu nelze vytknout nic – je to kresebně excelentní, rychlý objektiv s vnitřním ostřením, důkladně provedený a dá se čekat že i spolehlivý.

Dodatek – červen 2015

Původně byl tento objektiv docela drahý, nicméně dnes stojí 14 tisíc, tedy cena šla dolů o devítku! A to je cena za tento výkon vynikající, je rozumně nižší než kolik stojí odpovídající objektivy Canonu, Nikonu, Pentaxu a Sony. Tamron dělá ještě AF SP 90mm f/2,8 Di Macro za dvanáct, který navíc je o 20% lehčí (recenzoval jsem ho zde). Nemá vnitřní ostření a tudíž se při velkém přiblížení až legračně vysune. Také kresebně je dražší verze lepší, takže na váhání asi nebud emoc velký prostor.

Ukázky: