Nezařazené

Tajný závod

Jednou v roce,vždycky v červnu, se jede tajný závod mopedů. Startuje se vždy v dohodnutou sobotu, ve 14 hodin v Praze na Špejchaře, a jede se do severních Čech, k Ještědu. Závodí se výhradně na mopedech, Jawa Stadion je základní závodní stroj. Jak to fotit?
Už jsem viděl start dvou ročníků. Letos jsem se vybavil dvěma fotoaparáty, Nikonem D200 s objektivem 80-200 mm a Canonem EOAS 350D s kitovým objektivem 18-55, laskavá zápůjčka mé paní. Volba byla rozumná -jakmile totiž není na fotografování moc času, a ten start trvá cca 30 sec, než kolem projede první a poslední závodník, je lépe fotit dvěma aparáty, než ztrácet čas výměnou objektivu. Vedle mě stál můj syn David Neff a fotil pětikilem.

Důležitá je volba stanoviště. Musíte mít dobrý „výhled a výstřel“, jak říkají vojáci. Po zkušenostech z předchozích ročníků jsem měl obé – postavili jsme se na koleje, když totiž startuje tenhle závod, je na křižovatce takové čoro moro, že tramvaje stejně nemají šanci.
Fotil jsem s prioritou clony tak, abych měl aspoň 1/500 sec. Počasí bylo proměnlivé, takže když expoziční čas během čekání klesl na 1/250, raději jsem zvýšil ISO až na 400. Raději budu riskovat šum (který je ale u digitálních zrcadlovek při těchto citlivostech zanedbatelný), než hnutý obrázek.
Pokud jde o aparát s širokým úhlem záběru, v tom případě nebezpečí rozhýbání akutně nehrozí.

Nastal start. V tom frmolu člověk ani pořádně neví, co fotí, jde o vteřiny. Fotil jsem skoro automaticky a když mi závodníci vyjeli z ostrosti, popadl jsem Canona s širokoúhlým objektivem a pokračoval. Výsledky ale byly lepší z přístroje s delším

Z porovnání obrázků plyne jeden jasný závěr: dobré je vyfotit jeden celkový záběr pro základní informaci, ale pak je třeba se soustředit na postavy, na obličeje. Prohlédněte si ty obrázky. Jakmile je postav na snímku pět, už je přehlednější, čitelnější a kupodivu lépe vystihuje atmosféru. Lepší ale jsou tři postavy, pak je vše ještě lépe vidět.

Celkový pohled na startovní pole, snímek v pravo je poněkud přizoomovaný. Z dokumentárních důvodů má i takový snímek hodnotu.



Daleko větší napětí ale plyne z detailnějšího pohledu. Vlevo je atmosféra těsně před startem, vpravo start. Bohužel, jde o výřez – příště musím se svým dvoukilem jít blíž.



Širokoúhlý objektiv poskytne informaci o celkovém prostředí a vyznačuje se velkou hloubkou prostoru. Opravdu efektní jsou jenom takové záběry, kdy jsme nejbližší postavě opravdu na blízko – doslova, abychom na ni dosáhli rukou. Což v tomto případě nebylo možné zajistit.

David Neff snímal tyto záběry ze stejného místa, ale pětistovkou. Zabral tedy menší úsek, ovšem výsledek je čitelnější a dramatičtější.



Závěr je jednoznačný – je třeba chodit blíž, aby postavy byly dobře čitelné. Nechci tvrdit, že celky nemá smysl fotit – ale tvrdím, že drama z fotky čteme, jen když čteme rysy obličeje. Za starodávna učili vojáky: střílejte, až uvidíte bělmo v oku protivníka. Pro fotografy to platí taky.

Jednou v roce,vždycky v červnu, se jede tajný závod mopedů. Startuje se vždy v dohodnutou sobotu, ve 14 hodin v Praze na Špejchaře, a jede se do severních Čech, k Ještědu. Závodí se výhradně na mopedech, Jawa Stadion je základní závodní stroj. Jak to fotit?
Už jsem viděl start dvou ročníků. Letos jsem se vybavil dvěma fotoaparáty, Nikonem D200 s objektivem 80-200 mm a Canonem EOAS 350D s kitovým objektivem 18-55, laskavá zápůjčka mé paní. Volba byla rozumná -jakmile totiž není na fotografování moc času, a ten start trvá cca 30 sec, než kolem projede první a poslední závodník, je lépe fotit dvěma aparáty, než ztrácet čas výměnou objektivu. Vedle mě stál můj syn David Neff a fotil pětikilem.

Důležitá je volba stanoviště. Musíte mít dobrý „výhled a výstřel“, jak říkají vojáci. Po zkušenostech z předchozích ročníků jsem měl obé – postavili jsme se na koleje, když totiž startuje tenhle závod, je na křižovatce takové čoro moro, že tramvaje stejně nemají šanci.
Fotil jsem s prioritou clony tak, abych měl aspoň 1/500 sec. Počasí bylo proměnlivé, takže když expoziční čas během čekání klesl na 1/250, raději jsem zvýšil ISO až na 400. Raději budu riskovat šum (který je ale u digitálních zrcadlovek při těchto citlivostech zanedbatelný), než hnutý obrázek.
Pokud jde o aparát s širokým úhlem záběru, v tom případě nebezpečí rozhýbání akutně nehrozí.

Nastal start. V tom frmolu člověk ani pořádně neví, co fotí, jde o vteřiny. Fotil jsem skoro automaticky a když mi závodníci vyjeli z ostrosti, popadl jsem Canona s širokoúhlým objektivem a pokračoval. Výsledky ale byly lepší z přístroje s delším

Z porovnání obrázků plyne jeden jasný závěr: dobré je vyfotit jeden celkový záběr pro základní informaci, ale pak je třeba se soustředit na postavy, na obličeje. Prohlédněte si ty obrázky. Jakmile je postav na snímku pět, už je přehlednější, čitelnější a kupodivu lépe vystihuje atmosféru. Lepší ale jsou tři postavy, pak je vše ještě lépe vidět.

Celkový pohled na startovní pole, snímek v pravo je poněkud přizoomovaný. Z dokumentárních důvodů má i takový snímek hodnotu.



Daleko větší napětí ale plyne z detailnějšího pohledu. Vlevo je atmosféra těsně před startem, vpravo start. Bohužel, jde o výřez – příště musím se svým dvoukilem jít blíž.



Širokoúhlý objektiv poskytne informaci o celkovém prostředí a vyznačuje se velkou hloubkou prostoru. Opravdu efektní jsou jenom takové záběry, kdy jsme nejbližší postavě opravdu na blízko – doslova, abychom na ni dosáhli rukou. Což v tomto případě nebylo možné zajistit.

David Neff snímal tyto záběry ze stejného místa, ale pětistovkou. Zabral tedy menší úsek, ovšem výsledek je čitelnější a dramatičtější.



Závěr je jednoznačný – je třeba chodit blíž, aby postavy byly dobře čitelné. Nechci tvrdit, že celky nemá smysl fotit – ale tvrdím, že drama z fotky čteme, jen když čteme rysy obličeje. Za starodávna učili vojáky: střílejte, až uvidíte bělmo v oku protivníka. Pro fotografy to platí taky.