Jak to tedy je se snímači Sony? Fotografická veřejnost se zajímá především o fotoaparáty a jejich technickou výbavu. Snímač, to je něco, co k fotoaparátu jaksi patří – a má to technické parametry. K těm sledovaným patří počet fotodiod, eventuálně konstrukce, tedy podíl fotodiod určených k autofokusu na bázi fázového posunu. Jenže snímač, to je srdce, to je duše fotoaparátu. Polovina všech snímačů vyrobených na světě je Sony. Rok 2019 je prvním rokem tříletého plánu, jak ho ustavil CEO firmy Keničiro Jošida. Jeho cílem je stát se jedničkou ve fotoaparátech v roce 2021. Za tímto účelem investuje devět miliard dolarů. Čelí při tom konkurenci Samsungu, ten má zatím měsíční produkci 45 tisíc snímačů oproti 100 tisíc vyráběných Sony. Samsung chce zvednout produkci na 120 tisíc. Další významný konkurent se Canon. Od loňského roku Canon dodává své snímače i jiným výrobcům a k disposici bude i obří 120megový čip. Další specialitou Canonu je pětimegový snímač, který odstranil nepříjemnou vadu rolling shutter neboli pohybové zkreslení, která zaviní, že golfová hůl zachycená v pohybu vypadá jako luk. Třetí specialitou Canonu je snímač určený ke snímání v extrémně nízkých světelných hladinách.
Sony tedy v tom rozhodne nejede sám. Nicméně jeho vedoucí pozice je zřejmá, a současná obří investice ji ještě zvýrazní. Už teď Sony dělí svoje výrobky do kategorií. Snímače první kategorie jsou určené výhradně pro fotoaparáty Sony a žádná jiná firma se k nim nedostane. Výslovně jmenoval snímače pro plnoformátové bezzrcadlovky Alpha 7. Po nějaké době tyto snímače přecházejí do druhé kategorie a jsou uvolněné do prodeje. Třetí kategorie je určená k volnému prodeji komukoli kdekoli.
Výkon Sonyho v oblasti snímačů se promítá i do postavení na trhu. V roce 2015 se ve světě prodalo patnáct milionů fotoaparátů s výměnnou optikou. Z toho měl Canon 43 procentní podíl, Nikon 32 procentní a Sony třináctiprocentní. Letos se mu podařilo Nikon předehnat a zaujal druhou pozici za Nikonem.
Převaha ve snímačích ale zřejmě není jediný důvod úspěchu Sony. I ve svém marketingovém působení Sony zdůrazňuje svoji politiku jednoho bajonetu. Je v tom trochu lišáctví, protože opomíjí bajonet A, používaný zrcadlovkami Minolta a převzatý do zrcadlovek a pozdějších polozrcadlovek Sony, nicméně tuto vývojovou větev Sony zjevně nechává odumřít, přestože to oficiálně popírá. Jeho řada bezzrcadlovek APS-C a EE používá skutečně jen jeden bajonet E, zatímco jeho hlavní soupeři Canon a Nikon mohou svými bajonety žonglovat v cirkuse. Canon má EF bajonet a EF-S pro APS-C zrcadlovky a EF-M pro APS-C bezzrcadlovky a nově i R bajonet pro plnoformátové bezzrcadlovky, tomu se musí s Sony smát. Lépe je na tom Nikon se svým F bajonetem, ale i ten se rozhodl zavést Z bajonet pro plnoformátové bezzrcadlovky a ve vitrínce má maličké, skvělé a bohužel publikem nepochopené bezzrcadlovky s jednopalcovým čipem s bajonetem Nikon 1.
V pozadí toho všeho jsou ovšem procesory, a o nich nemá přesný přehled ani takzvaná odborná veřejnost.
Výstupy fotoaparátů mimoděk srovnáváme s lidským viděním: to je pořád ještě nedostižně napřed ve všech ohledech, v rozpoznání detailů, barevnosti i dynamickém rozsahu. Přitom lidské oko má bídnou fluidní optiku plus, to přiznejme, docela slušné rozlišení v řádu 120 mega. Hlavně ale za lidským viděním je mozek, tedy nekonečně výkonný procesor. Výkon procesorů ve fotoaparátech se bude zvyšovat – z hlediska marketingu je tu ale problém. Ten výkon se těžko prodává, těžko vysvětlí. Každý pochopí, že stomegový čip má dvakrát větší rozlišení než padesátimegový, takže Pepa z Depa ví, že je dvakrát lepší. Ale do jaké formulky zabalit výkon procesoru?
Asi to nemá smysl. Takže napříště se budeme dál bavit o snímačích, ale to podstatné se bude odehrávat v přítmí, mimo pozornost nezasvěcených.
Pravidelný sloupek v měsíčníku Stereo Video, čtete každý měsíc