Syndrom bílého psa (1)

Přepaly, jak vznikají a jak jim předejít
Nejdříve si řekneme, co to přepaly jsou. Tady je typický přepálený snímek – naše Iriska pózovala trpělivě, byť bez nadšení:

Obrázek vám možná nepřipadá nijak zvláštní. Prostě… bílý pes. Otevřel jsem si ho v softwaru Zoner Photo Studio a zobrazil jsem si slitá místa. Je to zajímavá zobrazovací funkce, která pomáhá analyzovat snímek. Takže, žlutá barva označuje místa, kde se nejvyšší jasy slily do ploch.

Na první pohled si můžete myslet, že jde o stejný obrázek, ale není stejný – z toho druhého zmizely přirozené barvy a objevily se tam barevní plochy a plošky. Tyrkysové plošky znázorňují slité stíny. Jak vidět, porucha obrazu (ano, jde v podstatě o poruchu obrazu, jelikož v jeho určitých místech se ztratila kresba) je v obou krajních polohách – ve stínech a jasech. To souvisí s omezeným dynamickým rozsahem, tedy omezenou schopností zpracovat obraz v široké jasové škále.

Slité stíny ani dynamický rozsah nebudeme dnes řešit, zaměříme se na oblasti vysokých jasů. Takzvané přepálené jasy – a to je to místo na obraze, které je vyznačeno žlutě, se vyskytuje velmi často na našich fotografiích. První snímek, ten se „slitinami“ v obou polohách, kladl příliš velké požadavky na digitální fotoaparát – na sluníčku na silnici seděl bílý pes a v pozadí jsou zastíněné lesní křoviny. Tohle opravdu „digitál“ běžně nezvládá. Podívejme se tedy na umírněnou verzi situace: bílý pes na trávníku.

I na tomto snímku má pes přepálené jasy na hřbete – místo srsti vidíme bílé plochy. Zvýrazníme je známou metodou Photo Studia Zoneru:

Jak se to mohlo stát?
Jsou v zásadě tři druhy měření expozice:

• poměrové měření
• se zvýrazněním středu
• bodové

Tento snímek byl pořízen v prvním režimu – poměrovém měření. Přístroj vyhodnotil světelnou úroveň v celé ploše obrazu a dospěl k nějakému kompromisnímu výsledku: vyhodnotil světlo odražené od trávníku i odražené od psa a podle předem nastavených algoritmů nastavil expozici na nějakou kompromisní hodnotu. Jenže i přesto, že vyhodnotil relativně tmavou trávu a výrazně světlý objekt na trávě (psa), vyšla mu taková expozice, která způsobila přepálený hřbet, tedy místo, které nejvíce odráží sluneční svit.

Obecné poučení tedy zní: při poměrovém měření (někdy zvaném matrixové nebo zonální měření) hrozí nebezpečí, že extrémně světlé předměty budou přepálené, přeexponované.

Jak z toho ven?
Dnes nabídnu jednu metodu: je to expozičním kompenzace. Každý fotoaparát tuto funkci nabízí. Je označena čtverečkem úhlopříčně rozděleným, se značkou plus a mínus. To je symbol jeho funkce – jakmile tuto funkci aktivujeme, můžeme korigovat expozici směrem dolů (do podexpozice) nebo nahoru. V případě, kdy je scéna kontrastní a jsou na ní světlé objekty – zvláště pak ozářené sluncem, je dobré jít s expoziční kompenzací dolů.
Jak moc dolů?
Po aktivaci této funkce se obvykle objeví škála s drobnými čárkami, nebo s e objeví čísla. Čárky na škále nebo čísla obvykle znační třetiny expozičního stupně. Obvykle stačí expozici korigovat na -0,3 nebo -0,7 a přepaly buď zcela zmizí, nebo jsou minimální. Kompenzace na -1 už je extrémní a obvykle vede k celkové podexpozici. Pokud se ale budeme držet v rozmezí -0,3 nebo -0,7, nic neriskujeme. Mnoho lidí fotí za sluníčka trvale na -0,3 ! Obrázky jsou o tón tmavší, mají sytější barvy. Navíc, výsledek můžete kontrolovat na displeji na zadní stěně přístroje, od toho tam ten displej je. Takže „kompenzovanou Iris“ vidíte na poslední ukázce. Trávník pod ní trochu ztmavnul, ale to nevadí, hlavně že má neporušenou srst, a o to šlo především.

Přepaly, jak vznikají a jak jim předejít
Nejdříve si řekneme, co to přepaly jsou. Tady je typický přepálený snímek – naše Iriska pózovala trpělivě, byť bez nadšení:

Obrázek vám možná nepřipadá nijak zvláštní. Prostě… bílý pes. Otevřel jsem si ho v softwaru Zoner Photo Studio a zobrazil jsem si slitá místa. Je to zajímavá zobrazovací funkce, která pomáhá analyzovat snímek. Takže, žlutá barva označuje místa, kde se nejvyšší jasy slily do ploch.

Na první pohled si můžete myslet, že jde o stejný obrázek, ale není stejný – z toho druhého zmizely přirozené barvy a objevily se tam barevní plochy a plošky. Tyrkysové plošky znázorňují slité stíny. Jak vidět, porucha obrazu (ano, jde v podstatě o poruchu obrazu, jelikož v jeho určitých místech se ztratila kresba) je v obou krajních polohách – ve stínech a jasech. To souvisí s omezeným dynamickým rozsahem, tedy omezenou schopností zpracovat obraz v široké jasové škále.

Slité stíny ani dynamický rozsah nebudeme dnes řešit, zaměříme se na oblasti vysokých jasů. Takzvané přepálené jasy – a to je to místo na obraze, které je vyznačeno žlutě, se vyskytuje velmi často na našich fotografiích. První snímek, ten se „slitinami“ v obou polohách, kladl příliš velké požadavky na digitální fotoaparát – na sluníčku na silnici seděl bílý pes a v pozadí jsou zastíněné lesní křoviny. Tohle opravdu „digitál“ běžně nezvládá. Podívejme se tedy na umírněnou verzi situace: bílý pes na trávníku.

I na tomto snímku má pes přepálené jasy na hřbete – místo srsti vidíme bílé plochy. Zvýrazníme je známou metodou Photo Studia Zoneru:

Jak se to mohlo stát?
Jsou v zásadě tři druhy měření expozice:

• poměrové měření
• se zvýrazněním středu
• bodové

Tento snímek byl pořízen v prvním režimu – poměrovém měření. Přístroj vyhodnotil světelnou úroveň v celé ploše obrazu a dospěl k nějakému kompromisnímu výsledku: vyhodnotil světlo odražené od trávníku i odražené od psa a podle předem nastavených algoritmů nastavil expozici na nějakou kompromisní hodnotu. Jenže i přesto, že vyhodnotil relativně tmavou trávu a výrazně světlý objekt na trávě (psa), vyšla mu taková expozice, která způsobila přepálený hřbet, tedy místo, které nejvíce odráží sluneční svit.

Obecné poučení tedy zní: při poměrovém měření (někdy zvaném matrixové nebo zonální měření) hrozí nebezpečí, že extrémně světlé předměty budou přepálené, přeexponované.

Jak z toho ven?
Dnes nabídnu jednu metodu: je to expozičním kompenzace. Každý fotoaparát tuto funkci nabízí. Je označena čtverečkem úhlopříčně rozděleným, se značkou plus a mínus. To je symbol jeho funkce – jakmile tuto funkci aktivujeme, můžeme korigovat expozici směrem dolů (do podexpozice) nebo nahoru. V případě, kdy je scéna kontrastní a jsou na ní světlé objekty – zvláště pak ozářené sluncem, je dobré jít s expoziční kompenzací dolů.
Jak moc dolů?
Po aktivaci této funkce se obvykle objeví škála s drobnými čárkami, nebo s e objeví čísla. Čárky na škále nebo čísla obvykle znační třetiny expozičního stupně. Obvykle stačí expozici korigovat na -0,3 nebo -0,7 a přepaly buď zcela zmizí, nebo jsou minimální. Kompenzace na -1 už je extrémní a obvykle vede k celkové podexpozici. Pokud se ale budeme držet v rozmezí -0,3 nebo -0,7, nic neriskujeme. Mnoho lidí fotí za sluníčka trvale na -0,3 ! Obrázky jsou o tón tmavší, mají sytější barvy. Navíc, výsledek můžete kontrolovat na displeji na zadní stěně přístroje, od toho tam ten displej je. Takže „kompenzovanou Iris“ vidíte na poslední ukázce. Trávník pod ní trochu ztmavnul, ale to nevadí, hlavně že má neporušenou srst, a o to šlo především.