Nezařazené

Světelné ošemetnosti

Jak praví Kašpárek, dnes už to ví celé království, že se přírodní motivy a krajina obzvlášť mají fotit ráno nebo večer, rozhodně ne přes poledne. Ráno a večer je slunce nízko, takže vše je krásně plastické, a navíc světlo má příjemně teplou barvu. Takové světlo bylo minulou sobotu, když jsme s Dílnou fotili z rozhledny na Petříně, tohle je focené Canonem 1100D a objektivem 75-300. V takovém světle nemusíte dohromady nic dělat, světlo to udělá za vás.

Jenže to světlo musí splňovat několik parametrů. Jednak musí mít dobrý úhel, tedy závisí na výšce slunce nad obzorem; s tou souvisí i jeho teplota, čím níž je slunce nad obzorem, tím teplejší má světlo barvu. Jenže zároveň klesá jeho intenzita a v tom je zakopaný pes. Velmi často máme pocit, že je nádherné světlo a pak, když tu fotku vyfotíme, nastává zklamání.

Tento snímek pořídil jeden z posluchačů Dílny. Řídil se zásadami focení při osvětlení, jemuž říkám “happy hour”, tedy “šťastná hodinka”, které je vhodné pro noční záběry. V takovém případě je třeba exponovat silně do podexpozice a světla pak udělají tu správnou noční atmosféru. Někdy to funguje dobře io bez světel, pokud je světlo prudké, jako tady:

Ale na předchozím záběru to nefungovalo, protože světlo bylo už chabé, moc profiltrované atmosférou.

Je to ošidná věc, protože naše oči, které jsou mnohokrát citlivější než fotografické čipy a procesory, vnímají světelnou atmosféru. My vidíme to, co foťák nedokáže vyfotit. Vnímáme kouzelnou světelnou atmosféru, srdce buší, zmáčkneme spoušť… a ono to tam není, protože intenzita světla byla slabá, kontrasty byly malé. Naposledy jsem takovou situaci zažil na Eduardově skále v Krušných horách. Je to nádherné místo, stojí za výhled a v zimě je odtud jistě vidět nádherný východ slunce. Teď v pozdním jaře slunce vychází za lesem, nicméně to nízké slunce krásně skálu osvítí. Ale jak jsem řekl, když jsem tam byl, jeho intenzita byla slabá, takže efekt – nic moc:

Tady nepomůže žádné čarování s nastavením foťáku, žádná kompenzace expozice nebo zvýšení kontrastu. Bylo kouřmo, světlo se v mlžném oparu rozptýlilo a výsledek je mdlý. Takže, co s tím?

Situace je značně snazší, pokud fotíme v RAW formátu. Jde nám přece o to, abychom zvýraznili červenou barvu na Eduardově skále. Kdybychom plošně zvýšili sytost, zvýšíme sytost i zelené louce a modravým horám. Při vyvolání RAW v konvertoru – pokud je slušný, jako na př. konvertor Zoneru Pohoto Studia 13 anebo Camera Raw Pohotoshopu (a mnohé další, uvádím ty, s jimiž pracuji), dovede selektivně upravovat barvu v barevném prostoru HSL (odstín, sytost, světlost). Práce je s tím jednoduchá, naše ukázka je nejdřív v Zoneru:

Druhá ukázka zobrazuje analogickou pracovní plochu v Camera Raw. V obou případech vidíte, že škála barev je rozložená jako duha od červené po purpurovou, v CR do osmi a v Zoneru dokonce do dvanácti odstínů. Ovládání se lehce liší, v CR musíte ladit odstín, sytost a světlost na různých kartách, v Zoneru jen na jedné a navíc při změně odstínu výsledek vidíte (zde je to příklad oranžové).

Podstatné je, že při tomto postupu jen nastavujete parametry pro vyvolání barev, a ty se vyvolají v plné kvalitě. Navíc je lze vyvolat v 16bitovém provedení, takže při další úpravě dojde k minimálním ztrátám.

Je vidět, že jsme se touto úpravou od původního bledého obrázku dostali daleko – no a tím pádem hodně blízko autentickému světelnému dojmu, jaký toho rána na Eduardově skále skutečně panoval. Takže – nelze spoléhat na to, že se náš dojem nutně zobrazí na fotce, zvlášť při slabé intenzitě světla. Někdy je třeba věci pomoct, a v RAW úpravě se to dělá snadněji než jinými způsoby.

Jak praví Kašpárek, dnes už to ví celé království, že se přírodní motivy a krajina obzvlášť mají fotit ráno nebo večer, rozhodně ne přes poledne. Ráno a večer je slunce nízko, takže vše je krásně plastické, a navíc světlo má příjemně teplou barvu. Takové světlo bylo minulou sobotu, když jsme s Dílnou fotili z rozhledny na Petříně, tohle je focené Canonem 1100D a objektivem 75-300. V takovém světle nemusíte dohromady nic dělat, světlo to udělá za vás.

Jenže to světlo musí splňovat několik parametrů. Jednak musí mít dobrý úhel, tedy závisí na výšce slunce nad obzorem; s tou souvisí i jeho teplota, čím níž je slunce nad obzorem, tím teplejší má světlo barvu. Jenže zároveň klesá jeho intenzita a v tom je zakopaný pes. Velmi často máme pocit, že je nádherné světlo a pak, když tu fotku vyfotíme, nastává zklamání.

Tento snímek pořídil jeden z posluchačů Dílny. Řídil se zásadami focení při osvětlení, jemuž říkám “happy hour”, tedy “šťastná hodinka”, které je vhodné pro noční záběry. V takovém případě je třeba exponovat silně do podexpozice a světla pak udělají tu správnou noční atmosféru. Někdy to funguje dobře io bez světel, pokud je světlo prudké, jako tady:

Ale na předchozím záběru to nefungovalo, protože světlo bylo už chabé, moc profiltrované atmosférou.

Je to ošidná věc, protože naše oči, které jsou mnohokrát citlivější než fotografické čipy a procesory, vnímají světelnou atmosféru. My vidíme to, co foťák nedokáže vyfotit. Vnímáme kouzelnou světelnou atmosféru, srdce buší, zmáčkneme spoušť… a ono to tam není, protože intenzita světla byla slabá, kontrasty byly malé. Naposledy jsem takovou situaci zažil na Eduardově skále v Krušných horách. Je to nádherné místo, stojí za výhled a v zimě je odtud jistě vidět nádherný východ slunce. Teď v pozdním jaře slunce vychází za lesem, nicméně to nízké slunce krásně skálu osvítí. Ale jak jsem řekl, když jsem tam byl, jeho intenzita byla slabá, takže efekt – nic moc:

Tady nepomůže žádné čarování s nastavením foťáku, žádná kompenzace expozice nebo zvýšení kontrastu. Bylo kouřmo, světlo se v mlžném oparu rozptýlilo a výsledek je mdlý. Takže, co s tím?

Situace je značně snazší, pokud fotíme v RAW formátu. Jde nám přece o to, abychom zvýraznili červenou barvu na Eduardově skále. Kdybychom plošně zvýšili sytost, zvýšíme sytost i zelené louce a modravým horám. Při vyvolání RAW v konvertoru – pokud je slušný, jako na př. konvertor Zoneru Pohoto Studia 13 anebo Camera Raw Pohotoshopu (a mnohé další, uvádím ty, s jimiž pracuji), dovede selektivně upravovat barvu v barevném prostoru HSL (odstín, sytost, světlost). Práce je s tím jednoduchá, naše ukázka je nejdřív v Zoneru:

Druhá ukázka zobrazuje analogickou pracovní plochu v Camera Raw. V obou případech vidíte, že škála barev je rozložená jako duha od červené po purpurovou, v CR do osmi a v Zoneru dokonce do dvanácti odstínů. Ovládání se lehce liší, v CR musíte ladit odstín, sytost a světlost na různých kartách, v Zoneru jen na jedné a navíc při změně odstínu výsledek vidíte (zde je to příklad oranžové).

Podstatné je, že při tomto postupu jen nastavujete parametry pro vyvolání barev, a ty se vyvolají v plné kvalitě. Navíc je lze vyvolat v 16bitovém provedení, takže při další úpravě dojde k minimálním ztrátám.

Je vidět, že jsme se touto úpravou od původního bledého obrázku dostali daleko – no a tím pádem hodně blízko autentickému světelnému dojmu, jaký toho rána na Eduardově skále skutečně panoval. Takže – nelze spoléhat na to, že se náš dojem nutně zobrazí na fotce, zvlášť při slabé intenzitě světla. Někdy je třeba věci pomoct, a v RAW úpravě se to dělá snadněji než jinými způsoby.