Nezařazené

Studený vzduch, velké kontrasty

Jaro je za dveřmi. Když vysvitne sluníčko, v studeném vzduchu dělá obrovské světelné kontrasty. Co s tím, jak na to reagovat? Není to nic těžkého, lze to zvládnout poměrně jednoduše.

Jako obvykle, začneme příkladem. Dejme tomu, že je před námi takováto situace:

 


 

Jaro je za dveřmi. Když vysvitne sluníčko, v studeném vzduchu dělá obrovské světelné kontrasty. Co s tím, jak na to reagovat? Není to nic těžkého, lze to zvládnout poměrně jednoduše.

Jako obvykle, začneme příkladem. Dejme tomu, že je před námi takováto situace:

 


 

Je to obyčejná ulice za slunečného dne. Takto vypadá, když se na ni díváte, Jakmile ji ale vyfotíte, bude pravděpodobně vypadat takto:

 


 

Řeknete, že to není žádná katastrofa, ale ona to je katastrofa, stačí se o tom přesvědčit náhledem přepalů. Přepálené jasy ve všech třech kanálech RGB (červená, zelená a modrá) jsou vyznačeny žlutě, kanály dle své barvy, zde je přepálená modrá. Přepálený kanál není katastrofa, ale všechny tři nelze napravit, tam je kresba nenávratně zničena.

 


 

Co s tím? Nejdříve si řekněme, jak se to mohlo stát. Podívejme se na následující obrázek, ten byl vyfocen bez jakýchkoli fíglů a triků a žádné přepaly v sobě nemá:

 


 

Je to dáno tím, že ostře nasvícená plocha a zastíněná plocha jsou v poměru plus mínus 1:1. Expoziční automatika totiž snímá informace z různých míst obrazu, poměřuje je, vyhodnocuje a dochází k nějakému kompromisu. Jakmile je stínů oproti jasům moc a jsou příliš hluboké, automatika nastaví chybně expozici a tím pádem se přepálí jasně nasvícené oblasti:

 

 

Tady vidíte poměr stínů a jasů na obou obrázcích. Takže, co s tím?

Obecně vzato, celkem se vyplácí nastavit si expoziční kompenzaci do mínusu. Záleží samozřejmě na okolnostech, jak moc do mínusu. Kompenzací o jeden díleček, tedy na -1/3 EV nic nezkazíme. Když slunce pálí hodně, dejte -2/3 EV – nastavuje se to tam, kde je značka +- ve čtverečku, všechny fotoaparáty to mají stejné. Je tu ale ještě jedna možnost – totiž před expozicí namířit fotoaparát na oblast nejvyšších jasů, namáčknout spoušť (říkám tomu nabrat expozici), pak dokončit záběr a spoušť stisknout. V našem případě tedy namířím nahoru a namáčknu:

 


 

Když se podívám na poměr jasů a stínů, přičemž i ta modrá je dosti temná!, výsledek vypadá takto:

 


 

Vidíte, že je to zase více méně půl napůl, stíny a světlé oblasti. No a pak mám obrázek exponovaný dobře:

 


 

Takže, závěrem, jak na to? Co je lepším, expoziční kompenzace, nebo porada “s nebeskými bratry”, jak tomu říká Bryan Peterson, autor vynikajících, do češtiny přeložených příruček o fotografování?

Když budu fotit více záběrů s více méně shodným poměrem stínů a vysokých jasů, asi bude jednodušší a šikovnější si nastavit kompenzaci. Kvůli jednomu záběru ale nebudu štelovat aparát, to opravdu půjdu na poradu s nebeským bratrem. Každopádně je třeba mít na paměti, že to slunce svítí fakt hodně (když svítí) a je to dobrý sluha, ale zlý pán.

Jaro je za dveřmi. Když vysvitne sluníčko, v studeném vzduchu dělá obrovské světelné kontrasty. Co s tím, jak na to reagovat? Není to nic těžkého, lze to zvládnout poměrně jednoduše.

Jako obvykle, začneme příkladem. Dejme tomu, že je před námi takováto situace:

 


 

Je to obyčejná ulice za slunečného dne. Takto vypadá, když se na ni díváte, Jakmile ji ale vyfotíte, bude pravděpodobně vypadat takto:

 


 

Řeknete, že to není žádná katastrofa, ale ona to je katastrofa, stačí se o tom přesvědčit náhledem přepalů. Přepálené jasy ve všech třech kanálech RGB (červená, zelená a modrá) jsou vyznačeny žlutě, kanály dle své barvy, zde je přepálená modrá. Přepálený kanál není katastrofa, ale všechny tři nelze napravit, tam je kresba nenávratně zničena.

 


 

Co s tím? Nejdříve si řekněme, jak se to mohlo stát. Podívejme se na následující obrázek, ten byl vyfocen bez jakýchkoli fíglů a triků a žádné přepaly v sobě nemá:

 


 

Je to dáno tím, že ostře nasvícená plocha a zastíněná plocha jsou v poměru plus mínus 1:1. Expoziční automatika totiž snímá informace z různých míst obrazu, poměřuje je, vyhodnocuje a dochází k nějakému kompromisu. Jakmile je stínů oproti jasům moc a jsou příliš hluboké, automatika nastaví chybně expozici a tím pádem se přepálí jasně nasvícené oblasti:

 

 

Tady vidíte poměr stínů a jasů na obou obrázcích. Takže, co s tím?

Obecně vzato, celkem se vyplácí nastavit si expoziční kompenzaci do mínusu. Záleží samozřejmě na okolnostech, jak moc do mínusu. Kompenzací o jeden díleček, tedy na -1/3 EV nic nezkazíme. Když slunce pálí hodně, dejte -2/3 EV – nastavuje se to tam, kde je značka +- ve čtverečku, všechny fotoaparáty to mají stejné. Je tu ale ještě jedna možnost – totiž před expozicí namířit fotoaparát na oblast nejvyšších jasů, namáčknout spoušť (říkám tomu nabrat expozici), pak dokončit záběr a spoušť stisknout. V našem případě tedy namířím nahoru a namáčknu:

 


 

Když se podívám na poměr jasů a stínů, přičemž i ta modrá je dosti temná!, výsledek vypadá takto:

 


 

Vidíte, že je to zase více méně půl napůl, stíny a světlé oblasti. No a pak mám obrázek exponovaný dobře:

 


 

Takže, závěrem, jak na to? Co je lepším, expoziční kompenzace, nebo porada “s nebeskými bratry”, jak tomu říká Bryan Peterson, autor vynikajících, do češtiny přeložených příruček o fotografování?

Když budu fotit více záběrů s více méně shodným poměrem stínů a vysokých jasů, asi bude jednodušší a šikovnější si nastavit kompenzaci. Kvůli jednomu záběru ale nebudu štelovat aparát, to opravdu půjdu na poradu s nebeským bratrem. Každopádně je třeba mít na paměti, že to slunce svítí fakt hodně (když svítí) a je to dobrý sluha, ale zlý pán.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve:
Designed by WPZOOM