Stálá světelnost

Četl jsem, že světelnost objektivu je v nějakém vztahu k ohniskové vzdálenosti, takže s nárůstem ohniskové vzdálenosti se zvyšuje nejnižší clonové číslo. Proč má objektiv Panasonicu (myslím, že jsem si toho všiml u FZ10) konstantní světelnost v celém rozsahu zoomu?
Z dopisu čtenáře) Zoomy té nejvyšší třídy „drží světelnost“ při změně ohniska. Anebo ještě jinak: některé zoomy mají dejme tomu rozsah zoomu 1:3, ale při zoomování se světelnost zmenší jen o 1/2 clony, ale u jiného objektivu zase s rozsahem 1:3 světelnost klesne o 1,5 EV.
Ona totiž ta poučka, že světelnost je poměr průměru vstupní čočky a ohniska je především velmi zastaralá a moderní optika ji dávno překonala. Učili jsme se, že když – dejme tomu – je průměr vstupní čočky 25 mm a ohnisková vzdálenost je 50 mm, pak je světelnost 50:25=2, čili F2 respektive f/2. Když bude 30 mm, bude světelnost F1,6 (což by bylo nepraktické a jsme zvyklí spíše na světelnost F1.4).
Když ale si vezmeme měřítko a začneme měřit čočky, daleko se nedostaneme. Praxe výroby objektivů je od této poučky velmi vzdálená. Stejně jako překonala všechny poučky o ohniskové vzdálenosti a fyzické vzdálenosti soustavy od citlivé plochy.
Za mého mládí byl limit ohniska použitelného v jednooké zrcadlovce 36 mm, protože kdyby vzdálenost byla menší, zrcátko by třísklo do objektivu. No a pak se „něco stalo“ a ohnisko je mnohem kratší, než fyzická vzdálenost od citlivé plochy.
K té světelnosti. Ta klasická definice je poněkud kuchyňská, byť v podstatě platná. Přesnější definice totiž počítá se schopností systému „pochytit“ světlo. Všiml jsme si právě u toho Panasonicu, že při zoomování na delší ohnisko nějaký vnitřní optický člen viditelně „pluje vzhůru“, blíží se přední vstupní čočce. To je, myslím, klíč k pochopení té záhady. Připadá mi, jako kdyby ten objektiv při krátkém ohnisku se světlu jakoby uzavíral (a držel tedy světelnost ve smyslu propustnost na 2.8 a když se ohnisko zvětšuje, tu propustnost by posunem optického členu vpřed zvětšoval. Je to jako kdyby objektiv takto konstruovaný měl rezervu, aby i při nejdelším ohnisku mohl mít světelnost v našem příkladu F2.8 a pak si ji udrží i při zkracování ohniska. Však také jsou objektivy se stálou světelností obvykle větší, mohutnější a také dražší, než běžné zoomy.

Četl jsem, že světelnost objektivu je v nějakém vztahu k ohniskové vzdálenosti, takže s nárůstem ohniskové vzdálenosti se zvyšuje nejnižší clonové číslo. Proč má objektiv Panasonicu (myslím, že jsem si toho všiml u FZ10) konstantní světelnost v celém rozsahu zoomu?
Z dopisu čtenáře) Zoomy té nejvyšší třídy „drží světelnost“ při změně ohniska. Anebo ještě jinak: některé zoomy mají dejme tomu rozsah zoomu 1:3, ale při zoomování se světelnost zmenší jen o 1/2 clony, ale u jiného objektivu zase s rozsahem 1:3 světelnost klesne o 1,5 EV.
Ona totiž ta poučka, že světelnost je poměr průměru vstupní čočky a ohniska je především velmi zastaralá a moderní optika ji dávno překonala. Učili jsme se, že když – dejme tomu – je průměr vstupní čočky 25 mm a ohnisková vzdálenost je 50 mm, pak je světelnost 50:25=2, čili F2 respektive f/2. Když bude 30 mm, bude světelnost F1,6 (což by bylo nepraktické a jsme zvyklí spíše na světelnost F1.4).
Když ale si vezmeme měřítko a začneme měřit čočky, daleko se nedostaneme. Praxe výroby objektivů je od této poučky velmi vzdálená. Stejně jako překonala všechny poučky o ohniskové vzdálenosti a fyzické vzdálenosti soustavy od citlivé plochy.
Za mého mládí byl limit ohniska použitelného v jednooké zrcadlovce 36 mm, protože kdyby vzdálenost byla menší, zrcátko by třísklo do objektivu. No a pak se „něco stalo“ a ohnisko je mnohem kratší, než fyzická vzdálenost od citlivé plochy.
K té světelnosti. Ta klasická definice je poněkud kuchyňská, byť v podstatě platná. Přesnější definice totiž počítá se schopností systému „pochytit“ světlo. Všiml jsme si právě u toho Panasonicu, že při zoomování na delší ohnisko nějaký vnitřní optický člen viditelně „pluje vzhůru“, blíží se přední vstupní čočce. To je, myslím, klíč k pochopení té záhady. Připadá mi, jako kdyby ten objektiv při krátkém ohnisku se světlu jakoby uzavíral (a držel tedy světelnost ve smyslu propustnost na 2.8 a když se ohnisko zvětšuje, tu propustnost by posunem optického členu vpřed zvětšoval. Je to jako kdyby objektiv takto konstruovaný měl rezervu, aby i při nejdelším ohnisku mohl mít světelnost v našem příkladu F2.8 a pak si ji udrží i při zkracování ohniska. Však také jsou objektivy se stálou světelností obvykle větší, mohutnější a také dražší, než běžné zoomy.