Tentokrát má soutěž naprosto volné téma – Tunel do vzpomínky může být opravdu cokoli. Tím se naznačuje, že jde o zcela volný parket a že každý na něm může zatančit, co umí. V poločase se sešlo sto fotek, to je dosti málo a podezírám, že si mnozí schovávají své bomby na konec. Pojďme se podívat na pět fotek, které mě zaujaly. Nic to neznamená, protože jsem jen jeden z porotců a tentokrát bude průběh jiný: průběžná porota v podstatě udělá předvýběr a teprve POTOM zasedne porota a vybere finál: zástupce firmy EIZO v České republice Antonín Charvát (EIZO věnuje cenu tohoto kola, čtyřiadvacetipalcový monitor CX241), lektoři Ateliéru fotografické praxe AFOP Vít Mádr, Kamil Rodinger a Martin Sahula, a také já.
Už od začátku se drží v první desítce práce Ondreje Čechvaly Tiene minulosti. Je to profesionální fotograf, podle jeho stránky ho živí hlavně svatební fotografie. Toto je bezesporu dílo založené na konceptu, pečlivé přípravě a detailním provedení. Troufnu si odhadnout, že v první desítce asi zůstane, samozřejmě o vítězství nechci spekulovat.
Michaela Vobořilová je pražský fotograf, má svoji stránku na FotoVideu a prohlašuje, že propadla focení a fotí všechno, co ji nějak zaujme. Což je sympatické. Mě zaujala série jejích tří fotek, zaslala je právě v polovině listopadu. Všechny tři jsou černobílé, ve stylu retro – připopmínají mi zlatá léta šedesátá. Všechny tři obsahují náznak příběhu. V jistém smyslu tahle fotka stojí na opačném konci škály než ta prvně uvedená. Zde nebyl u zrodu koncept a nenásledovala pracná realizace. Toto je v tradici spatřené fotografie. Zdánlivě snazší… až na to, že ke schopnosti spatřit musí člověk dozrát a to dá práci a chce to i čas.
Miroslav Prouza, taktéž profesionální fotograf, se naší soutěže účastní už od loňského ledna a vždy jeho práce budí pozornost. Je mu blízká i živá fotka, v srpnu to byla reportážní fotka z budapešťského náměstí Keleti, tentokrát je to naopak fotka aranžovaná a v postprodukci upravená. I na tom se projevuje profesionalita, tato fotka bezesporu vychází ze zadání Tunel do vzpomínky, třebaže se v úvodním článku soutěže naznačuje, že je téma fakticky zcela volné.
Výtvarně řešený je příspěvek Jarmily Teglové. Její snímky můžete najít v galerii Megapixelu . Nemají zcela jednotný pohled – a je zajímavé, jaké jsou její oblíbené fotky: zpravidla to jsou krajiny, přičemž ona sama se klasicky pojaté krajině věnuje jen málo. Toto je už spíš foto-grafika než fotografie a trochu to připomíná styl Zuzany Vitvarové (ta se též umístila na jednom z předních míst).
Tomáš Salač má svoji galerii na serveru FotoAparát. Sedí mu čisté, klidné kompozice. Moc se mi líbí jeho Vidlička, kdo by to byl řekl, že se obyčejná vidlička dá vyfotit zajímavě. Jeho Waltz je zcela určitě součástí Tunelu do vzpomíky, dvojice k nám vtančila ze starýách časů a sotva zavřeme oči, zase odtančí.
Závěrečná porota bude mít těžkou práci už proto, že odpadne ono kritérium zadání. Tady jde skutečně o to – ukaž se. No a odměna je tentokrát velmi velkorysá, monitor EIZO, to už stojí za snahu!
