Tentokrát to vyšlo pravdu na polovinu měsíce! Opět vás zvu na zastavení nad pěti fotografiemi, které nejsou na prvních místech v průběžné soutěži, ale podle mého názoru stojí za pozornost – ostatně, všechny jsou pozoruhodné a doporučuji si občas soutěž prohlédnout, už pro inspiraci.
Tentokrát to vyšlo pravdu na polovinu měsíce! Opět vás zvu na zastavení nad pěti fotografiemi, které nejsou na prvních místech v průběžné soutěži, ale podle mého názoru stojí za pozornost – ostatně, všechny jsou pozoruhodné a doporučuji si občas soutěž prohlédnout, už pro inspiraci.
Snímek Zuzany Vitvarové nemá název, žádný nepotřebuje. Je to graficky čistá fotka s příběhem – hodně mi připomíná klasickou ruskou školu reportážní fotografie, jak jsem ji před léty poznával v měsíčníku Sovetskoje foto: časopis byl mizerně tištěný, ale obsahoval skvělé fotky. Ona je to tak trochu sibiřská fotografie…
Nerušit! Spím. To je fotka od Rudolfa Vága, dalšího pravidelného účastníka. Další ukázka na téma v jednoduchosti je síla. Zkratkou řečeno vše. Jistě je tu problém, který dal podnět k přemýšlení: jaký má být poměr osvětleného barevného k černému? Ono se to dá takřka libovolně měnit. Autor volil hodně velkou černou plochu, aby umocnil pocit jakési izolace, osamělosti toho malinkého spáče. Ale dá se to řešit i jinak a taky bychom možná došli k zajímavému vyznění.
Portrét autistky Aničky I. nakonec asi skončí někde vpředu. Je to fotka toho druhu, kdy mi leží v hlavě. Viděl jsem ji a vracím se k ní. A mimoděk myslím na ty hádky, který objektiv kreslí takhle a jaký má mikrokontrast… Čím je to vlastně focené? V EXIF nic není, na další autorově fotce je zaznamenaný Samsung Galaxy Ace… Je to nějak proostřené dozadu, co na tom záleží?
Přišlo málo akčních dětských fotek. I tohle je vlastně montáž, jmenuje se Zfalšovaný tandem, pořídil Jiří Bína. Hezký nápad dobře provedený a zaslouží si postrčit bodově trochu dopředu.
Učinil jsem.
Uzavřu další vzácnou akční fotkou. Bublifuková, pořídila Monika Sandrová. Ono je těžké dostat do snímku tlupy dětí nějaký řád. Dětí je tu pět (pána v modré košili nebudeme vnímat) a skvěle se povedlo, že každé dítě má svůj výraz a nekryjí se. Ústřední je samozřejmě ta holčička se srdíčkem na tričku. Fotku jsem vylovil odněkud ze zadní čáry… a ona je fakt moc dobrá! No a protože se nestává, že by slepé kuře našlo zrno, nebylo tomu ani tentokrát, podívejte se na autorčiny fotky v Zoneramě…
Ta tam má všechno možného včetně dětiček habaděj. Těším se na další fotky!
