Ono je to těžko soudit, co to je zvláštní technika. Je panorama složené ze tří fotek zvláštní technika? Je a není. Bude kolem toho asi mnoho dohadů a taky – jak hodnotit míru zvláštnosti? V každém laciném foťáku máte tzv. Kreativní filtry a pak vám to samo fotí v režimu „drama“ nebo „drsná černobílá“. Porotců je nás šestnáct, byť zdaleka ne každý se činně účastní, a každý z těch kdo fotky přijímají do soutěže má jinak nastavená kritéria. V tomto kole se snažím zohlednit ideu a vtip, nebo naopak: nezohledňuji sám fakt, že je fotka nějak upravená. Prostě – aby to nebylo samoúčelné.
Ono je to těžko soudit, co to je zvláštní technika. Je panorama složené ze tří fotek zvláštní technika? Je a není. Bude kolem toho asi mnoho dohadů a taky – jak hodnotit míru zvláštnosti? V každém laciném foťáku máte tzv. Kreativní filtry a pak vám to samo fotí v režimu „drama“ nebo „drsná černobílá“. Porotců je nás šestnáct, byť zdaleka ne každý se činně účastní, a každý z těch kdo fotky přijímají do soutěže má jinak nastavená kritéria. V tomto kole se snažím zohlednit ideu a vtip, nebo naopak: nezohledňuji sám fakt, že je fotka nějak upravená. Prostě – aby to nebylo samoúčelné.
Tolik tedy úvodem k aktuálnímu kolu. Jako obvykle v poločase uvádím fotky, které nejsou na předních místech, nicméně nějak mě zaujaly. Například práce Je na Marsu život, nebo ne? Od Petra Vlacha by mohla zavdat k debatě, jestli je to vůbec fotka – jde o koláž. Původně jsem si myslel, že pochází se zdrojů, které autor pravděpodobně sám nepořídil. Po publikaci článku se autor ozval: Všechny použité snímky jsem fotil osobně v různých částech světa, samozřejmě s výjimkou marsovského vozítka, tam jsem opravdu zatím nebyl. Tuto fotku jsem si někde vypůjčil, pánům v NASA se tímto omlouvám, píše Petr Vlach.
Každopádně je to milý fór, založený na nápadu.
V jiném gardu je třeba vnímat snímek „2“ od Lukáše Ďúrana, on se tedy soustavně podepisuje jako Lukas Duran a v naší soutěži pravidelně boduje. Je to tím, že on umí… Tahle fotka je momentálně na desátém místě, nicméně je to určitě obraz, který si budu pamatovat. Nápad a mistrovské zpracování, poezie, vzpomínka na Malého prince, vizualita dotažené do detailu – viz ty větvičky v pravém dolním rohu. Úžasná fotka.
Jana Vážná se speciálním technikám věnuje soustavně a v naší soutěži už nejednou zazářila. To už je na pomezí fotografie a malby – a především je na začátku jasně definovaná vize. V tom je to kouzlo – nikoli banální fotka, kterou ozvláštním tím, že na ni pustím tucet filtrů. Vize… a technika slouží k jejímu vyjádření.
Zuzana Vitvarová je u nás pravidelný host a její práce jsou ozdoba a inspirace průběžné soutěže. Její imaginace je, jak se zdá, nevyčerpatelná. Tento obraz se jmenuje Sociální bubliny. Opět, je to kompozice složená z dílčích prvků a od klasické fotografie je to na hony vzdálené. Kdo ale naši soutěž pravidelně sleduje tak ví, že paní Zuzana umí fotit. Klobouk dolů.
Uzavřu fotkou, která opravdu vznikla ve fotoaparátu, abych vyšel vstříc milovníkům klasiky. Jmenuje se Taneční a někdo může mít námitky proti podivné barevnosti té zrzavé partie vpravo. Každopádně to ale je fotografie, má to pohyb a vtip a taky připomínka, že jde o fotografickou soutěž a nikoli jen o volnou grafiku. Autorka je Monika Sandrová.
Soutěž je v poločase, vítěze budeme znát první prosincovou neděli. Chápu, že téma je obtížné a prací se nesejdou tři stovky, jako v předchozím kole. Ale každý snímek z těch dosavadních čtyřiaosmdesáti má svůj nápad a přístup. Jako přídavek dám ten doposud poslední, jmenuje se Kamarádi a je od Standy Krčky. Vždyť je to krásná, graficky pojatá fotka!
