Je to klasická výtvarná disciplína, už jsme ji tu měli několikrát. I teď v březnu se tu sešly pozoruhodné práce. Většinou jde o tzv. nalezená zátiší, tedy – něco vidím a s tím pracuji. Jako obvykle sahám po ukázkách nikoli z předních míst v pořadí. Tentokrát mohu prohlásit, že zatím všechny zaslané práce plní nároky na řádné zátiší! Je to ale soutěž, porotci porotují, pořadí se mění. Přestaňme tedy mudrovat a podívejme se na obrázky.
Je to klasická výtvarná disciplína, už jsme ji tu měli několikrát. I teď v březnu se tu sešly pozoruhodné práce. Většinou jde o tzv. nalezená zátiší, tedy – něco vidím a s tím pracuji. Jako obvykle sahám po ukázkách nikoli z předních míst v pořadí. Tentokrát mohu prohlásit, že zatím všechny zaslané práce plní nároky na řádné zátiší! Je to ale soutěž, porotci porotují, pořadí se mění. Přestaňme tedy mudrovat a podívejme se na obrázky.
Tři krásná zátiší poslala Kristina Ovečková. Připomenu, že zvítězila v lednovém kole, kdy šlo o „the best“ z toho nafoceného v uplynulém roce. Při předávání výhry, fotoaparátu Nikon, jsem se s ní radil o tématu pro březen – a je z toho zátiší, které ona ráda fotografuje. Tuhle fotku jsem objevil na nějakém 37. místě: autorka má svůj styl, svůj pohled, je v tom patrný rukopis. Všechny znaky dobré fotografie! Předpokládám, že jedna z jejích zátiší se umístí v první pětce…
Klasické zátiší zaslala Petra Slípková. Je to zátiší aranžované, s obdivuhodným citem pro barevnost. Tvarový minimalismus, avšak důmyslné nasvícení objektů, to dává obrazu zvláštní kouzlo.
Nad zátiším se málo kdy smějeme… Ani na tomto obrázku není nic moc k smíchu, je to zajímavě kombinovaná hra tvarů, hodně to připomíná poetiku dvacátých let minulého století, vzpomenu na Man Raye… Obrázek se jmenuje Pan a paní Dopitovi, to je ten žertík v obrázku zakletý. Byl by ale poutavý i bez toho názvu!
Megas Lakkos je další pravidelný účastník průběžné soutěže. Vždy přináší originální pohled s důrazem na jednoduchost a výraznost tvarů. Nejinak tomu není ani u tohoto obrázku:
Uzavřu příspěvkem Soňi Šeré. Tady věru nevystopujeme žádnou snahu o jednoduchost! Je to velmi komplikované zátiší, umně aranžované a citlivě nasvícené. Autorka poslala tři varianty, ústřední motiv je lebka a kolem jsou další propriety, výsadní místo mají svíčky. Tady vidíme, jak je těžké zátiší klasického typu sestavit… aby vypadalo přirozeně, aby to nebyla nakupenina nesourodých prvků.
Nicméně opakuji, sešlo se tentokrát zatím jen vcelku málo prací, ale i ta fotografie na posledním (105. místě) pořadí je svým způsobem zajímavá. Má vtip, je přehledně uspořádaná a splňuje všechny atributy řádného zátiší. Teď už ji na 105. místě nenajdete… coby porotce jsem jí přidal hlasy a poslal ji kupředu…
