Aktuality, Tvorba

Soutěž v poločase – voda

V pondělí jsem se tu svěřoval s nesnázemi při focení vody. Dnes bych to rád dokumentoval na pár ukázkách z naší soutěže, která je právě v poločase. Petr Mudrák vyfotil vodu v příboji. EXIF se ztratil při editaci, fotka zjevně pořízena delším ohniskem a krátkým časem při celkem malé cloně, soudě podle hloubky ostrosti. Je to ilustrace toho, o čem jsem se zmiňoval v pondělí. Ty příboje jsou super na koukání. Pak to člověk vyfotí, všechno tam je, voda lítá, skály, krůpěje, jenom to drama tam chybí. Já to dokonce fotil i podvodním foťákem, abych se nemusel bát zničujícího efektu mořské vody (spolehlivý zabiják fotoaparátů). Tak je to s focením příboje…

Další téma úžasné na koukání a neobyčejně obtížné na vyfocení je hasičská zábava pro děti – naposledy jsem to zkoušel fotit letos o dětském dnu u nás ve Zvoli. Tahle fotka Milana Bačika je mimořádně zdařilá! O co jde? Hasiči nastříkají pěnu a děti v ní řádí. Když je to v protisvětle (zde je to v protisvětle), je to o to lepší. Hrozně těžko se z toho vyloupne nějaký řád, nějaká kompozice. Vzít to teleobjektivem, zachytíte jeden obličejík a to je srabárna. Podle mého pravidla tří se těžko zvládá větší počet lidí na fotce než tři. Musí to být příznivá konstelace… Tady hraje dobrou roli gesto a pohled holčičky v levé třetině a holčička vpravo obraz dobře rámuje. Ne, opravdu to není jednoduché, ale povést se to jednou musí! Milanovi Bačikovi se to povedlo velmi dobře.

Obdobný problém je zaklet ve snímku Vodní hrátky Jiřího Bíny. Asi platí, že čím je motiv jaksi zábavně atraktivnější, tím těžší je tu atraktivnost nějak zachytit. Tady se naprosto nedá nic vytknout, je to kompozičně v pořádku, je výborné, že oba koulaři se na sebe koukají, má to diagonálu, všechno tu sedí. Jenomže u takových předem legračních motivů je těžké dodat nějakou přidanou hodnotu.


Velmi často se fotí odrazy v louži. Dokonce si vzpomínám, že moje vůbec první fotka života se zbrusu novým Flexaretem IVa byl odraz holého stromu v louži po dešti na Maninách. Dana Klimešová v louži moc hezky zabrala slunce a nechala ho prozářit list. Kanálová mříž je tam skvělá a ten lesk v dlažbě taky. Jen bych se zbavil toho vršku, dělicí čára silnice, ta strašně odvádí pozornost! Čím méně prvků ve fotce je, tím líp a tady se těch nadbytečných zbavíme velmi snadno.

Abych ale jenom neremcal… Sice obvykle remcám proti rozmazané vodě, ale tady ten Vodopád Malé Moravy od Jana Mikloška je v tom rozmazání skvěle působivý. Je to kompoziční klasika, to je snad jediné hendikep, protože obvykle vyhrávají fotky s nějakou neobvyklostí, nějakým postřehem, fórem. Ale kdyby měla být cena za dokonalost, tak tahle fotka ji zaslouží.


Když už jsme u fóru, tak ten je dokonalý na fotce Oldy Vylety, je v záhlaví článku. Tady je ukázka, že vždy neplatí zásada jděte blíž. Fór fotky je právě v tom, že je tu kontext těch dvou postaviček a modré mořské plochy. Nádherná fotka!

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: