Pro srpen jsem vybral sport jako téma naší průběžné soutěže. Rozběh je pomalý, zatím sotva saháme na stovku příspěvků! Nicméně stojí za to se na ně podívat. Jako vždycky, dívám se po fotkách, které nejsou na prvních místech.
Pro srpen jsem vybral sport jako téma naší průběžné soutěže. Rozběh je pomalý, zatím sotva saháme na stovku příspěvků! Nicméně stojí za to se na ně podívat. Jako vždycky, dívám se po fotkách, které nejsou na prvních místech.
Sportovní fotografie, to je nejčastěji momentka, dokument, zachycení prudkého pohybu. Sem patří například snímek Ve vodní tříšti od Libora hromádky. Pohotovost a zároveň ale schopnost komponovat doslova ve zlomku vteřiny. Na snímku výtečně vyšle obličej rámovaný rukama… Ono je třeba mít taky tu kapičku štěstí. 
Miroslav Stříbrný snímkem Down Hill na Ještědu je za hranicí dokumentu. Foceno krátkým ohniskem 16 mm na plnoformátu (sport se obvykle fotí spíše delšími ohnisky) a počítá se s neostrostí – čtyřicetina vteřiny a panning, tedy sledování objektu, to vše vede k neobvyklému pohledu na událost. Fotka je poněkud nepřehledná, asi proto, že je v protisvětle a tělo závodníka i jeho stroj jsou ve stínu.
Také Jiří Šára fotil Kunratickou krátkým ohniskem 18 mm na plnoformátu a počítal s neostrostí – třicetina vteřiny , ovšem neostrostí pohybovou. Světelně si pomohl bleskem, on je v tom údolí vždycky stín, tudíž šero a blesk se tam velmi dobře hodí. Není to klasická sportovní fotografie, je to spíš příběh a to ji ozvláštňuje. Hlavní postava je zde fotograf dřepící ve vodě a chlapík v modré bundě se mu posmívá. Kompozičně je to perfektně rozvrženo. Ovšem, přiznejme, asi to nebude fotka pro každého.
S pohybovou neostrostí počítal i Bob Gajdoš. Jeho fotka se jmenuje Boj o první místo a však o první místo bojuje i sama fotografie. Technická data spláchnul Photoshop, je to zřejmě delším ohniskem a čas nemusel být zas tak moc dlouhý, ony ty holky sebou mrskají dost rychle na to, aby fotku mázly. Ostrá je – a to perfektně – jedna z nich. I zde se použil panning, tedy sledování pohybujícího se objektu. Každopádně je to fotka jak dokumentární, tak výtvarně řešená a to je vzácnost.
Pětici uzavřu snímkem Blondýnka, zachytil ji Ladislav Vejtruba Nikonem D4, dvoustovkou a kupodivu jen 1/125 sec, přesto je fotka pro blondýnku až nepříjemně ostrá. Fotka má dynamiku, napětí i dokumentární hodnotu. Podobně jako na snímku Libora Hromádky je tu v centru zájmu obličej sportovce. To je ono: jít obrazově hodně blízko, aby se projevila emoce, i to je jedna z cest k dobré sportovní fotografii. 3. září si ukážeme konečně pořadí, zatím můžete soutěž průběžně sledovat, eventuálně se jí účastnit.
