Poločas byl včera, ale vem to čert, zpravidla se zastavuji u naší průběžné soutěže patnáctého a tak budiž i v únoru. Téma je Portrét. Jako obvykle, zzalovím mezi fotkami, které momentálně nejsou na předních místech. Tak jako tak, na těch prvních padesáti, možná někdy v první stovce je situace hodně vyrovnaná.
Poločas byl včera, ale vem to čert, zpravidla se zastavuji u naší průběžné soutěže patnáctého a tak budiž i v únoru. Téma je Portrét. Jako obvykle, zzalovím mezi fotkami, které momentálně nejsou na předních místech. Tak jako tak, na těch prvních padesáti, možná někdy v první stovce je situace hodně vyrovnaná.
V každé fotografické soutěži, kterou jsem blíže poznal, nebo v téměř každé se vyskytly tahanice kolem zadání. Snažím se stylizovat zadání tak, abych nedorozumění minimalizoval. Definoval jsem tedy portrét tak, že to je záměrné zobrazení člověka, tedy nikoli jakákoli momentka jakékoli osoby a jakéhokoli obličeje. No a hned je tu bludný kořen, co to je jakákoli momentka? Pak ovšem záleží na porotcích – každá z nás porotců má právo přijímat a odmítat nabízené práce. Já si myslím, že portrét je to, co fotograf zamýšlel, aby to byl portrét, ale co já vím, co který fotograf zamýšlel! 🙂
Pojďme si ale prohlížet obrázky. Dana Klimešová nazvala svoji práci „s nikým nemluvím“. Je to výrazný snímek s vymezením tónů, staví na podmanivém pohledu děvčátka a jeho poněkud sveřepém výrazu. I to je svým způsobem hraniční: je to portrét, není to portrét? Rozhodně je to dobrá fotka. 
Pochybnosti nikdo nebude mít nad precizním portrétem Lucie, jak jo vypracovala Blanka Nováková. Metoda High Key, tedy světlého tónu se v portrétech dobře uplatňuje. Vyžaduje ploché ostré svícení a následné zpracování v počítači. Mnohé fotoaparáty nabízejí High Key filtr, píši o tom zde , v tomto článku vysvětluje Lucas Dvořák, jak vytvořil svůj moc pěkný High Key snímek. No a samozřejmě pomůže, když zobrazovaná osoba, obvykle je to osoba ženská, má blond vlasy. Ale taky nemusí, do třetice v tomto článku uvidíte , jak jsem udělal High Key s brunetou. Nicméně, zpět k našemu snímku, zde tedy není o záměru pochyb, pochybnosti maličko mám kolem toho kropenatého pozadí, ale mohu se mýlit.
Opačná metoda je Low Key a takto by se dala charakterizovat temná expresivní fotografie od Boba Gajdoše. Jak vidíte, toto opravdu není to, čemu se říká líbivá fotografie (na rozdíl od té předchozí). Hodí se spíš k psychologicky pojatým portrétům, vyjadřujícím emoce. Převážně temné, dodám…
Ale abychom jen nečarovali a neexperimentovali a podívali se na portréty pořízené bez hoch nóbl ambicí, prostě solidní barevné portréty. Do této kategorie určitě spadá Lucka, jak ji vyfotil Jiří Večerník. Má v soutěži ještě jednu variantu téhož motivu, také velmi pěknou. Ano, tohle je naplnění záměru, foťme své blízké, zachyťme jejich tváře, jejich emoce. A k tomu není žádné čarování nutné.
Uzavřu fotkou, která se fatálně drží na posledním místě. Jmenuje se „máznutá Emma Industar 50 f3,5“, čtu v exifu, že je focená soňákem A58 , no a objektiv byl nepochybně ten Industar s redukcí. Vyfotil ji David Bazo. Dostala tak málo bodů, že míň nemohla, ale jakousi podmanivost má a musím se k ní vracet. Což je asi smysl toho, co při fotografování děláme…
