Nezařazené

Soutěž v poločase – noční fotka

Účast je zatím slabší, něco přes stovku! Pozoruhodné fotky se ale scházejí a nad pěti z nich se jako obvykle v půli měsíce zastavíme. Zdá se, že noční fotka dělá potíže. Přitom je to škoda, protože když se nočka povede, bývá velmi efektní. Chce to ale trochu trpělivosti a typicky: stativ, žádné vysoké ISO, natož pak blesk. Počkat si na soumrak, až se rozsvítí světla a hlavně – je třeba mít ten záběr vyhlídnutý dopředu. Špatně skočí ten, který bude lítat někde po kopci se stativem a hledat motiv. Nočka, to je klidná práce pro klidné lidi s rozmyslem. Tak pojďme na to.

Účast je zatím slabší, něco přes stovku! Pozoruhodné fotky se ale scházejí a nad pěti z nich se jako obvykle v půli měsíce zastavíme. Zdá se, že noční fotka dělá potíže. Přitom je to škoda, protože když se nočka povede, bývá velmi efektní. Chce to ale trochu trpělivosti a typicky: stativ, žádné vysoké ISO, natož pak blesk. Počkat si na soumrak, až se rozsvítí světla a hlavně – je třeba mít ten záběr vyhlídnutý dopředu. Špatně skočí ten, který bude lítat někde po kopci se stativem a hledat motiv. Nočka, to je klidná práce pro klidné lidi s rozmyslem. Tak pojďme na to.

Jiří Cicvárek byl jeden ze dvou autorů, kteří v naší soutěži experimentovali s neostrostí. Velmi dobrý přístup! A klobouk dolů, autor nezanevřel na sedmimegový deset let starý kompakt od Olympusu… Osvědčuje se zásada, že to musí být v očích a v rukách. Obrázek je to bezpochyby působivý. Je pořízený ruční expozicí (režim M) rychlostí závěrky 0,8 vteřin, clona 8.0 a 200 ISO. Bylo cuknuto ve svislém směru, tím se protáhla světla a udělaly se svislé šmouhy. Perfektní. Přirozeně, že se z této metody nedá udělat systém, nelze na tomto triku postavit svůj výtvarný projev. Je tu ale chuť k experimentu a tu je třeba ocenit.



Doposud nejmladší most přes Vltavu v Tróji zaujal nejednoho fotografa, nejen Kristiana Bathoryho. Jen v naší soutěži je doteď šest jeho fotek! Není divu. Je to esteticky působivá stavba a noční osvětlení jí vysloveně sluší. Tato fotka jaksi překračuje tu základní zásadu noční fotografie – foceno budiž za požehnané hodinky, kdy už zašlo slunce, svítí světla a není ještě tma. Tady je tma jak v ranci – a to posloužilo autorově záměru, postavit obraz na jasných vyrýsovaných liniích. Dobře mu tam zahrála i osvětlená tráva v levém dolním rohu. Autor poslal do soutěže ještě jednu noční mostní fotku, tentokrát naopak nejstaršího mostu v Praze, a ta je též výtečná – a zachovává ono osvědčené pravidlo o zlaté hodince.



Když na fotbal není vidět, tak nazval svoji noční fotku Miloslav Kusbach. Nápad je to zřetelně šílený. Sedmnáctimilimetrovým objektivem (ekv. 25mm) jít na fotbal a fotit ho v noci na 500 ISO setinou, to chce kus odvahy! A vyplatila se. Je to neobvyklá fotka, v portfoliu soutěže výjimečná a zapamatovatelná. Určitě to není obrázek, který by zalahodil každému. Lidi nemají rádi neobvyklé pohledy, to jen tvrdí, že neobvyklost je ctnost: neobvyklost, ale musí být obvyklá, to je heslo dne. Tato fotka jde jinou cestou. A na řeči o šumu a černém nebi a neostré vlajce bych se vykašlal – a že ty řeči určitě přijdou!



Jmenuje se to Lord a podepsán je Babua Babua, nebo snad podepsána? Fotka přitažlivá svou záhadností. Technická data ztracena, nevíme jak a čím bylo foceno. Můžeme si jen přít, aby nás Lord nenavštívil v noci se svým svítícím mečem.



Nicméně, abychom nezůstali jen u experimentů. Na prvním místě se drží klasika od Zdeňka Čecha. Tato fotka je na místě čtvrtém, tu první by mohla klidně nahradit. Připadá mi sice jako montáž, jinak si nedovedu vysvětlit, odkud by skály byly tak nasvícené, že by ještě slunce bylo nad obzorem a Měsíc už takhle pěkně svítil? Každopádně je to snímek působivý a dovedl bych si ho představit vytištěný a zarámovaný na stěně. Zasloužil by si to.