Naše průběžná soutěž jede v poločase – v prosinci je to tradiční sněhulákovité téma. Rád bych se tu zamyslel nad pěti fotkami, které mě zaujaly.
Naše průběžná soutěž jede v poločase – v prosinci je to tradiční sněhulákovité téma. Rád bych se tu zamyslel nad pěti fotkami, které mě zaujaly.
Cukrování, tak nazvala Zuzana Vitvarová svoji práci, momentálně na prvním místě. To nic nemusí znamenat, tentokrát je termín 10. ledna a do půlnoci se může udát mnoho. Není obvyklé, že na sněžné fotce hraje velkou roli barevnost motivu a právě to jí propůjčuje neobvyklost, kouzlo. Je to neobvyklý pohled na zimu. Vločky jsou ostře zobrazené – že by záblesk fleše? Sníh nejlépe vychází, když je expoziční doba kolem 1/125, to jsou vločky trochu mázlé, ale stačí se proexponovat. Tady jsou ostré jak krupičky a v dalším plánu jsou vločky mimo ostrost. Každopádně je to zajímavá fotka.
Z opačného konce to vzal Miloš Buček. Fotka se jmenuje Nová peřina. Je založena na kontrastech tvarů a struktur – nicméně i tato je jaksi proti pravidlům: jednak je přísně symetrická kolem svislé osy, jednak je to sněžná fotka bez sluníčka. Což se nedoporučuje dělat, ledaže… Právě toto ledaže jetu splněno: ledaže sníh hraje roli jakéhosi geometrického tvaru. Tady je té geometrie až nad hlavu – i to může být inspirace pro naše sněžné pokusy.
Opět Buček, ale Josef – zde je slunce přítomno a je to fotka milá, jako na vánoční pohlednici. Ani ladovský kostelík nechybí. Velmi se mi líbí, že tu není obloha, málokdo si troufá na krajinářskou fotku bez oblohy! Josef Buček si troufl a zadařilo se – i zde je středová kompozice, ale naprosto účelná, funkční. Koník je výtečně vyvážen, vpravo i těmi dvěma chalupami, schovanými mezi stromy. To je třeba hlídat, v hledáčku jsou ty střechy jenom blechy, ale pak na fotce by mohl udělat rotyku.
Středová kompozice do třetice, Když ledy tají od Martiny Venigerové. Škoda toho přepalu v moři a na pláži, nejspíš islandské, tento motiv i říká, on si škemrá o tónovou úplnost. Ale svoji sílu ta fotka má, o tom nepochybuji.
Rád lovím v zadních řadách pořadí, až na padesátém místě jsem našel tuhle – opět středově symetricky řešenou – fotku Romana Holého D1-33. Jde z toho zima a to červené autíčko tam dobře hraje. Trochu jsem fotku svým hlasem pošťouch dopředu, ale uvidíme, co tomu řeknou ostatní porotci. Do desátého ledna je daleko!
