Od prvního června jede u nás nová průběžná soutěž. Má podobná pravidla, jako měla ta, již jste tu sledovali po celý rok, rozhraní je také podobné, jakho Ivana Tačíková loni vytvořila. Má nové barevné řešení a nové logo od Adély Turkové. Začala… a už jsme skoro v půlce prvního kola. Ano, jde o MĚSÍČNÍ kola!
Od prvního června jede u nás nová průběžná soutěž. Má podobná pravidla, jako měla ta, již jste tu sledovali po celý rok, rozhraní je také podobné, jakho Ivana Tačíková loni vytvořila. Má nové barevné řešení a nové logo od Adély Turkové. Začala… a už jsme skoro v půlce prvního kola. Ano, jde o MĚSÍČNÍ kola!
Pokud jste se ještě nestihli podívat, tak jen stručně vysvětlím, že jde opět o průběžné hodnocení, takže pořadí se vytváří po celou dobu trvání kola. Porota se obměnila, přibyli i vítězové kol minulé soutěže a hlavně: vítěz každého měsíčního kola dostane právo hodnotit v těch dalších, stane se Měsíčkem. To je důvod, proč se soutěž jmenuje 12 měsíčků. Patronem prvního kola je Rayfilm, firma věnuje prvním třem nejlépe umístěným autorům sady fotografických papírů do tiskárny.
A teď k soutěži samé. První kolo má název Červen, měsíc sluníčka. Podotýkám, že to bylo stanoveno PŘED záplavami… A teď rozum do hrsti – a týká se to fotografické tvorby.
Když je téma „sluníčko“, asi mě napadne, že kde kdo vyfotí sluníčko, jeho západ nebo východ. Napadne ě, že každý má v archivu záplavu sluníček všeho druhu. A že tedy, pokud chci uspět, musím na to sluníčko nějakým fórem, stylizací, zkrátka – musím téma nějak pojmout. No a stejně uvažuje porota.
Práce Ivo Juráska Obyčejný západ slunce čerstvé maminky se drží na špici od prvních červnových dnů a je to horký favorit na vítězství – i když, opakuji, je to průběžná soutěž, otevřená do posledního dne do půlnoci. Na té fotce žádné slunce vůbec není přímo vidět, ale je v celé té fotce…
Slunce není ani na následující fotce Když se ráno probouzí od Petra Kováře. Dokonce bych na ní těžko prezentoval svoje výklady o diagonálách a silných obrazových bodech (i když – ty jediné ostré bambulky JSOU v pravém horním silném obrazovém bodu, nebo aspoň v jeh blízkosti. A zase: není tu slunce přímo vyfocené ale je ho plno.
Třetí umístěná fotka Blanky Stehlíkové je dokonce černobílá. Tam jsou aspoň sluneční paprsky, však se to jmenuje Paprsky dětství. Přiznám, že z pěti bodujících porotců jsem dal relativně nejméně bodů, připadá mi to přece jen trochu strnulé a nahrané, nicméně je to určitě fotka s nápadem a pojetím.
Soutěž je v polovině, nebo před polovinou a každý den přicházejí nové, momentálně jich je tam skoro sto třicet. Nevím jak ostatní porotci, ale zatím jsme odmítl asi tak deset fotek – pro nesplnění zadání, Slunce naprosto nemusí být na fotce vidět, ale musí být v nějakém náznaku, nějak, něčím – přítomno.
Příští téma bude Červenec – měsíc rozbitých kolen. Což je téma dětské, hravé, prostor pro živou fotografii. Vím, že je to mnohem méně oblíbená disciplína než krajinářská fotka, ale právě proto jsem téma vyhlásil. A bude tam ještě jedna novinka, ve spolupráci s časopisem Foto vyhlásím kategorii vytištěných fotek!
