Druhé kolo naší průběžné soutěže má téma Červenec – Měsíc rozbitých kolen. Je to název obrazný, znamená prostě to, že se zaměřujeme na dětský svět. Podívejme se, jaké se momentální sestavení.
Druhé kolo naší průběžné soutěže má téma Červenec – Měsíc rozbitých kolen. Je to název obrazný, znamená prostě to, že se zaměřujeme na dětský svět. Podívejme se, jaké se momentální sestavení.
Obecně platí, že tématům zahrnujících živou fotografii se lidé spíš vyhýbají než aby se do nich hrnuli. Je to paradoxní, protože dnes mezi hlavní kritéria fotografické techniky jsou: bleskurychlý autofokus, vysokorychlostní sériové focení a krátké časy spolu s ultravětelným objektivem. No a pak šťastný majitel takto vybaveného přístroje jde fotit mlhy na blatech. Ale to jen na okraj – podotýkám, že v naší soutěži i nadále budeme vyhlašovat témata i z oboru živé fotografie. Ale abychom nikoho neotrávili, na krajinku nezapomeneme, proto příští téma bude Srpen – Měsíc bláznivých mračen.
Nuže, zpátky k naší soutěži, jak vypadá pořadí v poločase (ještě připomenu, že porota boduje průběžně, porotci mohou své bodování kdykoli měnit jak nahoru, tak dolů a že vítěz kola se stává napříště Měsíčkem, tedy porotcem pro další soutěžení.
Na prvním místě momentálně je snímek Martina Kučery Zlobíme od 7. do 22. hodiny. Fotce dominuje grafický symbol, tedy číslice. Zachycené děti jsou v pravém dolním rohu – mají neobvyklé gesto, trochu nepochopitelné – a právě jakási absurdita kontrastuje se strohými číslicemi. Je to učebnicově precizní ukázka obrazového kontrastu – kdy motivy jsou v podstatě dva a svým obsahem kontrastují, jdou proti sobě. Autor převedl obraz do odstínů šedé, aby ho obsahově zjednodušil. Barvy pravděpodobně odváděly pozornost od toho hlavního, od dětí.
Jiří Hovorka nazval snímek Bělka. Poutavá fotka! Dokonce si myslím, že by porota měla přidat… už proto, že fotka naprosto přesně naplňuje téma. Bělka, tedy je to zřejmě jméno holčičky, si v přírodní divočině natloukla (na zadečku jsou stopy nežádoucího kontaktu s tvrdou hmotou), brečí a nechává se utěšovat. Technicky dokonalá práce. Fotografováno Nikonem D7000 na ISO 640, setinou na FD3,5 s korekci expozice do plusu 0,3. Zpracováno to bylo v Zoneru PS14. Té korekci moc nerozumím, protože prostředí je kolem postav tmavé a spíš bych se bál přepalu bílého trička, takže bych spíš tíhnul ke korekci do mínusu, nicméně histogram je na pravé straně ukázkový s pěknou rezervou do úrovně 255. Buď jak buď, obrázek je to vynikající.
Na třetím místě je vysloveně akční fotka Josefa Londy A je to tady. Zachycuje jakýsi karambol, snímek je dynamický, poutavý.
Připomněl mi fotku Mirka Martinovského Poslední pokus. Mirek za ni dostal ve své kategorii v Haagu na World Press Photo palmu vítězství a fotka je v Národním muzeu fotografie. Vyprávěl mi o ní, že ji pořídil na nějakém dětském sportovním utkání – na takových akcí, vysvětloval, se nejlíp fotí, protože fotografa nikdo odnikud nevyhazuje…
Londova fotka je tématicky příbuzná, na slavné Martinovského fotce ale přece jen toho vidíme víc, zvlášť ta gesta rukou jsou hodně výmluvná. Nicméně – pozor, srovnáváme s jednou z nejvýše oceněných českých fotografií…
Milou fotku poslal Pavel Křeček, jmenuje se 300 z místa. Taky černobílá fotka, toto provedení velmi dobře sedí s tématem – motorka je veterán, to prostředí kolem je taky jakési vetché, černobílé provedení připomíná atmosféru starých časů. Jen ti chlapečkové jsou pořád stejní.
Na páté místo se posunul Jiří Šára s fotkou kousnu…! Pohodová atmosféra je navozena dokonce sépií, tedy hnědě tónovanou fotkou. Podobně jako předchozí snímek zachycuje hru, věčné téma dítě – pes. Jeden i druhý mají kouzelný výraz v tváři…
Soutěž pokračuje, rozbitých kolen jistě přibývá a těšme se na další přírůstky!
