Nezařazené

Soutěž Digineff – Samsung: nafoťte příběh

V sobotu úderem půlnoci vypršel termín pro zaslání prací do soutěže, dotované firmou Samsung. O přístroje Samsung NX1000, WB150F a ST200F se soutěžilo v sériích maximálně pěti snímcích, zachycujících příběh, nějaký děj. Sešly se práce 142 soutěžících, zúčastnili se i renomovaní fotografové, takže laťka byla hodně vysoko nasazená. Ukažme si, kdo skočil nejvýš.

V sobotu úderem půlnoci vypršel termín pro zaslání prací do soutěže, dotované firmou Samsung. O přístroje Samsung NX1000, WB150F a ST200F se soutěžilo v sériích maximálně pěti snímcích, zachycujících příběh, nějaký děj. Sešly se práce 142 soutěžících, zúčastnili se i renomovaní fotografové, takže laťka byla hodně vysoko nasazená. Ukažme si, kdo skočil nejvýš.

Nejdříve ale povím něco o kritériích. Zadání znělo „Příběh“. Ze skoro půl druhé stovky zaslaných sérií skutečné příběhy tvořily menšinu, nicméně zavedli jsme tu na Digineffu přísné pravidlo, přednost mají práce respektující zadání. Je to součást profesionality. Když od vás objednají fotky pejsků, nechtějí kočičky, i kdyby to byly super fotky. Nicméně první místo náleží Jakubovi Jurdičovi bez ohledu a to, že krom dalších kvalit výtvarných i technických splnil zadání: příběh všedního dne vyhaslého mladého člověka.

 
 
  Příběh je to ne-popisný. Jen se domýšlíme, že rodině umřel otec (portrét na zdi na první fotce) a že maminka převzala výchovu železnou rukou. Syna vycepovala, až z něho nic nezbylo. Snímky jsou centrálně komponované, vyrovnané i tónově. Zveřejňuji v pořadí jak byly zaslány, připadá mi logičtější, aby č. 4 následovalo za úvodním obrázkem. Toto je fotografický příběh, který vysloví víc, než by dokázala slova.
Jakub Jurdič s tímto seriálem slavil úspěchy už na výstavě FRAME v roce 2010. Je to zkušený autor, podívejte se na jeho práce na jeho webové stránce Jakub Jurdič com. Letos vyhrán na Czech Press Photo v kategorii portrétu, co víc k tomu dodat…

Další skupina prací popsala nějaký krátký děj, nějaký proces. Někdy to byly jen doslova letmé fragmenty, jako například milá etuda na téma „psí radost“ Jiřího Hellera. Tady bylo opravdu těžké rozhodování a palma vítězství v této kategorii, tedy druhé místo v celkovém pořadí získala série od Alice Hrubé, která mobilem nafotila porod svého děťátka.

 
 
   

No a pak bylo třeba vzít v úvahu i vysloveně výtvarně pojaté, nepopisné práce. Tady bylo rozhodování asi nejobtížnější, protože hlavním kritériem byl skutečně pocit. Jenže tak to v soutěžích chodí, není to vrh koule do dálky, nelze to změřit metrem. V této neoficiální skupině a tudíž třetí místo v celkovém pořadí získal triptych Simony Tůmové. Ani ona nepřišla k palmě náhodou, stačí se podívat na její webové stránky.

 
   

Všem třem vítězům gratulujeme. Nicméně bylo by nesprávné nezmínit se o dalších autorech, a v blízké době bych vás rád s některými pozoruhodnými pracemi seznámil. Už jsem tu naznačil, že zaslané práce spadaly do několika, dá se říci, tématických okruhů. Velice zdařilé byly série z přírody.

Ivan Hrubánek zachytil loupež vejce tučňáka, pohotová akce ze strany opeřeného dravce i fotografa. Jiří Vít zachytil úspěšný pavoučí lov, tentokrát se kořistí stala vážka. Petr Majorenko má půvabnou sérii tří fotek z hmyzího světa. Josef Bednarik zachytil kočku lovící myš. Ještě že to nebyl ptáček… Petr Kopecký poslal krásný seriál o labutích a jejich rodince. Lubomír Štěpán zachytil závody v agility, kdežto Martin Benda zachytil psa, který se chtěl podívat na labutě. Stanislav Duben zaranžoval milou etudu na téma fotograf a veverka.

Zastoupené byly i seriály zachycující nějaký pracovní proces. Jana Hunterová působivě zachytila zabijačku… však já dobře vím, proč se vepřovému vyhýbám, zabijačku jsem viděl jako pětiletý kluk a jak vidím, nic se v tom nezměnilo. Na stejné téma se zaměřil Josef Trs, velmi výtvarně, méně naturalisticky. Lenka Hyblová zachytila pečení vánočky až po prázdnou mísu, Renata Vargová ve svém triptychu nafotila proces od jabloňového květu po pálenku z jablek. Tomáš Trojan zachytil velmi nepopisně kosení trávy. René Tydlidát má reportáž o dobývání kadibudky. Zajímavá je série „koupě (prodej?) chaty) Kateřiny Ingrové. Alena Antošová popisuje opravu pumpy, Luboš Spaj pojal advent ve stylu lahvového piva. Monika Burdová zaznamenala demolici kulturáku.
Do kategorie časosběru lze zařadit i „zrození dne“ Jiřího Večerníčka.
Pavel Chlouba pořídil časoběr úpravy rodinné zahrady, Monika Čermáková se zaměřila na svlékání vlašského ořechu. Časosběr stromu – jen ta zima tam chybí, možná ji teď Marek Vilásek doplní. Zato Miroslavovi Pohankovi chybí… jaro a léto.

Tím se dostáváme k vysloveně reportážním sériím.

Kateřina Štěpánková nafotila soutěž dětí v judu, na box se zaměřil zkušený fotograf Jakub Konečný. Ludvík Drahokoupil zachytil malér jezdců rallye, naštěstí se nikomu nic nestalo. Tomáš Mikl fotil rallye autíček řízených rádiem, Petr Luňák reportáž z hokejového utkání. Milan Berkovec sledoval kluka na motorce a Michal Spišák zaznamenal táboření v lese, když napadl sníh… Milan Massa nafotil rybolov… mám pocit, že jsem něco takového viděl v Istanbulu?
Martin Bielak a Petr Bedrna vytvořili pěkné černobílé minipříběhy na téma ona a on. Michal Pivarci zachytil příběh oblékání Johanky a Moniku Suchánkovou zaujalo čištění zubů a pojala proces ranní hygieny velmi vynalézavě. Milan Kment zachytil vzlet horkovzdušného balonu. Radomír Pekárik zachytil nudící se holčičku, nakonec našla útěchu v telefonu. Roman Panáček nafotil příběh z venkovského prostředí: po práci legraci, nebo aspoň pivo, atmosféra Vesničky mé střediskové. Pozastavil jsem se nad seriálem Jana Matechy – je autentický? Pakliže ano, je to srdcervoucí.

Zvolna přecházíme od reportáže a popisu k výtvarnu.
Monika Hlaváčová má krásný seriál z baletu, na vysoké úrovni je černobílá série Evy Stanovské, zachycující amatérské velo – akrobaty, předvádějící svůj kumšt v atriu Nové scény Národního divadla v Praze. Milan Bednár a jeho Hospital story na pomezí fotografie a kresby, výborný neotřelý jako by příběh je „osud sklenice“ Jana Zemana. Velký půvab má série o pampelišce od Zuzany Škvrnové. Jan Slavík na čtyřech snímcích zachytil plápolání záclony u pootevřeného okna vlaku. Zajímavý námět, stálo by to v něm pokračovat, je to inspirující téma! Sen o létání je zachycen na skvělém triptychu Antonína Novotného. Život pijáka zaznamenal ve stínové sérii František Haase. Libor Ondráček fotil hotelové okno o prázdninách, už jsem s tímto příběhem čtenáře seznámil. Jiří Černý udělal časosběr slepého okna – chátralo až ho nakonec zavřeli okenicí…

Probírku uzavřu zmínkou o aranžovaných příbězích.
Kateřina Varadiová nafotila příběh jednoho manželství: těhotenství jako neradostné překvapení, zoufalství a rum a nakonec happy end s otevřeným vyústěním… asi o rozvodu, jak by to mohlo jinak dopadnout? Aražovaný příběh uživatele pod nickem Kabir má svůj vtip – je to o plyšákovi, kterému je horko. Jiří Kastner pojal téma jako neobvyklý sled fotomontáží o černé královně, která bere koně plamenometem… Vtipné a výborně provedené! No a vlastně právě z této skupiny aranží pochází vítězná série.

Svoji hodnotu mají doslova všechny zaslané práce této soutěže, sponsorované Samsungem a dotované cenami, 1. cena – fotoaparát Samsung NX1000 , tablet TAB 7, 2. cena – fotoaparát Samsung WB150F a 3. cena – fotoaparát Samsung ST200F. Jak řečeno, k některým se chci vrátit. Fotografování sérií, záznam příběhů totiž předpokládá zájem o téma a právě tudy, jak jsem přesvědčen, vede cesta k vyšší úrovni našeho snažení.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: