Sony SLT A65 / 77 krátce v ruce

Sony SLT A65 / 77 krátce v ruce Minulý týden představil Sony dva modely řady A, s principem polopropustného zrcadla. Přístroje tohoto typu jsou na světě teprve rok. Kam se dostaly? Hodně vysoko! O unikátním systému Sonyho jsem se krátce zmínil už v pátek s odkazem na rok starý článek, obsahující popis principu.

Sony SLT A65 / 77 krátce v ruce Minulý týden představil Sony dva modely řady A, s principem polopropustného zrcadla. Přístroje tohoto typu jsou na světě teprve rok. Kam se dostaly? Hodně vysoko! O unikátním systému Sonyho jsem se krátce zmínil už v pátek s odkazem na rok starý článek, obsahující popis principu. Přístroje svou koncepcí připomínají zrcadlovku. Mají její tvar, umožňují výměnu objektivů, i jakési zrcátko spatříme, jakmile vyjmeme objektiv z těla. To je však pevné, polopropustné, a slouží primárně k tomu, aby bylo možno v plném rozsahu použít zaostřovací systém na principu fázového posunu. Zatímco v zrcadlovkách je zaostřovací modul ve dně a světlo se k němu dostává polopropustnou částí sklopného zrcátka, tady je AF modul v horní části, tam, kde zrcadlovky mívají hledáčkový systém, zrcátka nebo hranol. Obraz kontrolujeme buď na běžném LCD displeji na zadní stěně, nebo elektronickém hledáčku prostřednictvím okuláru.

Jaké jsou a komu jsou určeny
SLT A65 / 77 jsou shodné nebo takřka shodné v zásadních charakteristikách. Především mají snímač s rozlišením 24 megapixelů, takže jejich obrázky mají rozměr rovných 6 x 4 tisíce pixelů, však taky jsou v nejlepším JPEG patnáctimegobajtové! Snímač je stabilizovaný. Další obrovskou atrakcí je hledáček TrueFinder, což je OLED displej s rozlišením 2,4 megapixelů. Jak už jsem psal minulý týden, obraz je naprosto čistý, bez protivné elektronické struktury, bez duchů a bez škubání. Navíc je podstatně větší, než to co nám ukáže běžná zrcadlovka. Mezi námi, už Panasonic G3 má elektronický hledáček, který poskytuje subjektivně větší obraz, než full frame zrcadlovka, ale zas ne tak o tolik větší, aby se o tom nedalo diskutovat. Kolem TrueFinder hledáčku prostor k debatám není. Je to nejdokonalejší způsob zobrazení, s jakým jsem se setkal, a to i za nízkých světelných hladin. Pokrok je tu zásadní, rozdíl přesvědčivý. Elektronický hledáček poprvé ve vývoji digitální fotografie předčil svou kvalitou optický hledáček a prohlašuji to s plnou vážností a odpovědností. Netvrdím, že od minulého týdne jsou zrcadlovky mrtvé, ale je jisté, že kostelník už sahá po provazu umíráčku.

Rozdíly mezi oběma modely jsou ve stavbě těla a ovládání. Vyšší model je vyroben z hořčíkové slitiny a hlavně, je výrazně utěsněný proti prachu a vlhkosti a jeho mechanismus slibuje výdrž 150 tisíc cyklů. Model A65 je z polykarbonátů, má jen jeden roller a chybí mu stavový displej na horní stěně. Oba mají pohyblivý displej, A77 ve třech rovinách, A65 jen ve dvou. No a pak tu jsou detaily, jako že A65 má 15 AF bodů a A77 jich má 19, A77 má joystick a A65 ho nemá.

Rivalita?
To že je něco dobré ještě neznamená, že to bude mít úspěch, lze připomenout stovky příkladů. Ještě hůř se odhadne, co půjde lépe, zdali A65 nebo A77. Oba totiž míří na jiné segmenty trhu. A77 bude cenově podobný jako Canon EOS 7D a Nikon D300s, tedy míří do profi třídy. Je ve hvězdách, zdali se podaří přesvědčit tento typ zájemců, aby se vzdali klasiky. Kdežto A65 bude soupeřit se střední a nižší třídou a tam jsou rozdíly absolutně přesvědčivé. Doporučená cena za A77 je tedy 32 tisíc a cena za A65 za 25 tisíc.

Jak se s nimi fotí
Měl jsme jen několikahodinovou příležitost. První dojem: naprostá kontrola nad obrazem. V hledáčku mohu mít histogram i kontrolu vodorovnosti horizontu a samozřejmě všemožné další údaje. Přístroje ostří rychle a přesně a v režimu průběžného zaostřování perfektně drží rovinu ostrosti. Ergonomie je dokonalá, oba se výtečně drží v ruce a všechny ovládací prvky jsou na svém místě.

Víc jsme toho nafotil s A65. Tam mě nejdřív zarazilo, že tlačítko pro menu je nešikovně vlevo nahoře nad displejem, ale do menu opravdu není moc důvodů chodit, protože tlačítkem Fn, které je příhodně při ruce, vstoupíme do dvoj-menu v hledáčku: po obou stranách obrazu jsou položky , jež je možné volit, sériovým focením počínaje až po HDR. V samotném menu toho moc není, fotomenu A65 má jen dvě stránky – zde je možné nastavovat režim „sweep panorama“, tedy švenkovacího automatického skládání panoramatických obrázků – v nich je Sony průkopník a za rok vývoje se mu podařilo dotáhnout funkci k dokonalosti.

Zajímavý je „vestavěný telekonvertor“, jde prakticky o výřez, takže při volbě 2x se dostaneme na 12 Mpx obrázek se zobrazením rovným dvojnásobku použité ohniskové vzdálenosti. Je to zrádná věcička, tlačítko je na horním pravém rohu a snadno se omylem zmáčkne a pak se divíte, že se obraz klepe a myslíte si, že jste nějak vypnuli stabilizaci. Bodejť by se obraz neklepal, když tam máte třebas i 900 mm ekvivalent ohniska! Obraz není převzorkovaný, nicméně naráží se na zobrazovací limity objektivu, takže je to přece jen tak trochu šidítko.

Polopropustné zrcadlo spolkne 1/3 světelné energie. To je osudové stigma systému. Proto bych automaticky neztotožňoval polopropustné zrcadlo – TrueFinder. Pokud by se – nějak – dal systém fázového posunu aplikovat i jinak, Sony by patrně rád po tomto alternativním řešení sáhl. Co naplat, při ISO 800 je obraz A65 víceméně v pořádku, ale tím se dnes chlubí nejeden kompakt. Šum začíná být dost vidět při IASO 1600, vadí při ISO 3200 a ISO 6400 je prakticky nepoužitelné. To je veliký hendikep tohoto systému a proto si myslím, že hůř se bude pronikat A77 do profi segmentu než A65 do amatérského segmentu.
Obrovskou výhodou je ovšem rychlost snímání. Vyžaduje velmi rychlou kartu, nicméně bude třeba posílit i vyrovnávací paměť, protože po nějakých pěti obrázcích se ten kulomet začíná mírně zasekávat a dokonce jsem nabyl dojmu, že po opakovaných sériích se to zhoršuje, snad zahřátím (ostatně bylo tam v Aténách ještě větší vedro než tady). Fascinující je kvalita obrazu, zvláště pak měření a vyhodnocování expozice, kdy se nemusíme o nějaké přepaly starat a na tlačítko expoziční kompenzace lze zapomenout.

O režimu HDR jsem se zmínil, je tu i režim „malování HDR“, což je mapování tónů. Osobně se mi nejvíc líbí režim „monochromatický s bohatstvím tónů“, je to něco jako černobílý HDR a výsledky jsou pozoruhodné.

Shrnutí
Oba přístroje nutno brát velmi vážně jako seriózní alternativu pro zrcadlovku. Jejich síla je v dokonalé kvalitě obrazu, úžasném dynamickém rozsahu, odolnosti proti přepalům – a rychlosti ostření a sériového snímání. Slabina, přinejmenším A65, vyšší model jsem v tomto směru nezkoušel, je výkon při vyšších hodnotách ISO.

Výrobce je si toho vědom, takže v menu nelze plně vypnout redukci šumu, lze ji jen minimalizovat. Nezkoušel jsem RAW, tam samozřejmě je při zápasu se šumem rezerva. Ale to je, jak praví básník, zase jiná pohádka. Opakuji, je ve hvězdách, zdali se nový systém prosadí. Velká je konzervativnost publika! Doporučoval bych co nejvíc praktických prezentací, protože o TrueFinder OLED hledáčku můžete číst od rána do večera, ale přesvědčí vás až pohled do něj. Jako mě.

K čemuž dodám, že týž TrueFinder je v kompaktu NEX 7…

Ukázky:

1 – šestimegové provedení, 2 až 4 běžné světlo, 5 umírněné panorama s aparátem na výšku, 6 ukázka kresby objektivu Zeiss 85 mm a přístroje A77, 7 objektiv DT 16-50mm/2.8, 8 objektiv setový 18-55/3.5-5.6, následuje soumrak obyč, FDR a měkké osvětlení a mé oblíbené čb s bohatými tóny ukázky uzavírá.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12